Uběhlo 72 let ode dne, kdy Ctirad Mašín, člen odbojové protikomunistické skupiny, podřízl hrdlo štábnímu strážmistrovi Jaroslavu Honzátkovi, příslušníku Sboru národní bezpečnosti, protože při přepadení stanice spatřil jejich obličeje. Komunisté každoročně za strážmistra Honzátka pořádají piety před bývalou stanicí Sboru národní bezpečnosti v čelákovické Masarykově ulici. Mají jasno – odbojová skupina nesmí nikdy dostat nejvyšší státní vyznamenání, neboť vrah vrahem zůstane, i když se to smaže. Jiný pohled na události má skupina antikomunistů, která na ně nahlíží skrz zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
Petice za vyznamenání pro skupinu bratří Mašínů
Letos události padesátých let minulého století znovu ožívají. Již za měsíc se bude ve Vladislavském sále Pražského hradu předávat nejvyšší státní vyznamenání, poprvé od prezidenta Petra Pavla. I letos kanceláři Hradu dorazil návrh udělit vyznamenání odbojové skupině bratří Mašínů.
Veřejný tlak na udělení vyznamenání sílí. Senátor Marek Hilšer, historik Petr Blažek a režisér Martin Vadas sepsali petici za vyznamenání odbojové skupiny adresovanou přímo prezidentu Petru Pavlovi.
V petici popisují události, včetně usmrcení příslušníků SNB, v kontextu tehdejší doby. Bratři Mašínové byli synové pplk. Josefa Mašína, kterého v roce 1942 nacisté zastřelili v Kobylisích. Svým synům přenechal v cele uschovaný vzkaz, ve kterém vyzval své děti, aby hájily svobodu vlasti a národa. Prezident Edvard Beneš je po válce vyznamenal za účast v protinacistickém odboji. Jenže pak přišel komunistický režim a začal vraždit jejich rodinné přátele. Na popravišti skončili Heliodor Píka a Milada Horáková. A bratři Mašínové se rozhodli tomuto bezpráví postavit. K tomu si potřebovali opatřit zbraně, což vedlo k přepadení služebny SNB v Chlumci nad Cidlinou a v Čelákovicích, kde došlo k usmrcení strážmistra Honzátka – události, která vrhla stín na veškeré další aktivity odboje.
Autoři petice připomínají, že „v zákoně č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, je za odboj a odpor proti komunismu považována taková činnost, která byla vykonávána v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byla motivována politickým, náboženským nebo mravním demokratickým přesvědčením a zároveň byla vyvíjena s cílem odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit svobodu a demokracii.“
Dále připomínají, že „členy odbojové skupiny bratří Mašínů navrhli na státní vyznamenání opakovaně občané, Poslanecká sněmovna i Senát Parlamentu České republiky. Senát návrh na vyznamenání odbojové skupiny bratří Mašínů schválil celkem osmkrát, naposledy letos tak učinil na návrh senátora Marka Hilšera“.
Petici podpořilo 30 významných osobností společenského života, mezi nimi například Tomáš Czernin, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, Petr Bísek, držitel Medaile Za zásluhy I. tř., či Martin Svárovský, diplomat a analytik.
Poslední uvedený své stanovisko rozvedl v blogovém příspěvku na webu Aktuálně.cz.
Podle Svárovského komunistický režim v roce 1951 vedl již tři roky tichou válku proti vlastnímu obyvatelstvu, zatímco předstíral, že mu jde pouze o blaho lidi. Tato komparativní výhoda způsobila, že dodnes mnozí na služebníky komunistického režimu padesátých let pohlížejí jako na ty, kteří pouze dbali o spánek československých dětí.
Domnívá se, že zabití strážmistra Honzátka, byť jej v textu přímo nejmenuje, nemůže zastínit všechny ostatní činnosti odbojové skupiny, navíc kvalifikovat tento čin za válečný zločin přísluší pouze soudu.
„Pár odbojářům ze skupiny bratří Mašínů bylo v té době na stopě již mnoho ozbrojených příslušníků čsl. lidové armády a dalších bezpečnostních složek. Byl to tedy stav trvající bojové situace, ve které šlo příslušníkům skupiny o život. Nenacházeli se na území, které ovládali, naopak. Postupovali spíše jako speciální jednotky než jako pravidelná armáda. Museli být vystaveni obrovskému stresu. Nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že by je onen příslušník SNB nemohl ohrozit. Tím, že by o nich předal informace bezpečnostním složkám, které by ho brzo našly. Informace o jejich pohybu, výzbroji, počtu atd a také by je identifikoval, což by ohrozilo je i jejich rodiny. V době, kdy členové odbojové skupiny stále ještě čelili drtivé převaze protivníka. Jejich jednání pod tímto obrovským tlakem tak lze hodnotit maximálně jako sporné,“ vysvětluje Svárovský.
