Článek
Bylo to jakési palčivé svědění někde uvnitř mojí hlavy - skutečnost, že někteří jedinci považují potraty za náhradu antikoncepce a úvaha, jestli bychom jim v tom neměli zabránit a potrat v takovém případě zakázat.
Potrat vždy byl, je a nejspíš bude složité a kontroverzní téma. V naší zemi zákony nejsou (naštěstí) ovlivněné žádnou ortodoxní náboženskou politickou stranou - a tak můžeme pomoci ženám, které se rozhodnou pro ukončení těhotenství. Většina společnosti chápe, když se žena rozhodne pro potrat ze zdravotních důvodů, kvůli příliš nízkému věku nebo pokud je těhotenství důsledek sexuálního zneužití. Další důvody již mnohdy bývají předmětem diskuzí. Nicméně ženy a dívky u nás mají právo na ukončení těhotenství v prvních 12 týdnech těhotenství - ať už je důvod jakýkoli (co by za to ženy v některých jiných zemích daly).
Kryštof ve své úvaze poukazuje na situaci, kdy některé ženy zaměňují interrupci za antikoncepci. Zní to poněkud děsivě. Nedělám si však žádné iluze o tom, že takové případy neexistují. Určitě ano. Ale jak běžné mohou být?
Osobní zkušenost nemám, ale znám několik žen, které někdy v průběhu života potrat podstoupily. Důvody byly různé. Některé kvůli vážným zdravotní důvodům, některé kvůli ultimátu ze strany otce dítěte (ve stylu „buď to ukonči nebo si to dítě vychovávej sama“), jiné zase kvůli celkové nepřipravenosti na rodičovství. Co žena, to jiný osobní příběh. Ale všechny se i po letech shodly na dvou věcech - potrat pro ně v té době byl nejlepším řešením, ale už by podobnou situaci nikdy nechtěly zažít. I když se ženy rozhodnou pro potrat a považují jej za správnou a nejrozumnější volbu - je to volba těžká a smutná. Rozhodně pro ně není lehké se touto cestou vydat, vyžaduje to spoustu přemýšlení, pochyb, bolesti a často i boj s vlastním svědomím a lítostí. Kdo si to zažil jednou, většinou už to nechce znovu opakovat.
Zdá se tedy téměř neuvěřitelné, že by se některé ženy rozhodly znovu, znovu a znovu pro potrat jen proto, že se jim nechce používat jakákoli forma antikoncepce. Jak jsem již zmínila - jsem si jistá, že takové ženy jsou. Ale myslím, že jich bude drtivá menšina. Přichází však složitá otázka - máme jim v tom nějak zabránit?
Zní to i trochu lákavě. Představa, že někdo bez výčitek svědomí opakovaně (kvůli své pohodlnosti) usmrcuje svůj plod, se většině lidí jeví trestuhodné. Říkáme si - jen počkej, my ti to zakážeme a uvidíš. Musíš nést odpovědnost za své činy. Ano, cosi v nás má touhu takové nezodpovědné „rodiče“ potrestat. Ale pozor. Nezapomínejme na to nejdůležitější - na dítě. Rodiče si nikdo nevybírá. Nicméně pokud skutečně existují lidé, kteří volí opakované potraty, protože se jim nechce obtěžovat s použitím ochrany - o jakých rodičích to pak mluvíme? Mluvíme tu o nezodpovědnosti, lehkomyslnosti, sobeckosti, neúctě ke zdraví a ve své podstatě neúctě k životu jako takovému. Pokud budeme tyto lidi nutit si místo potratu dítě nechat - opravdu věříme, že budou dobrými rodiči? Že své dítě zahrnou láskou a skvělou péčí? Ráda bych věřila na zázraky, ale bojím se, že v těchto případech se žádný nekoná.
Věřím, že každé dítě si zaslouží láskyplný domov a dobrou péči. Bohužel i teď, v době nejrůznějších druhů antikoncepce (a potratů), kolem sebe vidím řadu případů, kdy tomu tak vůbec není. Z nešťastných dětí pak často vzejdou nešťastní dospělí. A tak si říkám, komu by vlastně takový zákaz či limitace potratů pomohl. Obávám se, že tady není vítězů.
Snad jen doufat, že budeme moci zajistit lepší prevenci v rámci osvěty ve škole i ve společnosti. Pokud k často opakovaným potratům dochází na straně teenagerů, očekávala bych zapojení České správy sociálního zabezpečení a lékařů. Pokud u dospělých - možná by sami měli zvážit nějakou formu permanentního řešení (sterilizace).
