Včera  ráno  kapitulovaly  malé ozbrojené  síly  arménské  enklávy   v hranicích  Azerbajdžánu, známé  jako Náhorní Karabach a  v podstatě  se  vzdaly  na milost  a nemilost  velké přesile  azerbajdžánské  armády.

Rusku,  které jako garanční mocnost  od  skončení předchozí  arménsko azerbajdžánské  války  v  září  2020, v oblasti  drželo mírový  kontingent cca  2 000  vojáků a  dohlíželo na plnění  tehdy  uzavřené  smlouvy o příměří  už  mělo jen  smutný  úkol  – dohlížet na  to, aby se naplnily  zásadní kapitulační podmínky

-bezpečný  odchod  Arménů, kteří  nehodlají v  Karabachu  zůstat pod  suverenitou Baku,

-odzbrojení a kapitulaci místních  arménských milicí

Více toho prostě  ruská  strana  nedokázala a popravdě, ani  dokázat  nemohla. I pokud  by snad  chtěla. O  čemž se  dá  s úspěchem po dlouhodobě  signalizované  změně  zahraničně  politických preferencí Jerevanu a  především  arménského premiera  Pašinjana  s úspěchem  pochybovat.

Ten  provedl  minimálně  v posledním roce  nejprve postupný a následně  velmi ostrý  odklon  od  Moskvy  začal hledat oporu  ve  Washingtonu.  Vrcholem této politiky  se  staly  společné manévry  Arménie  -USA  a také  účast  Pašinjanovy  manželky  na  propagandistické  akci, kterou před pár  dny  v Kyjevě  pořádala  Olena  Zelenská  pro první  dámy  a pány   spřátelených zemí. Což Kyjev  a všichni  jedině  vždycky  správní na kolektivním Západě  neopomenuli  náležitě  škodolibě  Moskvě omlátit  o hlavu.

To  bylo ovšem  ještě  před  tím,  než  azerský  fýrer  Alijev  dal  pokyn  svým ozbrojencům,  aby  vtrhli  do  dosud  neobsazené  části  Karabachu.

A  co dnes?  Všimli  jste  si, jak kolektivní  Západ  a jeho mediální  gramofony, které  vždycky  vědí, co je  jedině  a vždycky  správně  – mlčí?  A především ty  tuzemské!  Všechny  ty  Seznamy.cz, Novinky.cz Aktuálně.cz, iDnes.cz, iHned.cz, ČT, ČRo jsou  maximálně  schopny  přinést  fakta – konečně  také jednou dělají normální žurnalistiku,  ale  jak  absentuje  jejich klasické a rozhodné stanovisko.

Jediný, kdo se stihl zatím nějak podstatněji  ozvat  je  Evropský parlament. S  v podstatě  naprosto  bezzubou  výzvou  vůči  Baku, aby  zastavil postup svých jednotek.  A  tím to pro kolektivně  západní papaláše  hasne.

Kde jsou  nějaká ultimáta? Kde  sankce  na  sponzory Azerbajdžánu – Turecko a Izrael a  přirozeně  i  na  Azerbajdžán?  Nevidím nikde nic, kromě zcela nezajímavých tlachů!!!

Až  se  západní hlásné  trouby  vzpamatují,  nepochybně  se od nich  dozvíme,  že  jde o  další velkou geopolitickou porážku  Ruska. Které  nedostálo své  roli  mírotvorné  velmi  v  téhle  části  Kavkazu  a  ztrácí tam  geopolitický  vliv. Což  je  v každém případě pravda.   Ovšem zdaleka  ne  celá.

