Nárokovat si může podle soudců v těchto případech pouze administrativní poplatek v podobě vynaložených nákladů.
Podle právního zástupce žalobkyně Zdeňka Macha může mít toto rozhodnutí dopad na stovky klientů, kteří s bankami či stavebními spořitelnami řešili či řeší obdobný problém.
Dosavadní zákon stanoví, že banka poskytující hypotéku má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s předčasným splacením vzniknou. Banky tyto poplatky účtovaly rozdílně, některým kvůli způsobu výpočtu udělila Česká národní banka pokutu.
V případě klientky z Přerovska si banka jasně stála za svým právním výkladem a podle advokáta Zdeňka Macha těžila z toho, že chybí soudní stanovisko. Spor se proto dostal až před soud. Odvolací soud případ projednal v srpnu, rozhodnutí rozeslal stranám v těchto dnech. "Soud prvního stupně i soud odvolací jasně řekl, že jde o plnění bez právního důvodu a banky si nic takového účtovat nemohou. Jejich náklady za předčasné ukončení úvěru mohou být v řádu stovek korun, na které mají nárok v podobě administrativního poplatku. Účtovat cokoliv navíc je podle soudu bezdůvodné obohacení z jejich strany," řekl Mach.
Konkrétní případ se týkal hypotečního úvěru na nemovitost uzavřeného s bankou UniCredit Bank v roce 2018. Žalobkyně o dva roky později požádala o předčasné splacení úvěru kvůli prodeji této nemovitosti z rodinných důvodů. Banka souhlasila, vyčíslila přitom nesplacenou jistinu, příslušné úroky k dohodnutému dni splacení a dohodnuté poplatky a vypočetla poplatek za předčasné splacení úvěru na 45 958,35 koruny.
Podle soudu se banka bezdůvodně obohatila o částku za tzv. úrokové náklady, neboť podle občanského zákoníku může klientka vrátit peněžní prostředky před smluvenou dobou a chce-li poskytovatel úvěru požadovat náhradu nákladů na předčasné splacení, musí se jednat o náklady objektivně odůvodněné, nutné a musí mu vzniknout v přímé souvislosti s předčasným splacením úvěru, což není případ úrokových nákladů, stojí v rozsudku.
Úrokové náklady banka v tomto případě vyčíslila na 44 458,35 koruny, jde podle ní o částku, kterou by získala při úročení podle smlouvy o hypotečním úvěru do konce doby fixace. Dalších 1500 korun činil administrativní poplatek. Banka přitom argumentovala i tím, že její náklady jsou rozloženy do celého fixního období, po dobu splácení úvěru klientem jsou náklady kryty úhradami úroků během pravidelných splátek; v případě předčasného splacení, kdy klient uhradí úroky z úvěru pouze do dne předčasného splacení, jí vzniká škoda. Soudy s tím však nesouhlasily.
"Sama žalovaná tak uvedla, že se jedná o jakousi náhradu ušlého zisku a nikoliv účelně vynaložené náklady. Žalovaná jako podnikatel nese podnikatelské riziko ztráty. V teoretickém případě mohla na předčasném splacení "vydělat", a proto jí nevzniklo na úrokové náklady právo," stojí v rozsudku.
Otázkou předčasných splacení úvěrů se zabývají i zákonodárci. Sněmovna na konci srpna podpořila vládní návrh zákona, který mění pravidla podpory penzijního spoření. Předloha také obsahuje nové pravidlo upravující předčasné splacení hypotéky. To umožní bankám žádat po klientovi až dvě procenta z nesplacené jistiny. Na správnost výpočtu poplatku podle nového znění zákona bude dohlížet ČNB.
Rozhodnutí pražských soudů může mít podle přerovského advokáta dopad i pro další stovky, možná tisíce lidí, kteří u bank či stavebních spořitelen zaplatili za předčasné splacení úvěru vysoké poplatky. "Banky těžily z toho, že v tomto směru není soudní stanovisko, dnes se však již dá říci, že existuje ustálená soudní praxe. Klienti, kteří tento poplatek zaplatili za poslední tři roky a obrátili by se nyní na soud, tak mají téměř jistotu, že peníze dostanou zpět," dodal Zdeněk Mach z přerovské advokátní kanceláře Čejna Kliment Mach.
