Článek
Jak „velký“ má být stát?
Odbornou diskuzi na toto téma jsem zatím nezaznamenal. Rozsah služeb poskytovaných státem v příštích letech nikdo nedefinoval. Nikoho nezajímá, kolik soudců, hasičů, vojáků a policistů si budeme moci dovolit. A protože nevíme, vesele přijímáme další a další zaměstnance. Snahy o zefektivnění práce těch stávajících jsou pouze symbolické.
A přitom bylo při úvahách o konsolidaci veřejných financí nad Slunce jasné, že jde o citlivé společenské a politické téma. Právem jsme tedy očekávali, že stát začne u sebe a teprve až beze zbytku vyčerpá všechny rezervy a možnosti, bude se rozhlížet jinde.
Ministerští úředníci jako nezničitelná hydra
S nadsázkou lze konstatovat, že očekávání veřejnosti NEbyla naplněna měrou vrchovatou. Žádná systémová reorganizace ministerstev a jejich podřízených organizací se nekoná. Pro příští rok je plánováno snížení celkových mezd v tomto sektoru o pouhá 2 % a úspory provozních nákladů činí jen tři miliardy.
Velkorysý sociální a zdravotní systém
Krátkodobá pomoc všem potřebným, kteří se ocitli v tíživé sociální situaci, je samozřejmě žádoucí a správná. Problém nastává v situaci, kdy si celé rodiny desítky let, pohodlně hoví v teplé peřince příspěvků a dávek. Zhruba třetina uchazečů na úřadech práce jsou tzv. dlouhodobě nezaměstnaní. Přitom na trhu práce je v současné době téměř tři sta tisíc volných pracovních míst. Není těžké spočítat, jak významně by se jejich návratem na trh práce stabilizoval penzijní systém. Všichni to vědí, ale politická odvaha říznout do živého chybí. A když už ministr Jurečka pojmenuje jeden konkrétní případ, je záhy ze všech stran obviněn z rasismu.
Ve zdravotnictví je situace podobná: plýtvání, kam se podíváš. Namísto masivní podpory prevence a zdravého životního stylu jen lijeme další desítky miliard do černé díry. Nemocný je celý systém, který nutí lékaře k honbě za výkony a nemotivuje jednotlivce k převzetí odpovědnosti za své zdraví. A když přijde skutečný problém ve formě vzácné diagnózy, musí se vyhlásit soukromá sbírka.
Šedá ekonomika na vzestupu
Je absolutně nepochopitelné, že stát dlouhodobě toleruje např. souběh čerpání dávek a práce na černo. Že se vůbec nesnaží motivovat úředníky k odhalování takových případů, následnému potrestání viníků a vymáhání neoprávněně vyplacené podpory. Chápu, že to není jednoduché, že je to běh na dlouhou trať, ale každou snahu by veřejnost velmi ocenila.
Samostatnou etapou je šedá podnikatelská zóna. Můžu si o EET myslet cokoli, ale byla to alespoň nějaká snaha o zlepšení výběru daní a narovnání podnikatelského prostředí, v němž ti poctiví netahají za kratší konec. Její zrušení považuji za ryze politické rozhodnutí, navíc bez jakéhokoli alternativního řešení. A tak jen každý den zíráme, kde všude nelze platit kartou.
Úspory státu symbolické, zvýšení daní nevídané
Shrňme si ve zkratce úspory státní správy pro příští rok: 2 % na platech úředníků, to je s bídou na přirozený odchod lidí v důchodovém věku. Na provozu se ušetří cca 3 miliardy, tím ale proklamované zeštíhlení státu končí.
Ano, škrtnou se dotace, ale zatím nevíme které. Jisté je naopak snížení valorizace důchodů, zaměstnaneckých benefitů, podpory stavebního spoření či zrušení odpočtu na manželku. A v neposlední řadě zpřísnění pravidel pro odchod do důchodu.
Zvýšení daní pak dopadne na všechny skupiny: daň z nemovitosti, dálniční známka, daň z příjmu právnických osob, odvody OSVČ či nemocenské pojištění zaměstnanců.
Dobrý záměr, špatné provedení
O nutnosti konsolidace veřejných financí pochybuje asi málokdo, každý soudný člověk vidí, kam a jakým tempem se řítíme. Všichni se ale shodují, že stát měl začít hlavně u sebe, a to se nestalo. Pokud by dokázal jít příkladem, míra ochoty všech skupin utáhnout si opasek by byla daleko větší. Do toho nám vstupují další korupční kauzy a veřejnost marně žádá vyvození politické zodpovědnosti. O změně stylu a komunikace si můžeme nechat jen zdát a vláda opakovaně popírá své vlastní programové prohlášení.
Naštvaní jsou už nejen „dezoláti“, ale i lidé pravicově smýšlející, kteří nechodí s nataženou rukou a jsou zvyklí se o sebe postarat sami. A přitom nechtějí tak moc. Jen aby stát nekázal vodu a nepil víno.
