Nová galerie současného umění Prostora uvede netradiční výstavu Denisy Václavové a Krištofa Kintery nazvanou So sorry for being me. Výstava nepředstaví jejich vlastní díla, ale obrazy jiných, převážně současných umělců, které sami vlastní.
Prostora je galerie, za kterou stojí architektka Marcela Steinbachová, zakladatelka spolku Kruh a ředitelka jeho aktivit – přednáškových cyklů o architektuře a festivalů Den architektury a Film a architektura. Prostoru zdobí krásný industriální vzhled, protože sídlí v bývalých telefonních ústřednách v Blanické ulici nad pražským náměstím Míru.
Uvidíte na čtyřicet umělců a umělkyň, a to jak jejich obrazy, tak fotografie, instalace či sochy. Díla se vedle sebe ocitnou leckdy vůbec poprvé a výstava představí jak nejmladší generaci české scény (například Dávida Čerťanského, Ester Knapovou, Kateřinu Ondruškovou nebo Jana Vytisku), tak vrstevníky autorů (Josefa Bolfa, David Böhma, Jiřího Frantu a mnohé další).
Objeví se i díla Milana Knížáka, Miroslava Tichého nebo Františka Skály. Jediným zahraničním vystavujícím je David Shrigley, autor zatím posledního obrazu, který si Krištof Kintera do své sbírky pořídil: „Je brilantní glosátor stavu světa i našich vnitřních světů. Máme podobný přístup k práci, ale každý to děláme trochu jinak. Podle jeho obrazu jsme výstavu pojmenovali.“
„Nejedná se o komponovanou sbírku s investičním záměrem, ale spíše pocitový sběr děl svých kolegů, kterým se s radostí obklopují,“ popisuje dramaturgii výstavy Steinbachová.
„Výstava ukáže vkus a záliby Václavové a Kintery, kteří jsou životními partnery a výraznými osobnostmi výtvarné scény. Zároveň je představí jako svébytnou dvojici a možná i v novém světle. Od začátku své práce se snaží poskytovat prostor dalším umělcům a usilují o začlenění výtvarného umění do veřejného prostoru jako samozřejmé součásti našich životů,“ připomíná.
Denisu Václavovou koncept výstavy nadchnul: „Najednou byla možnost rekapitulovat, co máme, a vidět naši sbírku pohromadě na jednom místě. Sbíráme umění proto, abychom se jím obklopili. Nejde nám o investici a určitě nechceme nic prodávat. Jde o prostředí, ve kterém žijeme, a to, co je kolem nás. Jak to k nám hovoří a o čem – podle toho vlastně sbírku tvoříme.“
Denisa Václavová je divadelní producentka, kulturní organizátorka a dramaturgyně festivalu 4+4 Dny v pohybu, uměleckých instalací Galerie ProLuka nebo vršovického kulturního prostoru Vzlet. Vystudovala produkci na divadelní fakultě AMU a volné a užité umění na VŠUP, kde také působila jako pedagožka.
„Můj první koupený obraz se jmenuje Poslední piráti a vypadá, jako kdyby ho namalovalo dítě. Ale dítě by ho nenamalovalo, to je právě genialita a talent skvělého umělce Václava Girsy. Do jeho obrazu jsem se zamilovala a posléze si ho koupila. Jsou na něm opravdu namalovaní piráti na lodi a děje se v něm tolik světů, ve kterých by člověk chtěl být,“ popisuje svůj první úlovek do společné sbírky.
Krištof Kintera samostatně vystavuje od poloviny devadesátých let. Je také autorem několika pomníků a soch v pražském veřejném prostoru. V aktuálním J&T Banka Art Indexu mu patří třetí místo, dosud nejlepší umístění jeho kariéry.
Jeho umělecký přístup je založený na práci s recyklací a úpravou již vzniklých produktů: elektrotechnických, spotřebičů a předmětů denní spotřeby. Pomocí zásahů je mění do podoby objektů pohybujících se mezi realitou a fikcí.
„Ta odezva, že se někdo o vaši práci zajímá, že se jí chce obklopovat, je pro autora samozřejmě velmi příjemná a dodává mu energii a smysl,“ vysvětluje Kintera smysl netradičního nápadu galerie představovat současné české umělce formou sbírek.
Pamatuje si ještě, jaké první umělecké dílo si pořídil? „Můj první obraz byl od Honzy Vytisky. Jmenuje se I’m a loser baby, so why don’t you kill me? jako pocta té krásné písničce od Becka. Nehodí se úplně do dětského pokoje, měl jsem ho někde schovaný. Později nám děti zakázaly ho mít v bytě, a tak teď má své místo v ateliéru,“ vypráví Kintera.
Dnes už v rodině děti jen nezakazují, ale i samy vybírají. „Musím zmínit mladou skvělou umělkyni Ester Knapovou, od ní jsem koupila asi nejvíce věcí,“ přiznává Václavová.
„Její díla nás všechny oslovila, včetně dětí – starší dcera Emma u ní byla v ateliéru a vybrala si obraz do svého pokoje, mladší dcera Maya má také několik děl. Ester má talent vracet nás někam zpátky do dětství, do světů, kam jsme dřív patřili,“ popisuje.
„Na díle nás prostě musí něco zaujmout. Nedíváme se na cenu nebo jméno, musí to fungovat, a to je právě na umění tajemstvím, že nevíte přesně proč a jak,“ dodává její manžel.
Součástí výstavy bude i doprovodný audiovizuální program, komentované prohlídky a diskuse s oběma kurátory. Výstavu bude možné navštívit až do 15. prosince 2023.
