Podpora Ukrajiny a garance její obrany před ruskou agresí je nadále prioritou Česka, zní oficiální státní pozice. I přes odhodlání pomoci východoevropské zemi v obraně svého území proti agresorovi se stále častěji objevuje otázka: „Ale za co?“
Nebylo tomu jinak ani po srpnovém prohlášení vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borrella. Ten prohlásil, že by chtěl navýšit členské příspěvky do Evropského mírového nástroje (European Peace Facility, EPF) o dalších 20 miliard eur.
Za poslední rok je to už třetí výrazné avizované navýšení nástroje. Už na poslední červnové navýšení příspěvků Česko jen stěží hledalo prostředky, i proto se ze zákulisí české zahraniční politiky ozývaly skeptické hlasy, jestli je Česko schopné v současné situaci zvládnout masivní financování zahraničních nástrojů.
Problémem tentokrát je kromě čistého finančního závazku vůči EPF i potřeba konsolidace veřejných financí Česka, která je aktuálně předmětem politické debaty v Poslanecké sněmovně. Vláda Petra Fialy (ODS) v současnosti obhajuje svůj konsolidační balíček před veřejností i opozici a zároveň skládá účet ve formě připravovaného státního rozpočtu na rok 2024. A ani jeden z fiskálních kroků není veřejností vnímán pozitivně.
Příspěvek do EPF má i návratnost
„Panuje shoda na tom, že je potřeba nadále pokračovat v podpoře Ukrajiny. Zároveň je však třeba řešit související značné dopady na státní rozpočet v době nezbytné rozpočtové konsolidace. Ministerstvo zahraničí bylo proto pověřeno dopracováním materiálu s ohledem na možnosti ČR čerpat z nástroje finanční prostředky za dodávky vojenské techniky, které se ČR rozhodne Ukrajině poskytnout,“ upřesnil redakci EURACTIV.cz aktuální pozici ministerstva financí její mluvčí Petr Habáň.
Ministerstvo zahraničí aktuálně na znění materiálu pracuje. Ještě v létě ale její mluvčí Daniel Drake na dotaz redakce upřesnil způsob, jakým bude resort postupovat. „Po předložení návrhu bude MZV žádat od Evropské služby pro vnější činnost co nejvíce podrobností k jeho obsahu, včetně finančního dopadu na jednotlivé roky celého navrhovaného čtyřletého cyklu, a na základě jejich vyhodnocení bude koordinovat přípravu národní pozice,“ sdělil před časem redakci Drake.
Kromě podpory Ukrajiny je důležitým aspektem fondu i zpětné financování útrat Česka za vojenský materiál, který daruje ukrajinské armádě. I proto se Česko zavázalo, že do fondu bude přispívat podle potřeby. „Příspěvek do EPF má tedy určitou návratnost a již nyní je jasné, že nám do roku 2027 bude postupně refundováno necelých 78 milionů eur. Tato částka neustále narůstá s dalším posuzovaným materiálem a refundacemi spojenými s výcvikem ukrajinských vojáků,“ popsala mluvčí ministerstva obrany Ivana Navrátilová.
Evropský mírový nástroj je přitom jen jeden z několika nástrojů, které mezinárodní společenství používá na financování pomoci válečného odporu Ukrajiny. „K naplňování této priority (pomoci Ukrajině) využíváme celou škálu nástrojů, ať už čistě bilaterálních nebo vytvořených v rámci EU či NATO. Evropský mírový nástroj tak v komplexním národním přístupu k podpoře Ukrajiny představuje jeden z několika pilířů,“ řekla Navrátilová
„Při formulaci české pozice k návrhu Fondu bereme v potaz jednak další pilíře zmíněného komplexního národního přístupu k podpoře Ukrajiny, kdy musíme zajistit, aby s nimi byl navržený Fond komplementární, tak i konsolidaci veřejných financí,“ doplnila mluvčí ministerstva obrany.
Finance nejsou problém. Na co je ale utratíme?
Přeloženo do „lidské řeči“ – Česko má investice do ukrajinské pomoci pod kontrolou. Jak ale je patrné i z odpovědi ministerstva zahraničí, stále není zřejmé, na co se požadované finance budou používat. Toho si všímají i další politici.
Třeba Markéta Gregorová, europoslankyně za Piráty a frakci Zelení/ESA, nepovažuje za problém finanční stránku investic do EPF, ale právě jejich další využívání.
„Česká republika je stále významný a čistý příjemce financí z evropského rozpočtu. Přirozeně z některých oblastí nám přichází více financí a z jiných se zase naopak více odčerpávají, v součtu jsme ale v plusu. Uvažovat tedy o navyšování peněz do evropské obrany optikou obecných úspor nebere v potaz kontext, co pro český rozpočet dělá Evropská unie,“ odpověděla europoslankyně na dotaz redakce.
„Domnívám se, že stejně jako s českým závazkem dávat na obranu 2 % HDP, tak i s navýšením EPF se pojí totožné otázky: na co přesně ty peníze půjdou? Jsou jasně určené výdajové položky? Budou nákupy probíhat transparentním výběrovým řízením? Bohužel ani u jednoho případu tyto otázky vyjasněné nejsou. Nemám tedy žádná slova kritiky vůči samotnému navýšení – ba to klidně může být víc – musí být ale účelové a založené na datech,“ popsala Gregorová svoji pozici.
Již podle dřívějších vyjádření jejího spolustraníka, ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, výdaj na podporu Ukrajiny ve válce je v zásadě výdaj na společnou obrannou politiku Evropy, a tedy i Česka. Politolog a profesor mezinárodních studií se zaměřením na obrannou politiku EU Tomáš Weiss z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy současný přístup k společné obranné politice považuje za smysluplný, protože brání duplikování a slepým místům v obranné strategii.
Weiss upozornil, že finance na příspěvky do EPF se budou muset najít v každém případě, protože Česko se zavázalo ke společným evropským zájmům a udržet jednotnou evropskou pozici je pro zemi prioritou.
„Jestli nemáme dost peněz na svůj příspěvek do fondu, tak je asi budeme muset najít. To je v jádru každé úspěšné evropské politiky – musíte mít jasnou pozici, kterou držíte dlouhodobě a je rámovaná společným evropským zájmem, a zároveň se podle ní i chováte, tedy například najdete potřebné peníze,“ uzavřel Weiss.