Na tvorbu Petra Přikryla narazí lidé v Hodoníně a jeho okolí prakticky na každém rohu. V podchodu na vlakovém nádraží, městské knihovně, školce, školní jídelně, nemocnici, zvířecích pavilonech i na zdech dětského domova.

Pro jeho tvorbu jsou charakteristické velkoformátové nástěnné malby na rozličných veřejných prostranstvích zářící všemi barvami, na kterých nejčastěji vyobrazuje nejen exotické zástupce zvířecí říše či rostliny.

Štětec do ruky vzal už jako dítě, jako náctiletý pak začal spolupracovat s hodonínskou zoo. „Moji nejnáročnější malbu jsem dělal už ve čtrnácti letech. Maloval jsem ptačí pavilon včetně stropu a strávil tím dva měsíce, tedy celé letní prázdniny,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý rodák z Hodonína, který letos na jaře vymaloval v Zoo Hodonín také vstup do pavilonu opic.

Plochy ho lákají víc než papír

Od osmi let Přikryl navštěvoval místní základní uměleckou školu, kde maloval temperami, později vzal do rukou také olejové barvy. „Moje třídní učitelka si všimla obrázků, které jsem ve škole maloval, a poslala je do ZUŠ. Tam mě pak vzali bez přijímaček,“ vzpomíná malíř na své začátky.

Mnohem více než papír či plátno jej však začaly už jako dítě lákat právě velké plochy. Proč, to už si přesně nepamatuje. „Nejspíš proto, že má na nich člověk mnohem větší prostor se vyřádit,“ směje se Přikryl.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Jeho mentorem byl od mládí strážnický akademický malíř František Cundrla, který zemřel v roce 2011. Mladému chráněnci tehdy dával nejen motivaci, ale i cenné rady. „Například mě naučil, jak správně míchat barvy nebo jak využívat určité techniky, ale nechal na mně, co si z jeho rad vezmu,“ přibližuje umělec.

Malovat na velké holé stěny vyžaduje jistou přípravu i jiný materiál. „Nejdříve si stěnu rozvrhnu, namyslím si, kam by se mi co hodilo. Udělám si tedy takový větší náčrt a pak stěnu vybarvím jako velkou omalovánku,“ vysvětluje stručně proces vzniku malíř. Aby malba vydržela, musí na stěnu nanést nejdříve podkladovou barvu. „Na ni poté maluji fasádními barvami, třeba Primalexem nebo Balakrylem,“ dodává.

A proč zrovna zvířata? Podle Přikryla jde o vděčný motiv.

„Baví mě to více, než malovat obličeje. Ty já moc nemusím. Nejoblíbenější zvíře ale nemám, každé má něco svého,“ komentuje.

Kromě zvířat a rostlinných motivů se na jeho obrazech objevují také výjevy historických památek.

Výstava v Senátu byl zlatý hřeb

Přikryl přiznává, že maluje jen občas. „Podle toho, jakou mám náladu nebo jak moc se mi chce. A taky záleží, kolik mám zrovna času. Je to spíš jen koníček,“ říká. Neví přesně, kolik velkoformátových maleb už za svůj život vytvořil, domnívá se však, že už to bude poměrně vysoké číslo.

K jeho největším počinům patří vítězství v celorepublikové soutěži Greenpeace, díky němuž zdobí jeho malby pražskou kancelář této organizace. Za svoji práci také dvakrát získal uznání starosty města Hodonína za reprezentaci města a školy.

„Jako svůj největší úspěch vnímám nejspíš výstavu v Senátu České republiky v Praze. To považuji za takový svůj zlatý hřeb,“ komentuje. Svými malbami vyzdobil mimo jiné strážnickou či svatobořicko-mistřínskou základní školu, maloval také například ve slovenské Holíči. Dále vystavoval v Brně, Mikulově či Kyjově a Strážnici. V nejbližší době mohou zájemci zhlédnout Přikrylovy obrazy v hodonínské zoo, a to do neděle 1. října.

Další velkou malbu zrovna neplánuje, kromě nich se však věnuje i malbě obrazů na zakázku. „Poptávku mám nyní především po obrazech domácích mazlíčků a oblíbené jsou i malby na stěnách dětských pokojů s motivy pohádkových postaviček,“ uzavírá Přikryl, který kromě malování pracuje jako noční hlídač.