„Několik z nich bylo o tom, aby Putin zemřel. Dovedete si představit, že největším přáním desetiletého dítěte je smrt jiného člověka?“ pokračuje Syvačenko.
Právě nepochopení hrůz současného konfliktu na Ukrajině může někdy u dětí přerůst až v agresivitu. „Nezáleží na tom, jestli směřuje ven nebo dovnitř mladého člověka. Vždy je nejdůležitější povídat si o tom a hlavně naslouchat,“ popisuje Syvačenko.
Dopis Ježíškovi. „Dobrý den. Ježíšku, choval jsem slušně cely rok, měl jsem občas jenom dvojky a jedničky. Chci poprosit, aby se skončila válka a cely pytel brambor. Přeju ti hezky Vánoce,“ napsal v rámci doučování češtiny jeden ukrajinský chlapec.
„Pro mě jako pracovníka s mládeží pak vůbec není jednoduché dítě přesvědčovat, že tu situaci má brát jinak, když moje pocity jsou velmi podobné,“ dodává asistentka, která je jednou z tisíců uprchlíků, kteří přišli do Česka. I tak by se až 70 procent mládeže, se kterou pracuje, chtělo okamžitě vrátit domů.
Být tu pro ně
Podle asistentů z nízkoprahových sociálních služeb se část dětí kvůli těmto pocitům uzavírá do sebe a odmítá komunikovat. Hůře se mohou i začlenit do společnosti. Často však stačí jen naslouchat.
„Toto je celý koncept kontaktní práce. Terénní pracovníci chodí na jedno místo, které je sice ve veřejném prostoru, ale je nějakým způsobem ‚jejich‘, kde si je děti okoukají,“ vysvětluje koordinátorka týmu Petra Kačerková z České asociace streetwork. V Praze nyní pracuje na této pozici deset lidí, kteří jsou po jednom rozmístěni v různých městských částech, kde už oslovili přes 500 ukrajinských dětí.
Víc než polovina uprchlíků si plně hradí bydlení, experti radí změnu systému |
Klíčovou potřebu naslouchání potvrzuje i další z pracovnic Iryna Vavrysčuk, která pomáhá v nízkoprahovém klubu na Žižkově. Zároveň se věnuje kontaktní práci v Praze 8 a 10.
„Důležité je k nim vždy přistupovat s dobrou náladou. Když z mých úst slyší ukrajinský jazyk, je pro ně komunikace složitých témat jednodušší,“ říká. „Hlavním nástrojem budování důvěry je soucit,“ dodává.
Podobnou zkušenost má i Syvačenko. S dětmi často řeší trávení volného času. „Hlavně na začátku války přijížděli lidé z menších ukrajinských městeček. Děti si pak nevědí rady, co mají dělat v tak obrovském městě. Pomáháme jim se lépe zorientovat v možnostech využití volných chvil,“ popisuje.
Dalším důležitým tématem jsou vztahy ve škole. „Ty problémy se však příliš neliší od jejich českých vrstevníků, často je to taková telenovela,“ usmívá se mladá Ukrajinka.
Studium i výdělek
Podle ministerstva vnitra žije v současnosti v Praze téměř 24 tisíc nezletilých uprchlíků z Ukrajiny. Hlavně starší mládež bere pobyt v Česku jako dobrou možnost studia v zahraničí. To se týká hlavně oborů, které mají uplatnění hned po absolvování střední školy. Velká část středoškoláků však studuje distančně školu na Ukrajině. Důvodem je hlavně strach ze zvládnutí maturity.
„Proto má hodně rodin strategii, aby potomek dokončil střední školu na Ukrajině a pak tady udělal nostrifikační zkoušku,“ říká.
Pracovníci se věnují i těm, kteří si našli v metropoli práci. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí jich na konci června bylo přes 800.
I těm se pracovníci věnují. „Jde nám hlavně o prevenci. Teenageři mají často tendenci pomoci rodině co nejvíce s penězi. Snažíme se je naučit, jak poznat, že v daném zaměstnání či smlouvě je něco pofidérního,“ komentuje Kačerková.
Na kolejích na Strahově, v jednom z posledních velkokapacitních ubytovacích zařízení pro válečné uprchlíky v Praze, pracuje s ukrajinskými dětmi Alla Derdina. Její volnočasové aktivity navštěvuje každý den kolem 20 dětí.
Zpočátku bylo vybudování důvěry s ukrajinskými rodiči těžké. Podle Derdiny to pramenilo převážně z odlišného přístupu k sociální práci v obou zemích.
„Na Ukrajině to bereme tak, že za dítě je za všech okolností odpovědná matka. Když tedy přijde někdo jako sociální pracovník, mají krajané obavy,“ vysvětluje. Objevoval se i strach, že jim jde děti odebrat. „Hlavním cílem projektu je nejen bourat bariéry jazykové, ale i ty kulturní. Ukázat lidem, že sociální práce má opodstatnění a že nejde o odebírání dětí,“ uzavírá Kačerková.
