V největším městě planety jim fanoušci a nakonec i soupeři ukazovali jen palce vzhůru. Teď čeští baseballisté po působivé premiéře na mistrovství světa v Tokiu vyrážejí za dalším historickým počinem. Navíc před domácími fanoušky.
Není radno je podceňovat, slova uznání pro ně mají i největší esa tohohle sportu. Jeden příklad za všechny. Pro mnohé je japonská ikona Shohei Ohtani baseballovým Messim či Ronaldem, zkrátka borcem s až nadpozemskými schopnostmi, který si za sezonu vydělá 30 milionů dolarů. Také on ale cítil: Tihle neznámí Češi umí.
I proto se v projevu uznání za českým týmem složeným v naprosté většině z neprofesionálních hráčů stavil na hotelu. Právě tak v březnu skončil jeden z nejpoutavějších příběhů českého sportu za poslední dobu – baseballisté poprvé naskočili na World Baseball Classic a nadchli fanoušky srdcem i umem.
„Březnové televizní přenosy zpopularizovaly baseball v celém Česku, uspěli jsme a úspěch i dobře odprezentovali. Bylo to ale především o nevšedních příbězích, teď to bude více o výsledcích,“ má jasno Petr Ditrich, dlouholetý předseda České baseballové asociace.
O víkendu totiž v Česku startuje baseballové mistrovství Evropy. Tým kouče Pavla Chadima – profesí doktora neurologie, což byla pro zahraniční média při mistrovství světa další velká story –, v Ostravě začne v neděli proti Rakousku.
Není potřeba předstírat, že se český tým stále neliší od svých fotbalových a hokejových kolegů. Například kapitán Petr Zýma s úsměvem líčil, jak natíral a svářel tribuny v ostravské aréně. Ale výsledkově se očekávání radikálně změnila.
„Hlavní cíl je vyhrát mistrovství Evropy,“ říká Marek Minařík, nadhazovač se zkušenostmi ze zámořských organizací Philadelphia Phillies a Pittsburgh Pirates. „Chceme potvrdit, že to, co se stalo v Japonsku, nebyla náhoda, ale dlouholetá práce českého baseballu na tom, abychom se dostali mezi světovou elitu.“
Marek Minařík | Foto Lenka Brožová
Jakákoli medaile by znamenala historický úspěch, Češi ji zatím nikdy neslavili. Nerealistická však není. V Japonsku prošli do čtvrtfinále z evropských týmů jen Italové. Za šlechtu kontinentu dále platí Nizozemci – a i ty Minařík a spol. v přípravě na mistrovství dokázali jednou porazit.
„Tlak je velký, všichni mají jen ta největší očekávání, všichni chtějí medaili. A my hráči nejvíce,“ uznává catcher Daniel Vavruša, jeden z mála Čechů, kteří se v minulosti reálně blížili angažmá v Major League Baseball.
„Bude to těžké, ale je to veliká výzva. V Japonsku jsme na sebe trochu upletli bič tím, jak velký zájem o nás byl –, doufáme, že i nyní přitáhneme co nejvíce lidí, kteří baseball normálně nesledují,“ dodává.
Daniel Vavruša | Foto Lenka Brožová
Akce vyjde na necelých 50 milionů korun, náklady jsou pokryty díky Národní sportovní agentuře, městům, krajům a také příjmy od sponzorů a z prodaných vstupenek.
V časech, kdy je český sport obecně spíš na ústupu, by vítězné tažení populární baseballové party znamenalo pro fanoušky vítanou vzpruhu.
„World Baseball Classic potvrdilo, že máme velkou kvalitu, jednoduše nás už nikdo v Evropě nepodcení,“ soudí svazový šéf Ditrich. „Máme respekt k soupeřům. Hráči chtějí titul, já bych byl rád za medaili, ale podobně reálně přemýšlí šest až osm týmů.“
Krása sportu spočívá i v jeho nevyzpytatelnosti. Jeden špatný odpal, jeden špatný pohyb… I to může medailové šance buď nakopnout, nebo zhatit.
Petr Ditrich, předseda České baseballové asociace | Foto Tomáš Icík
Zároveň tady ale nejde jen o výsledky. „Za poslední půlrok vidíme velkou změnu v tom, jak se o baseball začala zajímat média, sponzoři a hlavně děti,“ oceňuje Minařík.
„Hrajeme doma, na stadionech bude 2500 diváků, přenosy budou v dobrých časech. Jestli nás s Japonskem po ránu vidělo v televizi 800 tisíc diváků, teď máme potenciál na ještě větší zásah. Pomůže to i rozšíření členské základny,“ dodává Ditrich.
Právě kvůli tomu, jak se kurážní Češi v Tokiu vydali bojovat proti globálním hvězdám, si získali oblibu. Nyní chtějí přidat cenný kov, ať už jakékoli barvy. „Teď máme šanci něco dokázat a ukázat, že jsme mezi evropskými státy v elitě. Že se tady nehraje jen za barákem na zahradě,“ doufá Minařík.
Foto Lenka Brožová / ČBA
