Poznáte stavební sloh? Česko od románských staveb po lidovou architekturu
Architektura je němým svědkem naší historie. Zatímco ve světě podléhaly válkám mešity, opery i katedrály, řadě českých památek se bouřlivé historické události naštěstí vyhnuly. O rozvoj stavitelství v českých zemích se zasloužilo pracovité a manuálně zručné obyvatelstvo, zásoba přírodních zdrojů, ale i zahraniční architekti, kteří k nám přicházeli z Itálie, Francie a německých zemí.
V rámci našeho nového seriálu Česko od románského slohu po modernu se vydáme do dob, kdy byla architektura více vnímaná jako užité umění a nebyla svazována nejrůznějšími právními a úředními předpisy, jako je tomu dnes. Vydejte se s námi na výlet v čase a naučte se rozpoznávat jednotlivé stavební slohy.
Románský sloh: majestátní stavby se silnými zdmi (10. až 13. století)
Nejvýznamnějšími centry románského umění byly Itálie, Španělsko a Francie, které navazovaly na antickou kulturu. Románské stavby se vyznačovaly mohutnými zdmi, klenbami, pilíři a menšími obloukovitými či kulatými okny. U nás jsou počátky románského slohu spjaty s obdobím panování nejstarších Přemyslovců, za jejichž vlády byla vystavěna řada kostelů (například Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci či Panny Marie v Praze). V České republice je v tomto slohu postavená většina rotund (Rotunda sv. Jiří na hoře Říp, Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě nebo zbytky rotundy sv. Víta na Pražském hradě, jejíž základy leží na místě dnešní pražské katedrály sv. Víta.).
Gotika: hrady Karla IV. (13. až 15. století)
V období gotiky se České království zařadilo mezi nejdůležitější země Evropy. Aktivně se u nás rozvíjely obchod a řemesla, rozkvétalo umění a s ním i architektura. O největší stavební počiny se zasloužil Karel IV. Lucemburský, který inicioval rozsáhlou stavební činnost, jež měla z Prahy vytvořit reprezentativní středobod českého království a římského císařství. Za jeho vlády vznikl například Kašperk – nejvýše položený královský hrad v Čechách. Druhého vrcholu u nás dosáhla gotika za vlády Jagellonců, když král Vladislav Jagellonský zahájil velkolepou přestavbu Pražského hradu. Gotický sloh lze rozeznat na první pohled podle lomeného oblouku, chrličů (hlavy s otevřenými ústy, které chrlily vodu stékající ze střech – pozn. red.) a vysokých štíhlých staveb a věžiček symbolizujících přiblížení k Bohu. K nejvýznamnějším gotickým architektům patří Petr Parléř a Benedikt Rejt [1].
Renesance: éra zámků a měšťanských domů (14. až 16. století)
Cílem renesančního slohu, který k nám přišel z Itálie, bylo obrození umění na základě starověkého římského umění a věrného vystižení přírody. Za otce tohoto slohu je považován italský umělec Filippo Brunelleschi. Do českých zemí začala renesance pronikat zhruba ve 2. polovině 15. století. Typická renesanční budova kopíruje krychli a má čtvercová okna. Často se využívalo zdobení staveb štuky nebo sgrafity. V porovnání s gotikou trvalo období renesance na českém území docela krátce. Ještě na počátku 16. století, za vlády Jagellonců, se u nás dokončovaly velké gotické kostely, kupříkladu Týnský chrám. Stavební aktivita se poté soustředila zejména na zámky, paláce, měšťanské domy a synagogy. První skutečně plně renesanční budova vznikla v Praze až za prvních Habsburků, kdy byl postaven Královský letohrádek v Královské zahradě Pražského hradu. V tomto období u nás také vyrostla řada renesančních zámků (Litomyšl, Český Krumlov, Opočno) [2].
Manýrismus: odraz doby Rudolfa II.
Přechodovou fázi mezi renesancí a barokem nazýváme manýrismus. Manýristické tendence se v Česku objevovaly zejména během vlády Rudolfa II., který byl stejně jako jeho předkové horlivým stavebníkem a podlehl výtvorům v Itálii a ve Španělsku, kde se jimi proslavil jeho dědeček Karel V. Za Rudolfovy vlády se na panstvích české komory přestavoval hrad Karlštejn, zámek v Pardubicích či v Chlumci nad Cidlinou. V Lánech a v Hlavenci nechal Rudolf II. zřídit lovecká obydlí, v Kladrubech poté hřebčín. Veškeré stavební práce prováděli většinou Italové sídlící u nás [3].
Lidová architektura: unikát českých zemí
Ještě před tím, než si představíme další slohy, zmiňme lidovou architekturu, která je raritou českých zemí. Nejstarší lidové domy jsou dochovány již z období 15.–17. století. Lidové domy se lišily dle regionu, v němž vznikaly: zatímco ve středních Čechách byl specifikem Dům Středočeské pahorkatiny a povodí Berounky, jehož rysem je trojdílná dispozice komorového typu (tj. světnice, síň a komora), pro Chodsko a Pošumaví byl typický zděný špýcharový dům [4, 5]. Největší počet starších dřevěných domů se poté dochoval na severu Čech. Velkou část tvoří hrázděné patrové domy oblíbené v 17.–18. století v oblastech s německy mluvícím obyvatelstvem [6].
Zdroje:
[1] Václav IV. Architektura. Cesty časem [online]. [cit. 2023-06-24].
[2] DVOŘÁČEK, Petr. Renesanční sloh. Praha: Levné knihy KMa.
[3] ŠVUGER, Karel. RUDOLFINSKÝ MANÝRISMUS. [online].
[4] NEŠPOROVÁ, Kristina. Diplomová práce: Regionální typologie roubených staveb na území ČR. Brno: Lesnická a dřevařská fakulta MU.
[5] Pokrok v protipožární legislativě: Marie Terezie vydala Ohňový patent. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. [cit. 2020-12-13].
[6] LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. Infocesko [online]. [cit. 2023-06-24].
