Manželé Salákovi nedávno oslavili třinácté výročí od svatby. Společně mají syna Fredericka, Sebastiana, Beatrice Annu, Charlottu Miu a Benjamina Huga. Nyní k nim přibyl šestý potomek, syn Marvin.
Ještě před porodem si Saláková nemohla těhotenství vynachválit. "Šesté těhotenství je moc krásné, uteklo strašně rychle. Celou dobu jsem se cítila na rozdíl od předchozích moc dobře, bylo díky bohu bez komplikací. To je to hlavní, proč i já se cítila psychicky dobře. Tentokrát jsem měla krásný třetí trimestr, necítila jsem žádnou únavu. I když, já si vždycky užívala všechna těhotenství. Miluji být těhotná, nosit v sobě nový život. Je to nejkrásnější období v mém životě a jsem vděčná, že jsem ho mohla zažít šestkrát," uvedla.
Kde jste v současné době doma? Jak jste zvládala přesuny celé rodiny kvůli manželově kariéře?
Doma jsme tam, kde jsme všichni pohromadě. Momentálně máme základnu v Praze, odtud budeme na zimní měsíce vycestovávat za teplem a několik měsíců v roce budeme trávit v cizině.
Já jsem byla za náš hokejový styl života strašně vděčná, poznali jsme tolik míst, kultur, lidí. Za šestnáct let jsem toho zažila tolik! Každý přesun byl fajn, nová výzva, nová cesta. Každá hokejová destinace nás posunula dál. Bylo to krásný. A to, že jsem přesouvala i tolik dětí, rozhodně nebylo překážkou, ale beru to tak, že i pro ně to byla školička života. Jsou jako houby, nasávaly prostředí, jazyky, vnímám to tak, že naše stěhování je formovalo v tom, že se nebojí světa. Jsou mu otevření.
Měli jste nějakou destinaci, kde se vám líbilo nejvíce?
Moc se nám líbilo na Sibiři, ale i v Americe či Švédsku. Každá destinace měla něco do sebe. Každá nám něco dala.
Jak probíhá váš běžný den?
Náš běžný den v období kdy děti chodí do školy probíhá asi jako v každé rodině. Lpíme na společných snídaních, scházíme se společně u večeře, čteme před spaním knížky. Během dne, pokud nejsou děti ve škole, se jim věnujeme, doprovázíme na kroužky a sporty. Velkou výhodou je, že ani jeden z nás nemusí chodit do práce, takže se můžeme dětem věnovat naplno a nejsme omezení časem.
Touha po velké rodině pramení od vás, nebo od manžela? Shodli jste se na finálním počtu dětí?
Já jsem poloviční jedináček, mám nevlastního bráchu. Muž má tři sourozence. Takže pocházíme z úplně jiných rodin. Oba jsme ale měli jasno, že dvě děti jsou málo. Na začátku jsme si mysleli, že tři budou tak akorát. Pak jsme si řekli, ze ani tři nestačí. Neměli jsme dáno, že budeme mít šest dětí, přicházelo to postupně. A teď jsme ve finále.
