V českém zdravotnictví přibývá žen. ‚Jsou odhodlané skloubit práci i rodinu,‘ vysvětluje autorka studie
V prosinci by v českých nemocnicích mohly chybět tisíce zdravotníků. Hrozí, že přestanou sloužit přesčasy, pokud si nevybojují lepší pracovní podmínky. Podle výzkumu Národního institutu SYRI a Sociologického ústavu a Akademie věd České republiky výrazně roste podíl žen zaměstnaných ve zdravotnictví. „Jen je třeba jim přizpůsobovat podmínky,“ říká pro Plus autorka studie Marie Pospíšilová.
Začaly mít ženy ve zdravotnictví vyšší ambice, nebo naopak přestalo být toto prostředí pro muže tak atraktivní?
Je to velice zajímavé téma, protože v zahraničí se většinou ukazuje, že to prostředí je vstřícnější pro ženy. Jak je to rigidní prostředí, které má nastavení směn a člověk musí být na pracovišti, tak je to najednou flexibilnější a tak dále.
V českém prostředí se naopak ukazuje, že tyto věci stále nejsou tolik dostupné a je potřeba o to více bojovat. A spíše jsou to muži, kteří jsou odrazováni od těchto profesí. Nevidí tak rychlý kariérní vzestup s takovým platem jako v jiných oborech, případně odcházejí do zahraničí. Je to také dáno tím, že generace lékařů stárne a odchází do důchodu, proto do toho vstupuje více žen.
Říkala jste, že v zahraničí už se pracovní podmínky vyvíjejí trošku více než u nás. Jaké zázemí poskytuje v Česku zdravotnictví ženám, které už mají rodinu? Mění se to v průběhu let?
Ano, určitě se to mění, ale většinou je to založené spíše na neformálních dohodách, že záleží na managementu, třeba pro zdravotní sestry na pozici vrchní sestry a podobně. Nejsou to většinou formalizované postupy.
‚Diskuse nebyla žádná, chystáme akci.‘ Lékařům došla trpělivost s přesčasy
Číst článek
Vidím ale velmi pozitivní trend i v tom, že třeba lékařské fakulty se zajímají o téma rovnosti, flexibility, diskriminace. Je to vidět i v tom výzkumu, že je to stále častější, stále častěji tematizované.
Zdravotníci slouží nadprůměrné množství přesčasů. Dá se říci, jestli se to týká rovnoměrně žen i mužů?
To nejsem schopná říct. Ženy mají obecně ve zdravotnictví častěji zkrácené úvazky, právě kvůli pečujícím závazkům, ale nemůžeme říct, že ženy pracují s menším nasazením.
Ve výzkumu jsem se snažila poukázat na to, že ženy jsou velmi odhodlané dělat svoje pracovní povinnosti a zároveň pečovatelské. Což pro ně v době pandemie bylo extrémně náročné, když zvládaly pracovat dlouhé směny s extrémně náročnými pacienty a pak pečovaly o vlastní děti. Bylo to na úkor jejich vlastního zdraví, odpočinku a psychické pohody.
Donutily tyto okolnosti třeba zdravotnice k odchodům, k výpovědním ze zdravotnictví?
Bylo zajímavé, že to většinou mnou zkoumané zdravotní sestry nedonutilo ani k nijakému protestu, protože měly pocit, že by selhaly jak v roli zdravotnice, tak matky. To je u nás velmi typická představa, že se o děti má postarat zejména žena.
Jestli se nic nezmění, v zimě nebude obsazeno 24 000 služeb, hrozí lékaři. Válek s nimi chce jednat v říjnu
Číst článek
Kdyby děti svěřila někomu jinému mimo rodinu, třeba sběrné instituci, tak by se cítila, že selhala. Snažily se v těchto rolích neselhat, a tím pádem si ani často nestěžovaly a nebyly žádné veřejné protesty.
A to se nezměnilo ani po konci pandemie? Protože třeba známe situace z gastronomie, kdy lidé zjistili, že to není dlouho udržitelný obor pro jejich zdraví a psychiku a odešli z něj. To se ve zdravotnictví podle vás nestalo?
Pořád vidíme, že žen přibývá. Takže myslím, že se to nestalo, ale jsou tam nenápadné, postupné snahy nějak to flexibilizovat a změnit. Navzdory tomu, že se často z vyšších pozic – třeba z lékařské komory – ozývá, že feminizace v zdravotnictví je určitou hrozbou. To je podle mě hodně zavádějící právě proto, že ženy budou chtít více zkrácených úvazků.
Myslím, že cesta je naopak více jim vycházet vstříc a formalizovat postupy a bude potřeba to řešit. Vlastně bychom tím pádem naopak měli mít radost, že lidé mají o zdravotnictví zájem a je výhled, že v něm zůstanou. Jen je jim třeba přizpůsobovat podmínky.
