Byl konec roku 1909. Otec Růženy Brožové listoval novinami, když si všiml velkého titulku. „Jsi půvabná? Staň se nejkrásnější dívkou Čech.” Následoval krátký článek o dvou patriotech, kteří podnikali ve Francii. Právě tam se již několik let konalo klání o Miss Paříže s názvem Mi-Careme. Pro zpestření celé akce byla vždy pozvána vítězka z jiné evropské země. Nyní přišla na řadu Rakousko-uherská monarchie.
„Nechceš to zkusit?” postarší muž se podíval na svou dceru. „Možná by ti to pomohlo v kariéře.” Sedmnáctiletá Růžena se zamyslela. Otec měl pravdu. Jako talentovaná herečka se v kočovných společnostech sice uplatnila, kdyby ale soutěž vyhrála, role by měla téměř jisté. Přikývla na souhlas. O pár dní později se již porota dívala na její fotografii.
Ideální dívka Čech
Nikdo netuší, kolik dívek se do soutěže přihlásilo. Když ale mužská komise, v čele s malířem Alfonsem Muchou, Růženu spatřila na vlastní oči, neskrývala nadšení. „Byla to holka krev a mlíko. S tmavými vlasy, zářivýma očima a širokým úsměvem,” popisuje svou babičku Kateřina Bečková. „Podle mého názoru byla hrdinkám z Muchových obrazů trochu podobná. Možná proto ji vybrali.”
Růžena v kroji
Nádražní restauraci v Brně, kde se osobní setkání s pořadateli konalo, opouštěla Růžena s titulem Ideální dívka Čech. Nyní bylo nutné, aby si před cestou do Francie nechala ušít odpovídající róbu. „Organizátoři poprosili pražský magistrát, zda by jim na šaty přispěl. Úředníci jim ale odpověděli, že žijeme v Rakousku-Uhersku a nějakou českou královnu podporovat nebudou,” říká Bečová. Situaci zachránili vlastenci, kteří se společně složili a nechali krásné vyslankyni zhotovit moravský kroj, doplněný šerpou s českým lvem.
Před Velikonocemi roku 1910 nastoupila Růžena do vlaku směr Paříž. Už nyní byla celebritou. Psali o ní české i francouzské noviny. „Královna krásy ze země le Bohéme, jež je romanticky ztotožňována s obrazem obyvatel žijících svobodným kočovným životem, míří do naší metropole,” informoval deník Le Figaro.
Růžena v Paříži
Česká Miss město nad Seinou uchvátila. Na nádraží ji čekaly davy zvědavců. Následující den se městem vydal průvod. Zpívala se Marseillais i Kde domov můj. „Je více než hezká, ta dívka, již nám poslala Praha. Má svěží pleť, modré oči a rysy ryzosti hrdinek,” napsal Le Petit Parisien.
Růžena Brožová
Samotná soutěž Mi-Careme byla poměrně krátká. Krasavice se pouze prošly po molu. Nejdřív se zhodnotily Francouzky, poté se hlasovalo o královnu všech, včetně hostující cizinky. Porota jednohlasně zvolila Růženu. „Babička strávila v Paříži deset dnů. Za tu dobu dostala mnoho darů i několik žádostí o ruku. Ty však odmítla,” doplňuje Kateřina Bečková. Doma ji totiž čekal snoubenec Antonín Opravil.
Růžena Brožová
Po návratu o Růženě psaly všechny české noviny. Jak předvídal její otec, jako o herečku o ni měla zájem tuzemská i mezinárodní divadla. Šla doslova z role do role. Slibnou kariéru však přerušila válka. Po svatbě zůstala v domácnosti. Na divadlo však nezanevřela. Příležitostně vystupovala jako recitátorka, zdramatizovala pár českých pohádek, psala hry a publikovala básně. Příběh o „pár minutách francouzské slávy” sepsala její vnučka do knihy s názvem Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy).
Zdroje: www.databazeknih.cz, www.krajskelisty.cz, www.archiv.ucl.cas.cz, www.lifee.cz
