Článek
Náklady rostou děsivým tempem
Solidární princip zdravotní péče je správný, neboť starší generace ji logicky potřebuje daleko více, než ta mladší. Problém je v raketovém růstu celkových výdajů v posledních letech. Kde se to zastaví? Pokud nepřijde radikální řez, tak nikde. Ignorovat katastrofické scénáře farmaceutické lobby si žádná vláda prostě nedovolí, je to příliš tenký politický led. Navíc „bezplatné“ a všeobjímající zdravotnictví u nás považujeme za naprostou samozřejmost.
Naše zdraví je především náš problém
Já nikdy k doktorům moc nechodil, maximálně s vyvrknutým kotníkem z fotbalu. Celý život ale bojuju s nadváhou a před dvěma lety jsem byl tak pět minut od cukrovky, deset minut od dny a měsíc od infarktu. Můj doktor je ale takový dobrák, že mi ani neřekl, jaké jsem prase, které se neumí u jídla ovládat. A přitom přesně to jsem natvrdo potřeboval slyšet! „No nic, budu se muset hecnout“, říkám si cestou od něj. Byl to opravdu tvrdý rok: vymýšlení zdravých receptů, vážení jídla, zapisování do tabulek a permanentní pohyb vč. cvičení, které tak nesnáším. Bez pomoci přítelkyně bych to asi nedal. Ale stálo to za to! Když jsem přišel na kontrolu, doktor si myslel, že mu sestra podala výsledky jiného pacienta. Kdybych ten varovný signál nezachytil, systém by mě léčil až do hořkého konce a stálo by to těžké miliony. Takhle to bylo za dvě návštěvy u obvoďáka a dva rozbory krve.
Podpora prevence? Bída s nouzí!
Na pohybové aktivity dostanete u VZP pětistovku ročně, podobně jako na dentální hygienu. Na té jsem byl poprvé v 57 letech. A důvod? Prostě mi do té doby nikdo neřekl, že existuje a měl bych na ni chodit pravidelně. Žil jsem s permanentním zánětem a pojišťovnu má ošetření stála raketu. Pak mi vybrousili ten kamenolom, naučili mě správně čistit zuby a je po zánětu. Až mi zubaři dají chrup zase dohromady, budu už chodit jen na preventivky.
Škoda, že se tohle nestalo už v dětství, protože tam to všechno začíná. Výsledky vidíte třeba ve Švýcarsku: přijedete na pohotovost a tam je pouze jeden pacient. A ještě se vám omluví, že budete muset pět minut čekat.
Zodpovědní můžou mít jen dobrý pocit
Zhruba třicet let slýchávám, že by systém měl být motivační. Že ti, kteří se o své zdraví opravdu starají, by měli být zvýhodněni, například sníženou platbou. Dopadlo to jako obvykle, ale třeba symbolické poděkování všem, kdo si ho zaslouží, by snad jednou ročně nikoho nezabilo.
Práškové šílenství
Taky jste si všimli, s jakou samozřejmostí hltáme reklamy na všechny ty zázračné léky? A vůbec nám to nepřijde zvrácené, přestože (až na výjimky) žádné prášky nepotřebujeme. Tak nás to totiž od malička učili. Pálí tě žáha, máš vysoký tlak, cukr či cholesterol? Doktor vám zpravidla neřekne, že něco děláte špatně. On si vás hýčká, protože systém je založen na výkonech a bodech. Předepíše tudíž prášek, anebo další zbytečné vyšetření. Naopak ti odborníci, kteří sází na prevenci a zodpovědnost se do systému nevejdou. Proto si jejich služby obvykle musíte zaplatit.
Volání zdravotníků zní ze všech stran
Slýcháme to denně od lékařů i sester: je nás málo, nestíháme, nemáme ideální podmínky a pacienti jsou čím dál horší. Včera si na netu jeden doktor postěžoval, že dříve byl pacient se 150 kg živé váhy vzácnou výjimkou. Dnes je to prý běžná praxe. Někdy ho musí přivézt hasiči, protože nemůže chodit a nemocnice zase musí koupit větší a pevnější lůžko, aby ho měli kam položit.
Všichni tedy sklízíme to, co jsme zaseli. Lékaři jsou přetížení, objednací lhůty dlouhé a léky v potřebném množství chybí. Systém je drahý, neefektivní a řeší jen následky namísto příčiny.
A co na to říká stát? Klidně se dál cpěte bůčkem, zapít to můžete třeba tichým vínem, to jsme vám totiž nechali bez spotřební daně, ať už je z Moravy, anebo z dovozu. Máme přece skvělé a bezplatné zdravotnictví!
Mezitím se na léčbu dětí se vzácnými druhy nemocí pořádají soukromé sbírky. Na ty už totiž peníze nejsou…
