 |
Herec Mojmír Maděrič, který vyměnil Hradiště za Hradiště, a tedy kraj zasvěcený vínu za kraj, kde teče pivo proudem, prožíval své dětství paradoxně v domě, v němž se nacházela provozovna mlékárny. „Vyrůstal jsem v Polešovicích, kde jsem byl tak do svých deseti let. Byla to mlékárna, kde byl můj tatínek ředitel. Nahoře jsme měli neuvěřitelný byt. Pak z toho udělali dozrávárnu jižního ovoce. Tatínek šel pracovat do konzerváren, takže jsme se přestěhovali do Uherského Hradiště, kde jsem byl až do konce gymplu,“ řekl Maděrič, který posléze přesídlil do Brna, kde nejprve studoval JAMU a pak od roku 1978 do 1988 účinkoval v Divadle Husa na provázku.
„Když jsem bydlel v Brně, nebyly byty v osobním vlastnictví. Přenechal mi ho slovenský kolega z JAMU, operní pěvec. Odcházel na Slovensko, tak mi to nabídl, takže jsem docela slušně přišel k bytu,“ pochvaloval si Mojmír léta strávená v jihomoravské metropoli, odkud přešel do Prozatímního divadla, založeného Františkem Ringo Čechem.
S přestěhováním do hlavního města si našel herec nové bydliště na sídlišti Košík nad starou zástavbou Hostivaře. „Tam jsme měli ložnici a dvoupostel se ženou ode zdi ke zdi. Když jsme chtěli otevřít okno, museli jsme přes postel. Děti ale měly každý svůj vlastní pokoj. Měli jsme obývák, což už bylo v cajku. Pak jsme ještě tři čtyři roky bydleli v Ruské ulici,“ řekl o dalším stěhování, které ho dokonce zavedlo až do širšího centra, do Vršovic.
David Matásek koupil chalupu v hrozném stavu. Dnes je to výstavní kráska |
S přibývajícími lety přestal manželům Maděričovým ruch velkoměsta vyhovovat, a tak si začali hledat tišší místo, kde by si mohli aspoň o víkendu a o prázdninách odpočinout. Díky dlouholetému dobrému příteli Otovi Jirákovi, který má chalupu v pět kilometrů vzdálené vesnici, se Mojmír se ženou dozvěděli o volné nemovitosti, která se nachází mezi Mnichovým Hradištěm a hranicí bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko.
„My jsme hledali. Byli jsme třeba v Ronově nad Doubravou. Ota Jirák řekl, ať se zeptám starosty, že je to tady opuštěné. Slovo dalo slovo…“ pověděl Mojmír ve zkratce o nalezení stávajícího útočiště, které mu říká pane od roku 1998.
