Jedním ze stánků, který na Gamescomu prostě nešlo nenavštívit, byl ten patřící francouzské společnosti Microids. Vždyť kdo jiný se tak intenzivně věnuje adventurám jako právě tato firma, známá především legendární sériÍ Syberia nebo kvalitními hrami jako Post Mortem (2002) či Still Life (2005). Letos je navíc, co se adventur týče, nevídaně produktivní, neboť si na druhé pololetí připravila hned tři zajímavé tituly.
Jeden na motivy reportéra Tintina, který připravuje španělský tým Pendulo Studios (tvůrci série Runaway), a dva inspirované tvorbou britské královny detektivek Agathy Christie. Ten pro nás méně zajímavý, nazvaný Hercule Poirot: The London Case, v mezidobí již vyšel a sklízí mírně nadprůměrná hodnocení, což je pro nás příjemné překvapení, neb jsme čekali horší výsledek. Druhým, z našeho pohledu mnohem ambicióznějším, je pak Agatha Christie: Vražda v Orient Expresu. Hru jsme si mohli na Gamescomu osobně vyzkoušet. A musíme říct, že se pro nás jednalo o jedno z těch příjemnějších překvapení letošního veletrhu. Od hry jsme totiž nečekali vůbec nic, ale zdá se, že půjde o poctivou a skutečně propracovanou detektivku.
Že se Vražda v Orient Expresu inspiruje jedním z nejslavnějších a nejpovedenějších románů Agathy Christie, není potřeba zdůrazňovat – ostatně jednu vcelku vydařenou adventurní adaptaci stejného díla jsme tady již měli, a to v roce 2006 z dílny AWE Productions / The Adventure Company. Možná právě z toho důvodu se vývojáři z Microids Studio Lyon, pro které je tato hra jejich prvotinou, rozhodli svoji adaptaci pojmout trochu jinak – moderně. To, pravda, nemusí sednout každému, ale z našeho pohledu se jedná o zajímavé osvěžení notoricky známého příběhu, obzvláště pak pro skalní fanoušky Agathy Christie, kteří si jednotlivé kapitoly z jejích detektivních románů předčítají každý večer před spaním.
Mathias Bugeon ze studia Microids.
Na první pohled se toho zase až tolik nemění. Děj hry je stále situován do prostředí původní vlakové soupravy Orient Expresu, který opět uvízne na zasněžené trati, a světe div se – opět na jeho palubě dojde k vraždě a opět se jedná o amerického občana pana Ratchetta. A – co je nejdůležitější – na palubě vlaku opět cestuje věhlasný belgický detektiv Hercule Poirot, který se nedobrovolně ujme vyšetřování. Zásadní novinkou je to, že se nepíše rok 1929, nýbrž 2023.
Ano, příběh hry je situován do současnosti, což s sebou přináší nejen hrstku nových postav, ale i moderní technologie, nová tajemství, a dokonce i novou sekundární hlavní hrdinku. V ní se ostatně skrývá asi ta největší příběhová změna. „Během hratelných flashbacků dostanete pod kontrolu policejní vyšetřovatelku Joannu Lockeovou, která se v USA zabývá únosem malé holčičky, a jak asi tušíte, oba případy spolu úzce souvisejí,“ sdělil nám na stánku Microids marketingový manažer Mathias Bugeon a dodal, že oba hrdinové se pak v Orient Expressu potkají a ve vyšetřování Ratchettovy vraždy budou pokračovat společně.
Přiznejme, že se jedná o docela výrazný zásah do kultovního, notoricky známého příběhu, pravdou však je, že už tak komplexní příběh Agathy Christie se tímto nepochybně podaří ještě víc rozšířit a obohatit. „Všechny práce na scénáři probíhaly pod přísnou supervizí společnosti Agatha Christie Ltd., která dohlížela na to, aby modernizovaný příběh a upravené postavy plně respektovaly odkaz slavné spisovatelky,“ ujistil nás Mathias.
Závoj tajemství, přehozený přes novou hlavní hrdinku, nicméně odhalí až vydání plné verze hry. Zhruba dvacetiminutové hratelné demo, které s sebou tvůrci na Gamescom přivezli, je totiž situováno do prostřední Orient Expresu, konkrétně do třetí kapitoly (z víc než deseti) a vrhá nás do asi té nejzajímavější situace vůbec, kdy – jak se říká – se mléko právě rozlilo. Američan Ratchett leží ve svém kupé ubodán nožem a je na monsieuru Poirotovi, aby situaci vyřešil. Nechce se mu do toho, rád by vyšetřování nechal na policii, ale vzhledem k tomu, že je vlak ve sněhové pasti a spojení s okolním světem nefunguje, nelze ponechat ostatní pasažéry ve strachu a potenciálním ohrožení života.
Vstupujeme tedy do kupé číslo 203 a pouštíme se do poctivého adventuření, které nám rázem rozzářila očička. V kupé již „operuje“, v přeneseném slova smyslu, lékař dr. Constantine, který zběžně ohledal tělo a během prozatím pouze neinteraktivního dialogu nás seznamuje se svými zjištěními. Nu a pak se dostáváme ke slovu my. Kupé s mrtvolou, jakkoliv je stísněné, obsahuje velké množství stop a aktivních bodů, kterými se v kůži Poirota musíme zabývat. Samozřejmě ohledáme mrtvolu, její rozbité hodinky, pod polštářem nalezneme nepoužitou zbraň, na nočním stolku sklenici se zbytkem neznámého prášku na dně, pod postelí kapesníček s monogramem H, a tak dále. Vše prozatím probíhá i vypadá přesně jako v románu Agathy Christie, jen ten rozbitý mobilní telefon na nočním stolku působí jaksi nepatřičně.
