Před 35 lety se mnoha sportovním fanouškům zhroutil svět. V nejsledovanějším závodě olympiády v Soulu proti sobě nastoupili tři sprinterští supermani Carl Lewis, Ben Johnson a Linford Christie. Souboj titánů vyhrál Johnson, který prolétl stometrovou dráhu v neuvěřitelném čase 9,79. Nadšené oslavy prolomení hranic lidských schopností vzápětí vystřídaly zděšené zprávy. Ben Johnson byl usvědčen z dopingu, byla mu odebrána medaile a světový rekord byl anulován.
Celý svět se začal drbat na hlavě a ptát se: „Copak je možné, aby v královské disciplíně královny sportu někdo podváděl? Navíc na olympiádě? To bychom se na to podívali!“ Zapomeňme na chvíli na fakt, že se po letech ukázalo, že v Soulu dopoval i Lewis a Christie, a podívejme se na nejzajímavější dopingové skandály v historii.
Pokračování 2 / 8
Starořecké dopingové orgie
Vítězové starořeckých olympiád byli považováni za polobohy. Není tedy divu, že se atleti nezdráhali pro vítězství leccos zkousnout. Nebo spolknout. Náhled do zákulisí starořeckých tréninkových kempů nám poskytují spisy řeckého učence Philostrata. Podpůrné metody starých Řeků podle nich sahaly od zaříkadel, kouzel a obětí bohům až po sofistikované lektvary připravované specializovanými lékaři. Slavný Galen údajně vařil energy drinky z rozemletých kopyt habešského osla rozpuštěných v oleji a ochucených extraktem z růžových poupat. Často používané byly halucinogenní a jedovaté houby, chléb připravovaný s makovým extraktem, různé byliny a potravinové doplňky. Dálkoví běžci prý nedali dopustit na odvar z přesličky, zápasníci vstřebávali sílu pojídáním býčích varlat a srdcí.
Pokračování 3 / 8
Kokainus, heroinus, strychninus
Novodobé olympijské hry založil Pierre de Coubertin v roce 1896 a vetknul jim do záhlaví heslo Citius, altius, fortius (rychleji, výše, silněji). Počátek olympiád se shodou okolností kryl s obdobím, kdy byly běžně dostupné drogy, a mezi jejich aktivními uživateli nechyběli ani špičkoví sportovci. V roce 1904 zkolaboval na olympiádě v St. Louis maratonec Thomas Hicks, který před závodem vypil nápoj namíchaný z brandy a strychninu. Prudký jed podávaný v malých dávkách byl tehdy mezi sportovci velmi populární, stejně jako kokain, kofein a heroin. Doping se začal řešit až v roce 1928, kdy mezinárodní atletická organizace IAAF užívání drog zakázala. Krátce nato ale začal ve fašistickém Německu výzkum anabolik a doping se posunul na vyšší a daleko hůře zjistitelnou úroveň. Steroidy byly poprvé na olympijských hrách testovány až v roce 1976 v Montrealu.
Pokračování 4 / 8
Tour de France na piku
V roce 1960 došlo na olympiádě v Římě k prvnímu zaznamenanému úmrtí v důsledku dopingu. Dánský cyklista Knud Enemark Jensen spadl 20 kilometrů před cílem cyklistického závodu z kola a po převozu do nemocnice zemřel. Pitva potom v jeho těle odhalila koktejl amfetaminů, které cyklistům pomáhaly překonat čtyřicetistupňová vedra. Podobné případy nebyly výjimkou. V roce 1967 zkolaboval na Tour de France britský cyklista Tom Simpson. Smrt nastala zástavou srdce způsobenou akutní dehydratací. Ukázalo se, že se před etapou povzbuzoval koktejlem z brandy a amfetaminů, další ampule s amfetaminem si vezl s sebou v kapsách dresu. Jeho mottem údajně bylo: „Jestli po deseti dávkách zemřeš, vezmi si jich devět a vyhraješ.“ Po Simpsonově smrti Mezinárodní cyklistická unie používání podpůrných prostředků zakázala.
