Poslední dinosaurus Eric Boulton

Eric Boulton se řadil mezi poslední vymírající druh hokejistů. Více než dvě dekády dělal vše, aby udělal dojem na své spoluhráče - od bitek s těmi nejtvrdšími protivníky až po pojídání syrových brambor.

Jeho spoluhráč a přítel Chris Thorburn se při popisování společných historek co deset sekund srdečně zasměje. Chvílemi se odmlčí a jen si povzdychne. Pak se znovu široce usměje, odhalí vyraženou horní jedničku a smíchem se takřka zajíká. 

To snad ani není možný! 

***

Je to příběh hráče, který si vydobyl nepravděpodobnou profesionální kariéru.

(Pokud by čeština umožňovala psaní měkkého “i” v nabytí slávy, byl by takový popis dost možná trefnější) 

Boulton byl totiž ryzí bitkař - hráč, který během působení v organizacích Rangers, Sabres, Thrashers, Devils a Islanders poměřil síly s těmi nejvěhlasnějšími soupeři stejného ražení. 

*** 

Zmiňovaný Boultonův spoluhráč z Atlanty Thorburn vypráví, kterak se na tripu ve Philadelphii v jednom z místních vyhlášených steakhousů vsadil se spoluhráči, že spořádá mísu syrových brambor, které zde sloužily jako aranžmá. 

"Bolty," prosil tehdy Thorburn. „Vždyť ty brambory nejsou ani umytý. Kdo ví, jak dlouho už tam leží.“ 

Boulton byl však neoblomný: „Kolik dáte?“ opakoval. 

Thorburn se poradil se spoluhráči. Společně pak vyřkli částku. 

„Její výši si už přesně nepamatuju, ale nebylo to málo, protože těch brambor bylo hodně a byly fakt dost velký,“ popisoval bývalý kanadský útočník a pokračoval: „Před ohromenými hosty restaurace pak přes metrák vážící kolohnát povečeřel mísu starých syrových brambor.“ 

„To byl klasický Boulton. Příběhy o něm by byly na napsání knihy. To mi věřte,“ uzavírá Thorburn. 

*** 

Vyprávění o Boultonovi by bylo dlouhé a poutavé. Přesto jeho kariéru lze shrnout do jedné jediné věty - Byl brutální na ledě a nesmírně ceněný v kabině. 

Kdo by ostatně řekl — když byl na draftu v roce 1994 volen Rangers jako 234. celkově —, že se zrovna on stane posledním hráčem z onoho výběru se smlouvou v NHL. 

Do hokejové penze dávno před ním odešla jednička draftu Ed Jovanovski. Stejně jako Ryan Smyth (6. celkově), který si kariéru natahoval do osmatřiceti. Dřív skončil i útočník Jeff Friesen, jenž v 893 zápasech zaznamenal 516 bodů. 

Boulton, který se do NHL protloukal čtyři roky, sedmi týmy v nižších soutěžích, vytrval nejdéle. 

*** 

Ve 24 letech, když se dočkal kontraktu od Buffala, byl starý na nováčka, ale pořád ještě mladý na muže, se na nejslavnější hokejové scéně uvedl po svém. V jednom z přípravných utkání se pobil s legendárním Bobem Probertem. Chtěl se ukázat novým trenérům a spoluhráčům. 

„Vlastně se mi proti němu dařilo,“ vzpomíná Boulton na více jak dvouminutovou řežbu, kterou ukončil knokautem. „Dokázal jsem si, že si v NHL můžu najít místo.“ 

Následovala dlouhá cesta, během které Boulton odbočil do řady týmů. Pravidelně patřil mezi nejtrestanější hráče. Dostával se soupeřům pod kůži, srážel je na led, zastával se spoluhráčů, a když bylo potřeba, neváhal se poprat. 

Je historicky nejvylučovanějším hráčem někdejšího klubu Atlanty Thrashers, kde na trestné lavici proseděl 639 minut. 

Pojí se k němu i jedna další zajímavost. V sezóně 2011-12, kdy odehrál 51 mačů za New Jersey, při jeho pobytu na ledě nevstřelil on ani žádný jiný spoluhráč gól. 

Jeho kariéra se od kariér hráčů jemu podobných lišila v dlouhověkosti. Řadí se mezi vůbec nejdelší. Delší než u zmiňovaného Proberta. 

Ještě ve svých čtyřiceti nastoupil k šesti střetnutím za Islanders. Předtím než pověsil brusle na hřebík a naposledy odhodil rukavice, pak v sezóně 2016-17 odehrál ještě pár zápasů za tamní farmu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter