Büchlera nemotivuje strach z technických novinek. Jde spíše o snahu "vyždímat poslední kapku smyslu z věcí, které už jinak nejsou lidem k užitku", říká jedenasedmdesátiletý výtvarník, jenž roku 2010 v Leedsu obdržel britskou cenu Northern Art Prize.
Výstava umístěná v Pražákově paláci vznikala tři roky a podle kurátora Ondřeje Chrobáka zahrnuje všechny důležité etapy Büchlerovy tvorby. Jmenuje se Známky života, stejně jako nově vydaná knižní monografie, a potrvá do 25. února. "Každé umělecké dílo je do nějaké míry poznamenáno životem svého autora. Uspěje ale teprve tehdy, když divákovi dovolí tuto skutečnost nevnímat," tvrdí Büchler.
Brněnská instituce díla zapůjčila ze soukromých sbírek po Evropě a také z trojice galerií, jež Büchlera zastupují mezinárodně. Zvláštní důraz kladla na práce z posledních 15 až 20 let. Pořadatelé opominuli jen ty nejrozměrnější, které by se do paláce nevešly.
Tento týden možná shodou okolností skončil jeden z Büchlerových dlouhodobých projektů, jehož výsledky v Brně také představuje. Jde o sérii fotografií dokumentujících každou jeho pauzu na cigaretu. Od roku 2007 je pořizoval na starý digitální fotoaparát, který ale tento čtvrtek upadl a poškodil se. Je tak možné, že další záběry už v dlouhé sérii nepřibudou. Cílem projektu bylo mimo jiné zachytit mizení kouření z veřejného prostoru, což autor považuje za rys naší doby.
Součástí nové výstavy je také dlouhodobá intervence v brněnském knihkupectví Barvič a Novotný nazvaná Červený a černý. Odkazuje ke Stendhalovu stejnojmennému románu z roku 1830.
Pavel Büchler se narodil roku 1952 v Praze. Studoval typografii. Věnoval se tvorbě blízké konceptuálnímu umění, land-artu či autorské knize. K jeho raným akcím patřila ta na zamrzlé řece Bečvě, kde roku 1976 stál ve středu kruhu a snažil se jej zapálit.
"Domníval jsem se tehdy, že led pod mýma nohama možná roztaje, fyzika nebyla moje silná stránka, a vedle díry v ledu po mně zbyde jen fotoaparát na stativu s exponovaným filmem. To se naštěstí nepovedlo," vzpomíná Büchler v časopisu Art+antiques na tento svůj rituální "sebevražedný" pokus.
Téhož roku byl vyloučen ze studia Vysoké školy uměleckoprůmyslové a začal pracovat jako typograf na volné noze. Poprvé zkusil jako šestadvacetiletý mladík emigrovat ilegálně, kvůli čemuž skončil na rok ve vězení. "Dne 29. prosince 1978 se pokusil nastoupit do letadla v Budapešti a dostat se tak na Západ. Prokazoval se přitom falešným pasem. Byl zadržen," napsal tehdy Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který neúspěšně žádal, aby byl Büchler propuštěn a komunistické úřady mu umožnily odcestovat.
Povolení k vystěhování se umělci podařilo získat až pět let nato, kvůli tomu však pozbyl československého občanství. "Při odchodu z Československa jsem měl fyzicky s sebou, kromě zubního kartáčku a pár kusů oblečení, jen česko-anglický slovník, který, jak se posléze ukázalo, mi ani moc k užitku nebyl," vzpomínal v Deníku N.
Usadil se v Británii. Nejprve v Cambridge, kde roku 1984 spoluzaložil fotografickou galerii Cambridge Darkroom. Když v ní začal pracovat jako kurátor, postupně mu to otevřelo další příležitosti. "Začal jsem organizovat výstavy i v jiných galeriích, psát pro různé časopisy, přednášet a učit. To všechno mi vytvořilo zázemí k tomu, abych se mohl od konce osmdesátých let více věnovat vlastní umělecké činnosti s pocitem, že moje práce někam zapadá nebo k něčemu patří," popisuje Büchler v Art+antiques.
Kromě vlastní umělecké tvorby vyučoval na University of Reading, The Glasgow School of Art nebo na Manchesterské metropolitní univerzitě, kde byl roku 1997 jmenován profesorem a dodnes je tam emeritním profesorem. Jeho díla jsou zastoupena v londýnské Tate Gallery nebo ve Van Abbemuseu v nizozemském Eindhovenu.
Emigrace z totalitního Československa mu otevřela nové perspektivy. "Hlavní šok bylo to, že jsem objevil kritiku," říká Büchler. V Československu podle něj ve výtvarném umění kritika v pravém slova smyslu neexistovala.
Zmiňuje také, že emigrace znamenala odchod ze šedivé země do kypícího světa barev, kde bylo důležité upoutat pozornost. "V Československu jsme pracovali pokoutně, v malém, aby si toho někdo nevšiml," srovnává Büchler s poukazem na snahu tehdejšího režimu vše kontrolovat.
Češi mohli tvorbu Pavla Büchlera objevit prostřednictvím výstavy, kterou mu v roce 2010 uspořádalo pražské Centrum současného umění Dox, předloni se zúčastnil trienále v olomouckém Muzeu umění. Nakladatelství Rubato tehdy zároveň vydalo "monografii v dopisech", jež si Büchler vyměňoval s výtvarníkem Karlem Halounem.
