"5 fází dezolé" aneb jak být loserem do konce života

1. Na počátku všeho je frustrace. Dezolát není spokojený se svou rolí ve společnosti a je přesvědčen, že si zaslouží se mít lépe. Z této situace nikdy neviní sebe sama ale zásadně společnost.

2. Ve druhé fázi nastává snaha přesvědčit sebe i okolí, že je prozíravější než nadpoloviční většina společnosti a že lidé, kteří jsou spokojení, jsou vlastně naopak hlupáci, protože jim vyhovuje stav, který je v jeho očích totalitou. Tyto lidi, přestože jsou prakticky úspěšnější, považuje za ovce.

3. Ve třetí fázi dochází ke družení se s podobně smýšlejícími lidmi. Vznikají sociální bubliny, kdy jednotliví členové začínají mít pocit, že společnost pomalu procitá a jejich vidění světa sdílí čím dál více lidí.

4. Ve čtvrté fázi dochází k iluzi vlastní síly. Komunita získává pocit, že nashomáždila obrovský lidský potenciál, který již nelze ignorovat. Změna se blíží a už už je na spadnutí. Aktuální lídři (vláda) mají údajně strach a neodvratně se blíží doba jejich potrestání.

5. Rozčarování. Objevuje se pocit marnosti. Taktika nefunguje, komunita není jednotná, vznikají hádky, vzájemné obviňování. Sílí snaha najít si jiného, silného vůdce, protože ti současní jsou neschopní a někteří z nich zradili.

A teď trochu podrobněji...

1. To, jaké máte zaměstnání, zda jste zdraví, jakého máte partnera, jací jsou vaši nejbližší příbuzní a jaké s nimi máte vztahy, má pro vaše životy daleko větší dopad než to, zda je u moci zlej Babiš nebo „fialovej hnus“ - jak dezoláti rádi říkají. Byť chápu ty, kteří vůči těmto pánům a jejich vládám mají vážné výhrady - já je mám také. Druhá věc je ta, že spoustu věcí, ze kterých jsou vlády viněny, mohly ovlivnit jen částečně, anebo vůbec. Za většinu problémů typu zanedbaná infrastruktura, přílišná byrokracie apod. mohou tak nějak všechny polistopadové vlády, za vysoké ceny energií, produktů a služeb naopak žádná. A věci typu důchodová reforma prostě vyplývají ze situace, kdy klesne poměr aktivně pracujících k pracovně neaktivním. Bez ohledu na to, kdo zrovna vládne. Pokud máte pocit, že máte málo peněz, pak za situaci můžete buď sami, anebo k tomu dopomohla shoda náhod, se kterou neměla vláda co do činění. Podrobnější popis by vydal na desítky takových článků.

2. Člověk si velice nerad přiznává, že za něco může sám. Většina lidí považuje jedince z druhé strany názorového spektra za hlupáky. U mnoha lidí převládá pocit nad fakty. Jenže pokud dva lidé názorově opační budou o sobě navzájem myslet, že jsou hlupáci, jak poznat, kdo má pravdu? Pokud máme jedince, nazveme ho Karlem, který je spokojený, má dostatek peněz a nemá potřebu poskakovat na demonstracích, a pak máme druhého, nazveme ho Vaškem, který je frustrovaný a má pocit, že takhle už to opravdu dál nejde, pak Karel je velmi pravděpodobně tím schopnějším z dvojice. Abychom ale měli jistotu, je třeba položit si doplňující otázky. Byl Vašek za minulé vlády relativně spokojený nebo byl frustrovaný už tehdy? Po revoluci se vlády chopila ODS, lidé však byli nespokojení (tzv. blbá nálada), tak přišel první spasitel v podobě ČSSD a jejich slavná „akce čisté ruce“. Jak to dopadlo, všichni víme, ale prý to „mysleli upřímně“. ODS a CSSD se pak několik let mezi sebou přetahovali a frustráti byli frustrovaní po celou tuto dobu...Do doby než přišel další spasitel, který to bude dělat jinak a kterému na lidech záleží - Věci veřejné. Jak to dopadlo, všichni opět víme. Pak se zjevil Andrej Babiš se svým „všetci kradnú“ a s tím, že teď už to bude jinak, protože „není politik“. Jak to dopadlo - všichni víme. Ale tak třeba to vyjde tentokrát s Rajchlem...spasitel určitě jednou přijde...nebo ne?