Při postupném sbírání indicií a stop pomalu vyplouvá na povrch systém jejich uspořádání a analýz, který dává jednoznačně najevo, kde se nechali tvůrci inspirovat. Bylo to bezpochyby u ukrajinských Frogwares a jejich detektivek se Sherlockem Holmesem.
Kdykoliv během hry totiž můžeme vstoupit do Poirotovy myšlenkové mapy, ve které se zhmotňují „malé šedé buňky“ v podobě konkrétních zjištění a otázek/úkolů, jimiž je potřeba se zabývat. Hráč tak díky tomu má naprosto perfektní přehled o tom, co doposud vypátral a co je potřeba v následujících okamžicích řešit. Přiznám se, že systém, jaký zvolili Microids, mi přijde ještě vymazlenější než ten od Frogwares, protože po otevření myšlenkové mapy máte celičký případ i svůj dosavadní postup jako na dlani.“ Naše myšlenková mapa je mnohem víc poplatná příběhu,“ vysvětluje odlišný přístup Mathias. „Chceme totiž, aby si hru užila celá rodina – tedy i ti, kdož nejsou experti na adventury nebo obecně na detektivní hry.“
Dlužno podotknout, že myšlenková mapa je samozřejmě interaktivní. Například rozkliknutím buňky s otázkou „Kudy mohl vrah z kupé uniknout?“ se před vámi otevře speciální rozhraní s ikonkami, reprezentujícími odhalené skutečnosti – v tomto případě zavřené okno kupé, žádné šlépěje ve sněhu v okolí vlaku, vyraženou závlačku u dveří z chodby vlaku nebo otevřenou závlačku do vedlejšího kupé. Propojením správných ikonek pak dospějeme k dedukcím, že dveře do kupé vyrazil průvodčí, že vrah nemohl vyskočit z kupé oknem a že jedinou možností je únik přes vedlejší odemčené kupé. A v podobném duchu později analyzujeme další a další poznatky.
Dle popisu to možná vypadá primitivně, ale celý systém je velice dobře promyšlený, přehledný – a hlavně funguje. Podle našeho názoru bude právě práce s myšlenkovou mapou tím hlavním hnacím motorem, který učiní z Vraždy v Orient Expresu zábavnou adventuru.
Zbytek herních aktivit už se pak nese v klasickém duchu, tzn. čeká nás prohledávání prostředí, sbírání stop a vyslýchání cestujících, naštěstí formou pokládání konkrétních otázek, takže dialogy neprobíhají vždy pouze automaticky. Drobným zpestřením – mimochodem opět zkopírovaným z adventur od Frogwares – je analýza postav, s nimiž jsme se právě seznámili. V tomto případě se ovšem jedná spíš jen o kosmetický doplněk hratelnosti, neb určujeme věk, národnost a profesi postav na základě jejich vzhledu a informací, které nám během úvodních pár větiček poskytly.
Jediná věc, která nás trošku zklamala, je zjevná linearita a svázanost všech činností. Pokud se v čemkoliv spletete, hra vás na to upozorní a nenechá vás pokračovat, dokud nesjednáte nápravu. Stejně tak například nelze opustit kupé s mrtvolou, dokud neobjevíte všechny stopy. Ani dialogy – přestože nabízejí různá témata k diskusi – se nijak nevětví. Vlak hratelnosti tedy zjevně pojede po předem určených kolejích bez možnosti využít jakékoliv výhybky.
Diskutabilní je také technické zpracování, které zachraňuje výrazná stylizace, jinak by šlo na dnešní standardy přinejlepším o průměr – tedy alespoň co se grafiky a animací týče. Za zmínku stojí ten fakt, že „koncepty postav vytvořil uznávaný francouzský grafik Cédric Peyravernay, který pracoval na projektech jako Diablo IV, Prey nebo Dishonored 1+2,“ vyzdvihl stylizaci hry Mathias. Hra běží kompletně ve 3D, takže po vlaku se pohybujeme zcela svobodně s tím, že kamera se vznáší za zády postavy a naštěstí ani v takto stísněném prostředí nezpůsobuje problémy s navigací a orientací v prostoru. Ovládání je ušité na míru jak klávesnici + myši, tak gamepadu – a obě varianty fungují bezproblémově.
Moc příjemným překvapením je pak také ten fakt, že jak Vražda v Orient Expressu, tak i zbylé dvě aktuálně připravované adventury od Microids vycházejí s českými titulky. Je skvělé, že Microids berou češtinu vážně, a nezbývá než doufat, že vsadili na kvalitní překladatele. Přesvědčíme se o tom již 19. října, kdy hra dorazí jak fyzicky i digitálně na PC, PS4, PS5, Xbox Series, Xbox One a Switch. Věříme, že zklamáni nebudeme.
Autor článku provozuje fanouškovskou stránku o adventurách Ráj Adventur.