Snažím se vyvarovat  citací  z  ruských  zdrojů,  jak  to jenom jde. Ale  tady  si nemohu pomoci  a  dám  sem část  článku  ze  SputnikGlobe  který  vyšel  před  čtvrtrokem. Našel jsem jej na  webu  Aktuanikonflikty.cz   a je  ve  slovenské mutaci:

https://sputnikglobe.com/20230614/washington-trying-to-blackmail-armenians-in-karabakh-into-us-brokered-talks-heres-why-1111147719.html

Washington sa snaží vydierať Arménov v Karabachu, aby sa zúčastnili na rozhovoroch sprostredkovaných USA: Tu je dôvod, prečo

Spor medzi Arménmi a Azerbajdžancami o vnútrozemský hornatý región Náhorný Karabach je zdrojom silného napätia medzi týmito kaukazskými národmi, pričom za posledných 35 rokov sa o toto územie viedlo niekoľko konfliktov. Moskva sa neúnavne usiluje o sprostredkovanie krízy.
Washington údajne vyvíja sústredené zákulisné snahy o priame zasahovanie do rokovaní medzi Azerbajdžanom a etnickými Arménmi vedenou neuznanou republikou Náhorný Karabach, a to aj vydieraním arménskej strany hrozbou nového kola násilia v regióne.
Informované zdroje, na ktoré sa odvolávajú ruské médiá, naznačili, že predstavitelia USA, ktorí donedávna obmedzovali svoje „sprostredkovateľské“ úsilie na rozhovory medzi samotným Azerbajdžanom a Arménskom, sa teraz snažia vtlačiť do citlivých rokovaní medzi Baku a Stepanakertom (samozvaným hlavným mestom Náhorného Karabachu).

„Washington formou ultimáta núti predstaviteľov Náhorného Karabachu, aby súhlasili so stretnutím s azerbajdžanskou stranou v blízkej budúcnosti v tretej krajine pod dohľadom amerických kurátorov. Okrem toho bolo vedeniu Karabachu povedané, že ak odmietne, bude mu pohrozené niečím, čo sa blíži azerbajdžanskej ‚protiteroristickej operácii‘ v regióne,“ uviedli zdroje.
„Ultimátum“ bolo v Stepanakerte údajne celkovo prijaté negatívne, ale dostalo sa mu podpory od Sergeja Gazarjana, ministra zahraničných vecí samozvanej republiky.
V posledných týždňoch sa na južnom Kaukaze rozprúdila diplomatická aktivita USA a EÚ, pričom začiatkom mája sa vo Washingtone stretli ministri zahraničných vecí Arménska a Azerbajdžanu s ministrom zahraničných vecí Antony Blinkenom a v tom istom mesiaci arménsky premiér Nikol Pašinjan a azerbajdžanský prezident Ilham Alijev rokovali v Bruseli za sprostredkovania šéfa Európskej rady Charlesa Michela……

….Sprostredkovatelia USA a EÚ hovorili o „významnom pokroku“ v arménsko-azerbajdžanských rozhovoroch, ale zverejnilo sa len málo podrobností. Pašinjan však 22. mája urobil bombastické vyhlásenie, že Jerevan je pripravený uznať Náhorný Karabach ako súčasť Azerbajdžanu, ak bude zaručená bezpečnosť jeho etnického arménskeho obyvateľstva. Tento krok niektorí pozorovatelia ostro kritizovali ako faktický ústupok Jerevanu, ktorý ponechal karabašskú otázku „prakticky na milosť a nemilosť západných sponzorov“, pričom záruky autonómie pre región zostali mimo hry.

Kdyby  tohle  Kos a převzala v  červnu, kdy  to vyšlo na  Sputniku,  nepochybně  by okamžitě  dostala  nálepku  proputinovského  dezinformačního kanálu.  Dneska, po  tzv.  „protiteroristické  operaci“ Azerů lze  velmi snadno zjistit,  zda se opravdu jednalo  o  moskevskou  tupou  propagandu  pro  pátou kolonu v zahraničí  nebo  o přesný  odhad  budoucího vývoje.

