Recesistickou Nobelovu cenu dostal výzkum olizování kamenů či počítání chlupů v nose

Ceny nazvané Ig Nobel Prizes, které mají upozornit na ne zcela tradiční oblasti a předměty výzkumu, dostávají vědci a týmy za objevy či studie, které „vás nejprve rozesmějí a až potom vás donutí o nich přemýšlet“, popisují kritéria organizátoři z Annals of Improbable Research (Kronika nepravděpodobných výzkumů). Neznamená to však, že oceněné objevy nenajdou v budoucnu uplatnění v nějaké seriózní aplikaci, jen jsou zkrátka divné, vtipné nebo přinejmenším v danou dobu zbytečné.

Uvolněnou náladu celé akce naznačil již samotný název letošního předávání: 33rd First Annual Ig Nobel Prizes, tedy v překladu něco jako 33. ročník prvního ročníku každoročních Ig Nobelových cen. Mimochodem, číslo 33 je v pořádku, skutečně šlo o již třiatřicátý ročník.

Cenu za chemii a geologii získal polský výzkumník Jan Zalasiewicz z univerzity v Leicesteru za to, že se mu podařilo vysvětlit, proč vědci tak rádi olizují kameny. Jde údajně o zvyk z 18. století, kdy tehdejší geologové podle chuti zjišťovali přítomnost různých minerálů v horninách.

Tým z Riceovy univerzity v Houstonu získal cenu za strojní inženýrství, když se podle odborného panelu stal průkopníkem na poli „nekrobotiky“. Povedlo se jim „oživit“ mrtvé pavouky, kteří hýbali nohama tak, že jejich prostřednictvím bylo možné uchopit menší předměty.

Jiná skupina vědců šla dokonce ještě dále, protože zkoumala mrtvé lidi. Konkrétně počítali chloupky v nosních dírkách a zjistili, že v levé jich je průměrně 120, zatímco v té pravé je to pouze 112. Vyneslo jim to cenu za medicínu.

Cena za literaturu byla udělena mezinárodnímu týmu, jenž zkoumal, co pociťují lidé, kteří opakují nějaké slovo mnohokrát za sebou. Šlo o zkoumání jevu, kdy se něco známého opakováním stává neznámým. Další mezinárodní skupina pak získala ocenění za studium mozků lidí, kteří dokážou bez problému mluvit pozpátku.

Ocenění se nevyhýbají ani výzkumníkům z prestižních světových institucí. Letos tak například zabodoval Park Sung-min ze Stanfordovy univerzity, jenž vyvinul chytrou toaletu, která analyzuje, co v ní lidé „nechali“, a podle toho rozpozná případné zdravotní problémy. Zařízení dokonce pozná konkrétního uživatele podle jedinečného „análního otisku“.

Na opačném konci trávicího traktu pak pracovali japonští vědci, kteří přišli s jídelními hůlkami a nápojovými brčky, které prostřednictvím elektřiny vyvolají dojem, že je jídlo či pití slanější než ve skutečnosti. Odnesli si cenu za výživu.

Za práci v oboru vzdělávání byl oceněn tým, jenž zkoumal, jak se ve školách nudí studenti i učitelé, a cenu za psychologii získala americká studie o tom, kolik lidí se zastaví, když na veřejném místě někdo zírá vzhůru.

A cenu za fyziku si odnesl tým vědců ze Španělska, Francie a Švýcarska. Jeho členové se zasadili o to, že dnes již (pravděpodobně) víme, jak moc je promíchávání mořské vody ovlivněno sexuální aktivitou sardelí.

Čeští vědci letos oceněni nebyli, ale česká stopa je v kronice Ig Nobel Prizes otisknuta z minulého roku, když v týmu, který loni získal cenu za aplikovanou kardiologii, byla také Eliška Procházková. Podílela se na dokazování skutečnosti, že lidem, kteří se potkají poprvé a najdou v sobě romantické zalíbení, začnou srdce bít synchronizovaně.