Pokračování 5 / 8
Východoněmecké továrny na übersportovce
Když na olympiádě v Montrealu v roce 1976 vyhrál tým Východního Německa 40 zlatých medailí, začaly se ozývat hlasy, že za nadlidskými výkony nebude jen tvrdý trénink a láska k socialismu. Trvalo ale ještě více než 20 let, než se detaily východoněmeckého dopingového programu dostaly na světlo světa. Střediska vrcholového sportu byla doslova továrnami na nadlidi. Sportovci podstupovali obrovské tréninkové dávky, a aby jejich organismus vydržel, podávali jim lékaři neméně obrovské dávky injekcí a pilulí – zvlášť oblíbený byl anabolický steroid Oral-Turinabol vyvinutý firmou Jenapharm. Farmaka ale nebyla (bohužel) jedinou formou zvyšování výkonnosti. Dr. Robert Kerr, kontroverzní kalifornský lékař, který v 80. letech distribuoval anabolika západním sportovcům, ve svých vzpomínkách uváděl, že německým plavcům byla před závodem nafukována střeva vzduchem. Atleti dostávali před závody strychnin, vzpěrači malé dávky nervového plynu. Nepotvrzené zprávy dokonce hovoří o atletkách, které v měsících před vrcholovými závody podstoupily umělé oplodnění a po závodech potrat. Hormony vyplavované organismem připravujícím se na těhotenství měly fungovat jako přirozený doping. Tady zvěsti pravděpodobně přehání, nicméně k potratům následkem vysokých dávek steroidů v německých střediscích docházelo. V roce 2000 byli šéfové dopingového programu Manfred Höppner a Manfred Ewald shledáni vinnými z poškození zdraví více než 140 atletek. Od soudu odešli jen s podmíněnými tresty.
Pokračování 6 / 8
Diego přes čáru
Doping nejsou jen steroidy. Důkazem může být zbožňovaný argentinský fotbalový mág Diego Maradona. Kapitán mistrů světa z roku 1986 byl obecně znám svou zálibou v kokainu. Dostal se k němu během působení v Barceloně, kam odešel hrát v roce 1983. Po přestupu do Neapole už na něm frčel ve velkém a v roce 1991 dokonce obdržel v Itálii patnáctiměsíční distanc. Po krátkém působení ve Španělsku se vrátil domů do Argentiny a zdálo se, že se dává do pořádku. Zhubl 13 kg, nabral formu a reprezentace v něj vkládala velké naděje na nadcházející světový šampionát v USA. V prvním zápase mistrovství světa 1994 vstřelil gól, na další nahrál. Po zápase šel na test a odešel z něj s nálezem pěti různých druhů efedrinů v krvi. Po pouhých 173 minutách jel domů a jeho reprezentační kariéra tím ve 33 letech skončila.
Pokračování 7 / 8
BALCO skandál
V říjnu roku 2003 se v USA provalil obří skandál spojený se zneužíváním steroidu THG (tetrahydrogestrinon). Vyvinula ho laboratoř Bay Area Laboratory Co-Operative (BALCO) a dlouhou dobu byl nezjistitelný. Antidopingové úřady ho odhalily až na základě anonymního balíčku, ve kterém jim neznámý whistleblower poslal použitou injekční stříkačku se zbytkem roztoku. Později se ukázalo, že jím byl bývalý trenér zázračné atletky Marion Jonesové. Ta vstoupila do historie sportu jako první žena, která na jedné olympiádě vyhrála pět medailí. Z her v Sydney 2000 si odvezla tři zlaté z běhu na 100 a 200 metrů a čtvrtkařské štafety a dvě bronzové ze štafety 4 x 100 metrů a skoku do dálky. Její bývalý manžel, koulař C. J. Hunter sice už v roce 2005 svědčil, že si Jonesová píchala během olympiády do břicha injekce, ta to ale popřela. Přiznala se až o dva roky později před soudem, od něhož odešla s půlročním nepodmíněným trestem.
Pokračování 8 / 8
Ruské antidopingové laboratoře řídily doping
Státem organizovaný doping byl za éry Sovětského svazu stejně běžný jako ve Východním Německu. Se zánikem SSSR však nezmizel. V roce 2016 emigroval do USA ředitel ruské antidopingové agentury RUSADA Grigorij Rodčenkov a sdělil reportérům, že antidopingová agentura byla ve skutečnosti organizací zaštiťující dopingový program ruských vrcholových sportovců. Její činnost sahala (respektive sahá) od výroby designových podpůrných prostředků až po vynalezení způsobu, jak otevřít nedobytné ampule používané na přepravu testované moči. Vyšetřování zjistilo, že RUSADA stála za fenomenálním úspěchem ruských sportovců na olympiádě v Soči, a Mezinárodní antidopingová organizace proto uvalila na celý ruský sportovní program čtyřletý zákaz účasti na olympiádách a mistrovství světa. Vladimír Putin, který Rodčenkovi po hrách v Soči udělil Řád přátelství, o něm prohlásil, že je zcela nedůvěryhodný zdroj informací, podvodník a psychicky nemocný člověk. Rodčenko se skrývá v USA, kde byl zařazen do programu na ochranu svědků. Jeho příběh je námětem dokumentu Ikarus.