USA a  EU  se  nanominovaly  do  tohoto  kavkazského sporu. A jak  velkohubě  vyhlásily – dosáhly  významného pokroku!  Tak  jo!  Ale před  tím karabašským  Arménům oznámili,  že  buď  přijmou  jejich  podmínky  nebo  přijde něco jako protiteroristická  operace  jejich  arcinepřítele! A nejen oni  – arménský premier  Pašinjan  učinil  to, co  žádný  arménský  vůdce před  ním  –  UZNAL svrchovanost  Baku nad  Karabachem!  Přesně  jak  mu  radily  USA a kolektivní  Západ.

V Jerevanu  samozřejmě  dnes probíhají  velké demonstrace.  z části  také před  ruským  velvyslanectvím. S  tím, že    Rusko  Arménii  zradilo a neochránilo Karabach. Ptám se jak? Jak mělo  chránit  něco,  co  za součást  Azerbajdžánu prohlásil  předseda jejich vlády????

Nejpozději v  tomto okamžiku Karabach  jako  arménská  entita  definitivně  skončila!  Její osud  byl zpečetěn.

Ale  troufnu si  říci,  že  k  tomu  došlo daleko dříve  – jde nepochybně  o důsledek  války  na  Ukrajině  a  jejího průběhu. Pokud  by  Rusové  dosáhli  rychlého vítězství v  řádu  týdnů,  max.  měsíců, tak  jako v Kazachstánu,  troufnu si tvrdit,  že  by  k této  azerbajdžánské  akci  nedošlo.  Minimálně  ne  teď.  Ale  při reálném průběhu  bojů  na  Ukrajině a  evidentním ruským potížím všeho druhu azerští lídři v Baku usoudili,  že  s Moskvou  v  téhle  záležitosti  nemusí  počítat. A  především na  to vsadil  jejich největší  mocenský  sponzor  -turecký  sultán Erdogan. Rusko  Turecko prostě  moc  a moc potřebuje a do sporu nebo dokonce do  války kvůli nějaké  arménské  enklávě  někde  na Kavkaze  prostě  nepůjde!!! Jednak  na  to momentálně nemá  silové prostředky, protože  lidé  i  výzbroj  jsou  vázáni   na Ukrajině a především  -Turecko je pro Moskvu dnes  příliš cenný  ne/spojenec!  Může kdykoliv  uzavřít  Bospor  pro  ruské lodě nebo  uzavřít  hranice  pro  mohutné  černé a  šedé dovozy. A také například  zablokovat  provoz dnes  jediného  funkčního plynovodu  z Ruska  do  Evropy  – Turkish Stream…

Navíc  s přihlédnutím, co Rusům  prováděl  už  dost  dlouho Pašinjan nemělo nejvyšší  ruské vedení co  řešit. Prostě  mu v  tom dokonale  vymáchali  čumák. Ať  ti pomohou  noví přátelé  ze Západu!

Nepomohli…  Opravdu nehnuli  ani prstem. Kromě  toho Evropského parlamentu a  jednoho nepříliš  přesvědčivého Macronova  prohlášení…

Ačkoliv  prý nám na kolektivním Západě jde o  svět  s pravidly,  o mír a  lidská práva,  o podporu  utlačovaných proti  utlačovatelům a agresorům…. Však  tyhle  prázdné plky  sami dobře  znáte.

Nikdo  z  těch  ušlechtiloušů  ušlechtilých  nehnul ani prstem… Divné,  že?

Podívejme  se  trochu  na tenhle  klasicky  farizejský postoj  kolektivního Západu  k tomuhle  konfliktu.

PAšinjan  si po odklonu od  Moskvy  vsadil na to, že Spojené státy a EU pohrozí Ázerbájdžánu přísnými sankcemi, pokud zahájí válku.

Ázerbájdžán není Rusko, a proto se například hrozby embarga na dodávky ropy a odpojení bankovního systému země od SWIFTu skutečně mohly stát argumenty, které by bývaly  Baku zastavily. Klíčová otázka ale zněla – je Západ na takové kroky připraven?