Poslední vyjádření prezidenta Petra Pavla ale nenaznačuje, že by se členy odbojové skupiny chystal vyznamenat. Již před svým zvolením do funkce řekl, že jejich působení považuje za problematické a toto stanovisko potvrdil i 26. září v Brně při návštěvě jižní Moravy. Postoj k jejich ocenění nezměnil. Hodlá vyznamenat pouze jejich sestru Zdenu, což je členy petičního výboru vnímáno jako rozdělování rodiny. Pro Seznam Zprávy Zdena Mašínová uvedla, že návrh na vyznamenání od prezidenta Petra Pavla obdržela, ale stále se rozmýšlí, zda jej přijme. Pravděpodobně jej ale přijme.
Film Bratři
Příběh odbojové skupiny bratří Mašínů se dočkal filmového zpracování ve snímku Bratři, který byl přihlášen do bitvy o Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů. Ve své glose redaktorka iDnes.cz Mirka Spáčilová popisuje události kolem snímku Hranice (drama o osudu běženců na bělorusko‑polské hranici), kvůli kterým je režisérka Hollandová nonstop střežena ochrankou. Spáčilová v závěru glosy připomíná, že týden po Hranici má premiéru snímek Bratři, v němž ožije téma odbojové skupiny bratří Mašínů a polemika, zda šlo o hrdiny, nebo vrahy. Doufá, že si režisér Tomáš Mašín nebude muset také najmout ochranku – a není daleko od reality, protože komunisté už o snímku vědí a během pietní akce v Čelákovicích ho odsoudili.
Minulý ročník se zvrtl ve fyzickou potyčku
Minulý rok se vzpomínková akce za strážmistra Honzátka zvrtla ve fyzickou potyčku. Několik komunistů pěstmi, strkáním a fackami napadlo skupinku antikomunistů, včetně novinářky Jenny Nowak, která situaci dokumentovala. Potyčku řešila přivolaná policie a věc podstoupila do přestupkové komise, kdy výsledek řízení není do dnešního dne znám.
Hlavní aktéři rozdávající rány, Milan Havlíček a Stanislav Šrámek, se letošní piety neúčastnili.
Jaroslav Hudec v projevu zdůraznil, že přítomní antikomunisté mají právo vyjádřit svůj nesouhlas s pietní akcí a Zdeněk Milata straníky odrazoval od toho, aby se nechali vyprovokovat přítomností odprůrců.
Městská policie letos na místo vyslala dva strážníky.
Ani antikomunisté letos nenarušovali pietní akt natolik, aby řečníkům nebylo vůbec rozumět.
Místo toho drželi například transparent s citací třetího paragrafu zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu:
„Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.“
Na jiném transparentu shrnuli počty obětí komunismu: „248 popraveno 4500 zavražděno ve vězení“.
K největší výměně názorů došlo během projevu Jaroslava Hudce, kdy se antikomunisté dočkali od neznámého muže výhrůžky: „Měli byste dělat dlouhé vycházky na hřbitov, abyste věděli, do čeho jdete.“
Komunisté si oproti tomu vyslechli, že „málo bylo Mašínů“.
Většina předchozích oboustranných slovních přestřelek byla na úrovni „komunisté jsou vrazi“, „douč se dějiny“, a „nacisti se poznaj hned“.
Pietní akt za strážmistra Honzátka
Pietu jako každý rok moderoval Vladimír Duník, který kdysi býval městským zastupitelem Čelákovic. Nyní ho lze spatřit, jak v Praze obchází vlastenecké demonstrace s různými petičními archy. Na pietě byl oblečen do žlutého trička na podporu iniciativy Ne základnám. Projevy má rok co rok stejné, letos ale přeci jen uvedl něco navíc – hrozbu státního vyznamenání Mašínů od prezidenta Petra Pavla a film Bratři, který se bude ucházet o Oscara.
S vyznamenáním pro bratry Mašíny nesouhlasil ani předseda Národní rady Klubu českého pohraničí Jaroslav Hudec: „Je naprostá nehoráznost dát návrhy na státní vyznamenání teroristické skupině bratří Mašínů, vrazi zůstanou vrahy navždycky, ať si to přepíše, kdo chce jak chce, nic se tím nezmění.“
Antikomunistům sice přiznal právo proti nim protestovat, ale označil je za manipulativní skupinu. Jejich přítomnost je nesmí rozdělit, ale naopak posílit, protože proti zlu je třeba se postavit a vydržet do konce.
Předseda středočeské Krajské rady Klubu českého pohraničí Jiří Pokorný uvedl, že život strážmistra Honzátka byl ukončen v jeho pouhých 28 letech a rozhodně nebyl jediný zavražděný. Život za ochranu československých hranic položilo nesčetně mnoho ochránců, letos vyzdvihl jmenovitě Aničku Kvašovou. Nyní hrozí, že jejich vrahové budou od prezidenta Petra Pavla dostávat státní vyznamenání.