3. Sociální sítě (nejen) způsobují vytváření sociálních bublin. Lidé se mezi sebou utvrzují v jejich vidění světa, sdílí úderná hesla (včetně všudypřítomných pravopisných hrubek) a spoustu nepravdivých nebo zkreslujícíh informací, jejichž ověřením se nikdo neobtěžuje. Síla slov jako „fašismus, zkorumpovanost, vlastizrada,...“ je obrovská a nic nekazí ani fakt, že většina lidí jimi se ohánějících jejich význam nedokáže vlastními slovy ani definovat, případně doložit jejich vazbu na ty, kterým jsou přisuzována. Pokud má někdo přesto pochybnosti, komunita mu ráda vysvětlí, že kritické myšlení není na místě.

4. Dezolát na základě své vlastní situace nabývá dojmu, že takhle už to dál nejde, že situace je nadále neudržitelná. Čím dál více lidem už údajně začíná docházet, co se děje (neděje se nic, ale oni mají pocit, že se něco děje). Každý správný vlastenec ví, že pouhá slova nic nezmění, a tak se rozhodne, že jsou na řadě činy. Teď se ukáže, kdo je vlastenec a kdo ne. Je třeba uspořádat další ze série protivládních demonstrací. Na demonstraci se vlastenec těší i několik měsíců předem. Je to obrovská událost, která zcela změní situaci a svět po ní už nikdy nebude jako dřív. Člověk se setká se stejně smýšlejícími, všichni se vzájemně poplácájí po zádech, sdělí si, že stojí na straně dobra proti nezměrnému zlu...Ty počty a ta atmosféra! Z toho musí mít zkorumpovaná fašistická vláda pořádně nahnáno. Padají silná slova, vyhrožuje se šibenicí nebo defenestrací. V nejlepším případě čeká údajně vlastizrádnou vládu zasloužené vězení.

5. Tak je to v pytli! Vláda demisi nepodala a Fiala nerezignoval. Poprava ani vězení se nekoná...Tedy částečně ano, ale jinak, než se čekalo...Do vězení se naopak začínají dostávat někteří členové komunity za nebezpečné vyhrožování, šíření poplašných zpráv, hanobení skupin, výtržnosti i, zdánlivě nesouvisející, neplacení alimentů. Někteří z organizátorů odboje jsou obviňováni, že jim nejde o blaho lidí, ale mají své vlastní postranní úmysly, zneužívají davem darované peníze k jiným než vlasteneckým účelům. Komunita je nejednotná, navíc spousta „zbabělců“ zůstala doma a na demonstraci ani nepřišla. Sekta Čechoslováků, kteří neuznávají rozdělení federace, se obouvá do relativně umírněných rajchlovců, Černohorský afektovaně nadává Peterkové a naopak. Čermák utíká před zákonem a Zítko nakupuje benzín z transparentního účtu založenému na Čermákovu podporu. Takhle to fakt nejde. Je třeba najít jiné lídry, na které bude větší spoleh, jinak hrozí, že současná tragická vláda bude vládnout nedej bože až do příštích voleb. Prozatím se vše "bohužel" jeví tak, že volby jsou jediná možnost, jak politickou situaci změnit. Správný vlastenec této iluzi ale nesmí nikdy podlehnout. Zde je už pak jediný problém - frustrátů je v republice jen cca 10%. Z praktického hlediska je téměř jedno, zda je všechny vysaje jediná strana nebo si je mezi sebou rozdělí více stran se stejným zaměřením. Jistě...tři strany s 3.5 procentním ziskem se nedostanou ani do Sněmovny, kdežto jedna strana s 10% ziskem ano, ale to je tak asi vše.

„A bude to stačit, myslíš?“