Dneska  víme, že  nebyl. Já bych spíše  dodal,  že nebyl ochoten!!!! Protože  nepoměr  sil  mezi oběma  soupeři  byl příliš  velký. Karabašská  armáda  2,5 tisíce  vojáků,  Azerbajdžánský protiteroristický  sbor  – cca  60 000 mužů.  Ztráty  za  dva  válečné dny  -podle  ruských kanálů až  1000 karabašských proti  cca  max .500 Azerů.  Nic  by  nebývalo změnilo  ani  zapojení  řádné  arménské  armády.  Ta  si nejspíše ještě líže  rány  utrpěné  v minulé  válce  proti  Azerům o Karabach. Kdy byla  poražena. Jak by  také  ne. Když Arménie  disponuje  necelými 3 mio obyvatel, zatímco  Azerbajdžán   čítá  populaci  asi  10,5 mio. Ale  jen tenhle  faktor  nestačí.  Velmi rozdílná  je   také  hospodářský  a finanční  síla  obou zemí. Arménie  je  zdaleka  nejchudší  zemí kavkazského regionu. Azerbajdžán naopak zdaleka  nejbohatší – viz  ropa  plyn, které  hojně  vyváží!!!

A  jsme  u  toho, proč  kolektivní Západ  neuplatnil  žádné ze  svých tzv. pravidel!  V situaci,  kdy  se ropa dere  někam  ke  stovce  dolarů za  barel  zasankcionovat  dalšího nemalého producenta. V  situaci, když  zejména  hledá  jakoukoliv  alternativu  k ruskému plynu  skřípnout  sankcemi  velkého  plynového dodavatele?  A  třeba  ještě  více, eventuálním zmrazením  azerbajdžánských  finančních rezerv, deponovaných na  Západě, už  tak  silně  znepokojenou komunitu všemožných zemí, držících  americké a evropské papíry  a  valuty?

Takže  náš  slavný  Západ  se  zmůže/zmohl  jen  na  tokové  ty ty ty, ty ošklivé  kačátko!  Navíc  – jak už jsme  si řekli  – Baku má  mocné spojence. Tím vůbec  nejmocnějším  je  Erdoganovo  Turecko. A pak je  ti Izrael.  Který  si  Baku doslova  hýčká  jako svého spojence proti  Iránu… Apropos  -Irán…. Tohle  je  další důvod, proč  Západ, jakkoliv  na něj Pašinjan  vsadil  metodou all in  je  dalším důvodem,  proč  se na něj vykašlal. Arménie  měla  před  Pašinjanovými  eskapádami  jen  dva  spojence – už  zmíněné Rusko  a  …  ano a Irán. A to hned  z několika důvodů.

-iránský regionální  rival Turecko podporuje  Baku

-vztahy  mezi oběma  kaspickými sousedy nejsou právě  idylické

-v Iránu  existuje poměrně  silná  azerbajdžánská  menšina,  s tradičními, speciálními  zvykovými právy a  Teherán ji rozhodně  nepovažuje  za  spolehlivou a loajální.

-Irán a  Rusko chtějí  vybudovat  železniční spojení mezi oběma  zeměmi, což lze  v podstatě  jen přes  území Azerů, kteří  se na  to ovšem nijak zásadně  netváří

-Irán mnohokrát  signalizoval,  že  je připraven Jerevanu v přípa ě napadení pomoci, ale  i jemu  vadila  stále  rostoucí  afinita  arménských představitelů  k Washingtonu,  kde  předpokládají,  že  tohle  sbližování  Washington  dříve  či později, ale  spíše dříve – využije  k efektivnímu obklíčení Iránu.

Zkrátka  ajatolláhové  neviděli přílišný  smysl  něco konkrétního podniknout, už proto,  že  jak  jsme  si již popsali, samotný  arménský  premier  uznal právo  Azerbajdžánu  na  Karabach. To se  pak  těžko jde  na  válečnou pomoc. Nicméně  Iránci to alespoň  zkusili!  Minulý  týden, ještě před  vypuknutím bojů  náčelník iránského  generálního štábu  jednal v Baku….