„Dokud dejcháme, našim nepřátelům pokoj nikdy nedáme,“ řekl Pokorný.
Podle posledního řečníka Stanislava Grospiče, exposlance, jsme se dožili doby, kdy jsou lidé za zločiny glorifikováni. Glorifikaci vrahů ovšem považuje za trestný čin, a proto vyzval Policii ČR, aby se situací zabývala. V opačném případě se otevře Pandořina skříňka a začne se oslavovat násilí.
„Sprostá vražda se nemůže stát oceňovaným skutkem, který dostane vyznamenání nejvyšší,“ prohlásil.
Na závěr pietního aktu zazněla hymna Klubu českého pohraničí a poté se v soukromých vozech přítomní přesunuli na hřbitov v Zápech položit věnce a kytice k hrobu strážmistra Honzátka.
Přepis projevu Vladimíra Duníka
Mirek, Vašek, Karel, Tonda, Jarda je vůl, i když se to smaže. Takovéto a podobné nápisy jsme jako děti v dětství čítávali na plotech a ohradách. A já k tomu ještě dodávám: vrah zůstane vrahem, i když se to smaže.
Vážení přátelé, vážení spoluobčané, soudružky a soudruzi, vážení hosté.
Citacemi úvodních vět otevřeného dopisu, který jsem zaslal tehdejšímu premiérovi Topolánkovi poté, když svévolně udělil vysoké státní vyznamenání vrahům teroristické skupiny bratří Mašínů a na který jsem do dnešního dne nedostal a asi nedostanu odpověď, zahajuji pravidelně náš každoroční pietní akt u příležitosti zavraždění štábního strážmistra Jaroslava Honzátka teroristickou skupinou bratří Mašínů.
Vítám vás jménem pořadatelů, komunistů z Čelákovic, okresu Praha‑východ a Klubu českého pohraničí, kteří jste přišli na tento náš malý pietní akt. Vítám všechny příbramáky, berouňáky, nymburáky, kolíňáky, možná jsem na někoho zapomněl, tak promiňte – mladoboleslaváky samozřejmě, kteří jste dneska přišli mezi nás.
Zvlášť srdečně zde vítám naše stálé hosty, bývalého poslance Parlamentu České republiky a přítele, předsedu Odborového svazu Čech, Moravy a Slezska Standu Grospiče, předsedu OV Nymburk Zdeňka Milatu, který přijel s početnou skupinou svých kamarádů a soudruhů, předsedu OV Kolín Františka Švarce, který opět přijel s početnou skupinou našich přátel a soudruhů a samozřejmě i Zdeňka Štefka, předsedu našeho OV Praha‑východ. Všichni tito jmenovaní jsou prakticky již našimi stálými hosty v Čelákovicích. Zároveň s nimi vítám všechny vás, kteří jste přijeli ze všech koutů naší krásné vlasti.
Bohužel musím omluvit i některé kamarády, kteří se dnešního pietního aktu nezúčastnili nebo nemohli zúčastnit. Za všechny bych jmenoval Milana Havlíčka, který bojuje se zákeřnou nemocí a je ve velmi vážném zdravotním stavu, předsedu Krajské rady Františka Kováře, který z rodinných důvodů se nemohl zúčastnit, kandidáta na prezidenta, vlasteneckého kandidáta Josefa Skálu, paní Zdeňku Hakenovou, místní občanku, která určitě, kdyby to jen trošku šlo, tak by byla mezi námi, ale je po těžké operaci a všechny vás zdraví. A mnozí další, kteří se nemohli dnešního pietního aktu zúčastnit.
Je to již dlouhých 72 let, kdy v budově, před kterou stojíme, byl brutálním nelidským způsobem zavražděn příslušník Národní bezpečnosti, otec dvou malých dětí, kterého nelidským způsobem omámeného, svázaného, aniž by se jakkoliv mohl bránit, zavraždili členové teroristické skupiny bratří Mašínů. Té teroristické skupiny, kterým v nedaleké Sadské zastupitelé města udělili státní vyznamenání a čestné občanství města. Té teroristické skupiny, která je některými našimi vysokými politiky protěžována a vyzdvihována jako národní hrdinové. Té teroristické skupiny, o které byl natočen v současné době film, který má být odeslán do Ameriky a bude soutěžit o Oscara. Té teroristické skupiny, kde hrozí bohužel reálné nebezpečí, že můžou členové této skupiny dostat nejvyšší státní vyznamenání od současného prezidenta Petra Pavla. Fuj! Jenom myšlenka na tuto realizaci způsobuje mi nevolnost.
