Před 50 lety vyhrála tenistka Billy Jean Kingová slavný zápas proti veteránovi Bobby Riggsovi. Později se ale začalo proslýchat, že výsledek „Battle of the Sexes“ byl zfalšovaný a že zástupce týmu Pánové měl souboj pohlaví vyhrát.
„Battle of the Sexes“ neboli Souboj pohlaví je událost, která se odehraje jednou za generaci. Doslova všechny okolnosti, které utkání obklopovaly, byly uspořádány do ideální konstelace. Na jedné straně šampionka ženské emancipace a bojovnice za rovné podmínky sportovkyň a sportovců. Na druhé straně fenomenální tenista, který si z feminismu dělal veřejně legraci a ujišťoval pány, že ženským stačí trochu srazit hřebínek a půjdou poslušně „zpátky k plotně“. Konflikt byl navíc zasazený do prostředí uzavřeného kurtu a přenášen televizí, která v 70. letech zažívala obrovský boom. Jestli se mělo jednou provždy rozhodnout, kdo je pánem tvorstva, bylo to v Houstonu na kurtu Astrodome 20. září 1973.
Masakr na den matek
Scénář dramatu se zrodil v hlavě Bobbyho Riggse, tenisové hvězdy přelomu 30. a 40. let. Riggs byl jednička na žebříčku ATP, měl na svém kontě dvojnásobné vítězství na US Open a z Wimbledonu si v roce 1939 odvezl dokonce tři prvenství – v singlu, deblu a smíšené čtyřhře. Jeho neslavnější výhra se zároveň pojí s jeho neméně slavným kouskem, kdy na své trojnásobné vítězství vsadil 500 dolarů a vyhrál 105 000 (v dnešních cenách skoro čtvrt milionu). Sázky, peníze a záliba v pozornosti médií stála i u zrodu nápadu vrátit se v 55 letech na kurt a dokázat, že i veterán dávno za zenitem dokáže porazit nejlepší světovou tenistku.
Billie Jean Kingová byla v Riggsově hledáčku od samého začátku. Zakladatelka dámské tenisové asociace WTA nedávno před tím prosadila, že na grandslamových turnajích budou ženy dostávat stejné odměny jako muži, a ležela proto Riggsovi tak trochu v žaludku. Stejně jako Chris Evertová ale výzvu odmítla. Riggs se proto musel spokojit s Margaret Courtovou, která se nechala zlákat nabídkou 10 tisíc dolarů bez ohledu na výsledek utkání. Zápas se odehrál 13. května 1973 a do sportovních dějin vstoupil jako Masakr na den matek. Riggs dokázal Courtovou rozebrat psychicky i technicky, budil v ochozech nadšený potlesk chytrými loby a kraťasy a zápas s přehledem vyhrál 6-2 a 6-1. Se zásobou nových jedovatých poznámek o mužské nadřazenosti se znovu zaměřil na soupeřku, o kterou opravdu stál. Billie Jean tentokrát souhlasila.
Souboj pohlaví
Zápas v aréně Houston Astrodome byl nejsledovanějším utkáním v historii. V hledišti se mačkalo 30 472 diváků, dalších 50 milionů sedělo u obrazovek a televizní práva na přenos byla patnáctkrát dražší než práva na celý turnaj ve Wimbledonu. Rozpačitá Kingová dorazila na kurt v nosítkách na ramenou svalnatých mládenců, Riggs se nechal přivézt v římském bojovém voze taženém modelkami v minisukních. Působil tak sebejistě, že na jeho vítězství bookmakeři vypsali kurs 6:2.
Jak „Battle of the Sexes“ dopadl, asi víte ze stejnojmenného filmu, kde si Billie Jean Kingovou zahrála Emma Stone a Bobbyho Riggse Steve Carell. Jestli jste ho neviděli (což byste měli), tak Billie Jean vyprovodila Riggse z kurtu po třech setech 6-4, 6-3 a 6-3. Zatímco v zápase proti Margaret Courtové působil Bobby Riggs sebevědomým dojmem, hrál svižně a chytře jako za dob své největší slávy, na rychlou a přesnou hru Kingové nestačil dechem ani technikou. V závěru zápasu vypadal jako zpocený a unavený tatík, který se ze všech sil snaží udržet si aspoň zdání důstojnosti. Když těsně před mečbolem poslal snadný volej do sítě, podotknul jeden z komentátorů: „Zdá se, že Bobby přistupuje k úderům moc nonšalantně.“ Jeho kolega suše opáčil: „Bobby moc nonšalantně nevypadá. Vypadá ztahaný jako pes.“
Dluhy a sázky
Porážka pánskou populaci pochopitelně patřičně popudilaa hned po utkání se začaly rojit zvěsti, že byl výsledek dohodnutý. Sám Riggs to rozhodně popřel,a v roce 1983 dokonce v televizním pořadu podstoupil výslech na detektoru lži. Zápas nakonec postupně upadl v zapomnění. Spekulace ale nečekaně ožily před deseti lety, kdy se v pořadu „Outside the Line“ televizního kanálu ESPN objevil devětasedmdesátiletý Hal Shaw a prohlásil, že má o Riggsově záměrné prohře důkazy. Během své práce v golfovém klubu prý Shaw zaslechl rozhovor dvou mafiánských bossů, kterým Riggs údajně dlužil velké peníze za prohrané sázky. Mluvili o Riggsově plánu vsadit si na svou prohru a zápas pak vypustit a domlouvali se, že sami vydělají sázkou na výhru Billie Jean Kingové velké peníze.
Tvrzení se samozřejmě chytla média, která konečně mohla muže ujistit, že na ně žádná ženská nestačí. Argumenty se ale hned vzápětí začaly hroutit. Vystoupil proti nim Bobbyho syn Larry Riggs, který prohlásil, že otec až do své smrti trval na tom, že zápas byl férový. Pokud by prý chtěl svou prohru zúročit, určitě by se snažil uspořádat třetí utkání, kde by sázky šly vyšroubovat daleko výše. Tvrzení odmítla i Billie Jean, která upozornila na fakt, že na její vítězství nikdo z lasvegaské mafie nevsadil. Co za ním tedy stálo?
Neměl jsem tě podceňovat
Zatímco před zápasem s Margaret Courtovou Riggs tvrdě dřel, před Soubojem pohlaví se věnoval televizním rozhovorům, chodil na večírky a na kurt se skoro nedostal. Kingová oproti tomu nepodcenila nic. Tvrdě trénovala, studovala Riggsovu hru, a byla proto připravená měnit během zápasu tempo i taktiku. Svou typickou hru založenou na servisu a voleji ze sítě stáhla k základní čáře, donutila soupeře běhat a mařila mu tak jeho pověstné technické finesy, loby a prohozy. Zápas je dodnes k vidění na YouTube, takže se nakonec každý může přesvědčit na vlastní oči, že Bobby Riggs rozhodně hru nevypouštěl. Po prohraném prvním setu byl dokonce tak přesvědčen, že zápas zvrátí, že se snažil vsadit dodatečných 10 tisíc dolarů na své vítězství. Když po prohraném mečbolu přeskočil síť a své soupeřce podal ruku, svěřil se jí s opravdovým důvodem své prohry: „Neměl jsem tě podceňovat.“