Dnes  jsou nastolena  nová  fakta.  Karabach  už  není a nikdy  nebude arménský,  jakkoliv prý  arménská státnost se prý  zrodila  právě  zde.   Stejně jako česká  na Řípu.  Nebo  srbská  v Kosovu…

A propos  Kosovo!  Tohle  je    ten skutečný  startovací  bod, který zpečetil kolektivní odsun  Arménů  z Karabachu. Tehdy  se  ozbrojenou  agresí, omlouvám se – humanitárním bombardováním  vytrhlo kus  území  suverénnímu  státu a předalo někomu jinému. Prý  to bylo  v rámci světa podle pravidel. Proč  by si  stejně nepočínal azerbajdžánský  fýrer Alijev, když  evidentně může?!  Rusko je  příliš  zaměstnáno jinde, než  aby  zasáhlo, Arménský  premier  prodal  svoje  krajany, USA a  Západ,  z důvodů popsaných  výše  nezasáhnou a  Turecko zařídí  zbytek?

Sem  to svět dopracoval. Přesně  v  okamžiku,  kdy  Biden, Zelenský  a třeba  u  český  vizuál  hřímají o nevyprovokované  agresi  z  tribuny  valného  shromáždění OSN….

O  Karabachu přirozeně  ani slovo!

Ale  ještě  jedna  věc – nepadla  zatím zmínka  o tom, co si  Pašinjan  sliboval  příklonu  k Západu. Jeho kalkul vypadal nejspíš  nějak takhle:

Věřil, že předáním Karabachu Ázerbájdžánu zcela vyřeší dlouhodobý konflikt. Arménie se bude moci cítit bezpečně. Prudké snížení závislosti na Moskvě a  rozvoj vztahů se Západem by měl vyústit ve  vstup do EU společně s Gruzií…..

Pěkně  si  to maloval  chlapec  jeden…  Prodal  vlastní , aby  ho koupili cizí.   Tohle  je  vždycky  superobchod.

Jenže  se nejspíše přepočítal. Karabach je  sice „vyřešen“ . Pro Pašinjana i zbytek světa až  na  karabašské Armény, Z těch se  stali nejspíše  bezdomovci. Krutý osud!  Troufnu si  predikovat,  že  Evropa  je na prahu  další  migrační  vlny…  Ale  to teď nechme. Jde  o něco jiného  – podívejte  se mapu  regionu:

V  téhle  mapce  je Náhorní  Karabach  nyní  už ne  zelený,  nýbrž  azerbajdžánsky  šedý.

Ovšem….. Ovšem  pro názornost  jsem si dovolil vyžlutit  další  dvě oblasti  – v originální mapě  šedé.  Jde  o  území  obávané  Azery. z nichž  ta  větší  enkláva  je  uznávána  jako součást  Azerbajdžánu  ale  ta menší nikoliv. Ta je  součástí  Arménie.

Na  základě  této geografie  jest mým přesvědčením,  že   nic  neskončilo! Přes úspěch Baku v Karabachu, Ázerbájdžán a Turecko dosud nevyřešily svůj hlavní strategický úkol – navázání přímé komunikace mezi oběma zeměmi, k čemuž potřebují kontrolu nad částí území Arménie – tzv. koridor Sinyuk. Proto je možné, že se pokusí tento problém tak či onak vyřešit zahájením nové války. I když zde bude samozřejmě úkol obtížnější než Karabach, protože se budeme bavit o bitvách o mezinárodně uznávané území Arménie. To znamená, že reakce Západu, Ruska a Íránu může být úplně jiná. Ale v každém případě bude téma koridoru Sinyuk potenciálně kontroverzní a výbušné, což Arménii nedovolí cítit se zcela bezpečně i po  Karabachu.