Anna Pammrová byla svéráznou filozofkou, básnířkou a autorkou, jejíž dílo se začalo dostávat do širšího povědomí až dlouho po její smrti. Velkou část života prožila v ústraní, blízko přírodě a pokud možno dál od lidí. Její texty jsou velmi svébytné a také kritické vůči moderní civilizaci. Netajila se názorem, že lidstvo už celé věky kráčí naprosto špatným směrem. Navzájem se hubí v marných zápasech o hmotné výhody, místo aby se snažilo prohlubovat to jediné, co má cenu, a to je duchovní stránka člověka. Průmyslová éra tomu jen nasadila korunu. Za tristní stav přírody i společnosti logicky viní zejména mužskou část populace. Ta si vždy přisvojovala vůdčí úlohu. A na konci devatenáctého století, tedy v době, kdy Pammrová začíná tvořit své dílo, bylo vedoucí postavení mužů nezpochybnitelné.
Dnes by se s úspěchem daly nacházet styčné body mezi jejím viděním světa a aktuálními myšlenkami feminismu a enviromentalismu. Režisérka Anna Davidová a autorka jevištní adaptace Eva Prchalová se ale vydaly zajímavější cestou. Myšlenky Anny Pammrové vnímáme skrze její osudy. Tvůrci inscenace se nám snaží zprostředkovat to, co ji formovalo. Už od dětství, kdy byla svěřena do pěstounské péče, byl jejím údělem nedostatek lásky, který si kompenzovala vztahem k přírodě a obrácením se do vlastního nitra.
Role Antievy, vlastně samotné Anny, je rozdělena mezi tři ženské postavy, které se navzájem doplňují. Jejich vzájemná interakce dodává textu na jevišti potřebnou dynamiku. Velký podíl na přesvědčivosti inscenace mají výborné herecké výkony všech tří představitelek Sylvie Kee Krupanské, Terezy Maxmilián Marečkové a Terezy Dočkalové v alternaci se Zdislavou Pechovou. Všechny zároveň zvládají i řadu vedlejších postav včetně lesní zvěře. Dušan Hřebíček dokáže ztvárnit protikladné mužské postavy s pozoruhodnou hloubkou a působivostí, ať už jde o Annina manžela nebo básníka Otokara Březinu.
Hudba Jakuba Kudláče si velmi porozuměla s poezií Pammrové. Některé její básně jsou v inscenaci zpívané a hudba překvapivě účinně podtrhuje jejich význam a umocňuje jejich působivost. Kostýmy Hany Knotkové jsou velmi střízlivé. Antieva je oděna do neokázalých pytlových šatů, jak se ostatně sluší na někoho, kdo žije téměř poustevnickým životem. Knotková je i autorkou scény. Ta využívá přírodní prvky, mezi kterými vyniká zejména dominantní krmelec, a kontrastně je dotváří neónovými světly ve tvaru stromů.
Ačkoliv Pammrová byla ve svých textech velmi kritická k člověku a jeho schopnosti zavrhnout sobectví a postavit na první místo duchovní hodnoty, v závěru hry převládne radost z životodárné přírody, a z ní plynoucí naděje. Vyjadřuje to i optimisticky jasná zeleň kostýmů v poslední scéně. Divák proto neodchází zdeptán, ale osvěžen, tak trochu jako by sám prošel krásným lesem.
DIVADLO: ANTIEVA
Autor: Anna Pammrová, Eva Prchalová
Režie: Anna Davidová
Scéna a kostýmy: Hana Knotková
Hudba: Jakub Kudláč
Hrají: Sylvie Kee Krupanská, Tereza Maxmilián Marečková, Tereza Dočkalová j.h. / Zdislava Pechová, Dušan Hřebíček
www.provazek.cz
