„Budeme žít ve stavu trvalé pohotovosti.“ Imperiální ambice Ruska mění Evropu a svět
Karel Schwarzenberg, Petr Pithart, Jacques Rupnik a Lenka Bradáčová diskutují o tom, jak Evropu a svět změnila Putinova agrese, zda se někdy podaří vyšetřit válečné zločiny spáchané na Ukrajině, i o tom, proč se musíme naučit žít s napětím mezi hrozbou konfliktu a mírem.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Pane Schwarzenbergu, váš rod se podílel na tvorbě evropské historie, máte vrozenou odpovědnost za dějiny: Co vám proletělo hlavou, když jste se v roce 2014 dozvěděl, že Rusko obsadilo Krym, a co 24. února 2022, když začalo válku na Ukrajině?
Já se vám musím přiznat, že od samého počátku jsem byl přesvědčen, že Putin potřebuje dobýt celou Ukrajinu, protože má stejný názor jako Zbigniew Brzezinski, že Rusko je impérium pouze s Ukrajinou Na druhé straně jsem byl přesvědčený, že to neudělá teď, když válku vyhrát nemůže. Proto jsem si myslel, že bude Ukrajinu spíše vydírat.
A vidíte nějakou podobnost mezi krymskou válkou, která se odehrávala v letech 1853 až 1856, kdy car také odmítal mírová jednání, a pak ve válce bylo zabito, zraněno či zemřelo na nemoci asi 600 tisíc vojáků. Proti Rusku bojovaly obě evropské velmoci Francie a Velká Británie společně s Osmanskou říší a válka skončila až po smrti cara Mikuláše I.
Mikuláš I. chtěl rovněž rozšířit ruskou říši a dosáhnout až k Cařihradu. Touto rozpínavostí jsou si obě války podobné. Krym byl připojen k Rusku v roce 1783 a Kateřina Veliká učinila Sevastopol sídlem Černomořské ruské flotily. V roce 1954 Krym Nikita Chruščov věnoval Ukrajině. Putin si ho chce zase přivlastnit.
Pane Rupniku, vy jste byl v době obsazení Krymu i při začátku pokusu uchvátit silou celou Ukrajinu v Paříži. Co jste si tehdy pomyslel?
Že se Putin snaží Rusku vtisknout nový program. Takový, který už není orientovaný dovnitř, tedy na kontrolu a útlak, likvidaci opozice, ale ven, na nacionalismus s neoimperiální ambicí. Na rozdíl od těch, kteří pak tvrdili, že od roku 2014 už jen čekali na to, kdy se vrhne na celou Ukrajinu, jsem si myslel, že Rusku stačí z Ukrajiny udělat „failed state“, stát, který neovládá své území, a tak zmařit jeho orientaci na Západ. Nevěřil jsem, že by po obsazení Krymu zelenými mužíčky a obsazení Donbasu a Luhansku pokračovali dál… Platí stará pravda, kterou Jean-Jacques Rousseau řekl o Polsku:
