Malý soukromý jezdecký klub JK Iros jako jediný na světě pomáhá Iros hokejem. Za jeho vznik může Covid. U zrodu unikátní terapie byl švagr Ivy Rosické herec a bavič Oldřich Kaiser. Prvního společného koně zachránili před cestou na jatka. Přijďte podpořit vítěze jedinečné, celoroční, klubové olympiády Iros hokeje do Řisut 46 u Slaného v sobotu 23. září od 12. 00 hodin.

„Již několik let mám malý, soukromý jezdecký klub JK IROS, jezdecký klub Iva ROSická. Od malička miluji koně, a když jsem i tento JK IROS založila, jako mladá a tenkrát štíhlá, jsem pod ním závodila na jezdeckých závodech a to jak v parkuru, tak v military. Byla jsem samouk a tak jsem měla určitý strop, a zůstala jsem v těch méně vysokých soutěžích, kde jsem si byla jistá a kde jsem sama sobě věřila a kde jsem hravě vyhrávala. Ve vyšších soutěžích jsem se bála, tak bylo zbytečné se hrnout tam, kde jsem se necítila jako na koni.

Spoluzakladatel JK IROSU byl můj milovaný švagr a lidmi zbožňovaný herec a vynikající bavič. Oldřich Kaiser. Naším prvním společným koněm byl překrásný anglický plnokrevník Omar, kterého jsme zachránili před řezníkem a jako by to věděl tak nás oba miloval. Olda mu říkal Omário a dokonce na něm startoval na závodech, kde jsme získali mnoho pentlí za vítězství.

Později jsem Omárkovi koupila koňského kamaráda a pak dalšího a dalšího. Aby se koníci uživili, naučila jsem je s přáteli tahat kočár a tím jsme svým čtyřnohým kamarádům vydělávali na krmení, podestýlku, kování, veterináře a vše ostatní.

Moje podnikání bylo velice důležité, protože se z toho mohly platit závody, auta na přepravu, mohli jsme zachraňovat další a další koně z jatek a následně platit veterinární péči, mohli jsme chovat hříbata a to jak ze sportovních velkých koní, tak sportovních pony pro děti, Mohli jsme bezplatně pomáhat handicapovaným dětem, bezdomovcům i dětem z dětských domovů.

Na závodech měla později obrovské úspěchy moje dcera Veronika, celkem získala 15 medailí jak s pony, tak s velkými koňmi. Dalších 15 medailí měly cizí děti, které jsem buď trénovala, nebo kterým jsem své koně, či sportovní pony půjčila. To říkám především z toho důvodu, že má živnost, kočárová doprava, pomohla jak nemocným koním, tak hlavně dětem a i ten sport byl pro děti velice důležitý, rozhodně lepší, než se nudit nebo sedět doma u počítače. Pak přišel COVID. Ze dne na den odříznutí od mé živnosti, tedy odříznutí od peněz, z kterých se platilo především krmení pro koně a vše ostatní, bezmoc, zoufalství a zásoby jak finanční, tak krmení rychle docházely. Zpočátku pomohla dcera, která pravidelně platila kováře. Pomohlo mi, že jsem některé koně s bolestivým srdcem pronajala a pomohli mi lidé, kteří točili různá videa, kde na ten obrovský problém poukazovali a tím pomohli naprosto cizí lidé, kteří buď pomohli finančně, nebo přivezli koním krmení. No a já jsem začala přemýšlet o HIPOREKONDICI A HIPOTERAPII. Na hipoterapii jsem neměla zkoušky a tak jsem se domluvila s jednou „koňařkou,“ která s tímto měla 30 letou praxi. Inzerát udělal své, začaly mi sem chodit maminky s handicapovanými dětmi-hlavně s AUTISTY.

Z bezpečnostních důvodů jsem velice přísná a důsledná a u těchto dětí je moc důležité, aby mě na slovo poslechly, ale zároveň, aby měly rády. Po pravdě musím přiznat, že má přísnost u těch rozmazlených nefunguje. Můj trenérský tlak neunesou nebo unesou, ale neunesou to jejich maminky. Takže začátky na koních s handicapovanými AUTISTY byly naprosto skvělé. U našich koní a oslíka Oskárka se čtyři děti rozmluvily! Což je pro mě mnohem větší úspěch než 30 medailí ze závodů, “ uvedla zakladatelka klubu Iva Rosická.

„Tak jsem stále přemýšlela a vymýšlela, co dál . Házeli jsme společně s míčem, hráli jsme na koních různé hry, koupila jsem meče a přilby rytířů a  kluci hráli jakoby rytířské turnaje. Blížily se VÁNOCE a mě napadlo  všem dětem koupit dárky pro všechny a to hokejky, míče, branky. Vůbec jsem netušila, jak to bude děti bavit, sedět na koni a z toho koně se trefovat do míče a tím do branky. J

Společně jsme vymysleli, že budou hrát dvě děti na koních proti sobě. Jedno z dětí jsem ještě zabavila tak, že bylo rozhodčí a start odstartovalo. Autisté neradi prohrávají a tak jsme společně vymysleli, že se bude hrát na 10 gólů, po pěti se budou střídat strany, aby nebyl nikdo v nevýhodě a že my budeme pokaždé fandit tomu dítěti, kterému to zrovna moc nejde. No a s dětmi a rodiči jsme to došpěrkovali  tak, že jsme vyhlásili naší oddílovou a jedinečnou Iroshokejovou olympiádu a tím jsme vlastně docílili toho, že když se to nějakému díteti nepovedlo dnes, povede se mu to příště a má na to celý rok.

Ale vzhlem k tomu, že se jedná o naší oddílovou Olympiádu,nejsou do toho započítávány pouze góly, ale i chování, starost v průběhu roku o koně, pravdomluvnost a čestnost.Takže VÍTĚZ bude opravdu VELKÝ VÍTĚZ .

No a aby toho nebylo málo, tak zde je jedna dívenka – též AUTISTKA a ta moc ráda zpívá a hraje divadýlka. Tak i jí jsme vyšli vstříct a začali jsme zde TAKÉ JAKO JEDINÍ NA SVĚTĚ, hrát i s koňmi a ostatními zvířaty, OSLÍKEM OSKÁRKEM, KOZLÍKEM PÉŤOU A NEBO KRÁLÍČKY,POHÁDKY. K pohádkám patří krásné kostýmy a ty nám sem dovezla jedna sponzorka Jitka.

Další specialitou s našimi zvířátky je, že s OSLÍKEM OSKÁRKEM jezdíme do domovů důhodců, či nemocnic i tam dělají zvířátka neskutečnou radost.S velkým koněm Dalmatýnkem jsme byli na přání dlouhodobě nemocného chlapce i v domě u jeho postýlky. Po pravdě, chlapec chtěl koně i do postýlky, ale tam by se nevešel a tak aspoň u jeho postýlky,měl radost a slzy dojetím tekly jeho rodičům a babičce.

Když budete mít náladu, tak 23.září přijďte děti podpořit a zárověň se podívat na tu naší JEDINEČNOST. Nebude chybět ukázka Iroshokeje a pohádky u příležitosti vyhlášení celoročního vítěze naší olympiády. Když budete vědět o nějakém děcku, které by to bavilo, pár míst máme ještě volných a budeme rádi, když získá další dítě sebevědomí a aspoň u našich koníků zapomene na své starosti a bude šťastné,“ dodala Iva Rosická.