Život je založený na kompromisech. Neznamená to ustupovat vždy, ale umět najít tu správnou cestu ke vzájemnému porozumění. Týká se to všech mezilidských vztahů; pracovních, přátelských i partnerských. V zaměstnání jsou nám kompromisy nejbližší, protože respektujeme autority, s kamarády se povětšinou dohodneme, ale mezi mužem a ženou, ve vztahu dvou, to občas pořádně skřípe. Už proto, že patriarchát, kdy muž rozhodoval a žena poslouchala, je historií poměrně krátkou dobu a muži se často neumí přizpůsobit. A my ženy si zase občas chceme „svoji“ pravdu vydupat či vyvzdorovat. Partnerskému vztahu souboje nesvědčí, je třeba naopak umět najít kompromis.
Typická situace
Sobota večer. Vy chcete jí do kina, váš partner s kamarády na pivo. Dojde k debatě, která, pokud se rozumně nedohodnete, vyústí v nesmyslnou hádku. Nakonec to dopadne tak, že buď zůstanete naštvaní doma, nebo jeden takzvaně „ustoupí“ – což bude tomu druhému vzápětí vyčítat. Jak najít kompromis?
- Než se pustíte do souboje o svoji pravdu, zformulujte si v duchu, o co vám jde. Konkrétně: „Ráda bych s tebou šla večer do kina.“
- Připravte si odůvodnění: proč právě dnes večer (jindy nemáme čas), na jaký film a proč právě na něj. Zatím se nevyjadřujte k jeho protinávrhu.
- V žádném případě nenegujte to, co chce on, nepoužívejte zápory a slůvko NE. Nechci, nelíbí se mi, nehodí se mi… atd. Je kontraproduktivní.
- Pokud bude stále trvat na svém, v klidu se zeptejte, proč chce on dělat právě tohle, nechte ho říct důvody, ať jsou jakékoli.
- I když nesouhlasíte, nedávejte to najevo, přitakávejte, pokyvujte – a myslete si, co chcete. Do hlavy vám nevidí.
- Máte-li pocit, že vybuchnete, počítejte do deseti a zhluboka dýchejte. Dívejte se mu přitom do očí, aby viděl, že ho pozorně posloucháte.
- Navrhněte kompromis: půjdeme do kina a pak jdi za kamarády, já půjdu domů. Dejte mu najevo, že i on může nabídnout smírné řešení.
- Když se v téhle fázi nedomluvíte, navrhněte, že půjdete do kina sama nebo s kamarádkou a pak se za ním zastavíte a zbytek večera strávíte spolu.
- Neustupujte bez adekvátního řešení. Například: jednu sobotu budete spolu a druhou bude trávit každý sám, se svými přáteli.
- Neodcházejte během diskuze z místnosti, nezvyšujte hlas, nedělejte nic negativního. Buďte dobře naladěná, pozitivní.
- Zapomeňte na emoce – nepomůžou vám.
- Nikdy nevyčítejte, nevracejte se zpátky, neanalyzujte, kdo kdy ustupoval. Je naprosto nevhodné vykřiknout: „Minule jsem ustoupila já, teď neustoupím!“ Všimněte si předpony: ne. Ta je přece zapovězena!
Psycholožka Jitka Douchová radí
Jakýkoliv mezilidský vztah, partnerský zvlášť, by nemohl dobře fungovat bez občasných kompromisů. Kompromis je vyjádřením porozumění pro potřeby druhého a ochota zamyslet se nad ním a vyjít mu vstříc. V žádném případě ale nemůže být nikdy popřením sebe sama, svého přesvědčení, osobních hodnot. Kompromis není ústupek na vlastní úkor, ale hledání společného řešení, které je přijatelné pro oba.
Kompromis znamená určitou energetickou investici, je dobré se naučit rozlišovat zásadnost a důležitost věcí, v nichž se neshodneme a věnovat svou energii do toho, kde opravdu o něco jde, kdy se jedná o něco závažnějšího s přesahem do budoucna. Důležité je tedy umění rozlišovat, kdy jde o něco, co ovlivňuje náš život a náš vztah, a kdy jde o malichernosti. Důležitá je rovněž vyváženost míry ústupků na obou stranách... A co považuji za velice důležité, je zachování respektu a úcty k druhému i k sobě samému, v rámci kompromisu.
Zdroj: iGlanc.cz, PhDr. Jitka Douchová, psycholožka
