Před 120 lety se narodil Oldřich Pecl, oběť justiční vraždy

JUDr. Oldřich Pecl během procesu v roce 1950 (foto archiv Klubu dr. Milady Horákové)


(14. 9. 2023) – Před 120 lety se narodil Oldřich Pecl, český právník, podnikatel, účastník protinacistického odboje a člen protikomunistické opozice, který se stal obětí justiční vraždy v procesu s dr. Miladou Horákovou. Jeho manželka se o jeho smrti dozvěděla až o více než čtvrt roku později. Peclovy ostatky skončily v hromadném hrobě.


Oldřich Pecl se narodil 14. září 1903 v Bohuslavicích u Brna do rodiny venkovského učitele. Sociální poměry rodiny byly skromné v důsledku poměrně brzké smrti otce, přesto se mu i jemu bratrovi podařilo vystudovat, byť studia musel – i v důsledku probíhajících dějinných událostí – několikrát přerušit. Ve studentských letech inklinoval k levicovému proudu, dokonce byl funkcionářem Komunistické studentské frakce (Kostufra) na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a se Závišem Kalandrou vydával studentský levicový časopis. Komunistické myšlenky ale brzy opustil a věnoval se advokacii, posléze obchodu se starožitnostmi. V roce 1939 se oženil se sestrou jugoslávského diplomata Ankicou Milić, čímž získal rozhodující vlastnický podíl v dole Etna ve Lhoticích u Českých Budějovic. Během německé okupace spolupracoval s odbojovou skupinou Parsifal spisovatele Zdeňka Němečka. Udržoval kontakty s předsedou Československé národní rady profesorem Albertem Pražákem. V roce 1942 byl gestapem zatčen a dva měsíce vězněn. Po osvobození v roce 1945 byl jeho důl znárodněn. Pecl poté pracoval jako právní úředník ve firmě obchodující s lékařskými přístroji v Praze.


Po většinu života byl Oldřich Pecl nestraník, avšak situace před a po únoru 1948 ho přivedla mezi podporovatele a spolupracovníky národně socialistické strany. Byl v kontaktu s bývalými představiteli nekomunistických politických stran, prostřednictvím svého švagra-diplomata, mohl emigraci poskytovat důležité informace o situaci v ČSR. Byl spoluautorem Memoranda československé demokratické opozice o situaci v Československu a o opozici proti režimu, které bylo zasláno na podzim roku 1949 konferenci velvyslanců USA s cílem upozornit na poměry v Československu. Na memorandu spolupracoval s Antonií Kleinerovou a Andělínem Šulíkem. Záviš Kalandra ho seznámil s anglickou tlumočnicí americké tiskové agentury United Press Mary Bakerovou, které chtěl Pecl zasílat zprávy o situaci v ČSR, aby měl zahraniční tisk nezkreslené informace.


Pamětní tabulka Poslední adresy v pražské Pařížské ulici (vlevo) a symbolický náhrobek na Ďáblickém hřbitově (foto ÚSTR / Martin Vacek)


Jeho aktivity neušly pozornosti komunistické policie a Oldřich Pecl byl 8. listopadu 1949 zatčen a obviněn z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Jeho manželku zatkli o měsíc později. V průběhu těžkého vyšetřování byl Pecl vmanipulován do schématu největšího propagandistického procesu, pečlivě naplánovaného s pomocí sovětských poradců jako divadlo. Strůjcům procesu přišly vhod Peclovy rodinné jugoslávské kontakty: byla mu určena role podporovatele „zrádného titoismu“. V jednom ze svých posledních dopisů Radě svobodného Československa z 15. října 1949 prorocky uvedl: „Proslýchá se…, že se i zde chystají monstre-procesy… Z každého procesu zůstane nějaký osten v duši národa. Bude třeba se již předem připravovat na tyto procesy a ukázat, co komunisté sledují.“ Ve vykonstruovaném procesu „Dr. Horáková Milada a spol.“, který se konal 31. května až 8. června 1950 byl i Oldřich Pecl odsouzen k trestu smrti. Popraven byl společně s Miladou Horákovou, Janem Buchalem a Závišem Kalandrou nad ránem 27. června 1950 v Praze na Pankráci. Tehdejší režim Peclovi nevyplnil ani poslední přání – naposledy si promluvit s manželkou Anou, která byla rovněž vězněna a o smrti svého muže se dozvěděla až o několik měsíců později. Její vyšetřování nevedlo k prokázání „zrádcovské podpory titovštiny“ a v únoru 1951 byla vyhoštěna z republiky.


Ostatky Oldřicha Pecla byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Poté byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici a v květnu 1965 uložena do společného hrobu na motolském hřbitově. Úsilí dosáhnout pro všechny odsouzené v zinscenovaném procesu spravedlnosti, započaté v období pražského jara 1968, narazilo na obstrukce policejního i justičního aparátu. Z roku 1973 se dochoval rozbor ministerstva vnitra se závěrem: „Materiály (…) nalezené při zatčení dr. Pecla v objektu jeho vily v Řevnicích (…) tvořily svým obsahem státní tajemství zvláště důležité. Zejména MEMORANDUM tzv. československé opozice (…) je třeba posuzovat (…) ve velmi vyhraněné mezinárodní situaci, projevující se mj. v ostré činnosti kapitalistických rozvědek proti ČSSR.“ Rozsudek Státního soudu v Praze byl zrušen v roce 1968, ale plné rehabilitace se dočkal až v roce 1990.


V roce 2010 mu byla Ústavem pro studium totalitních režimů udělena Cena Václava Bendy (in memoriam), od roku 2019 je na domě v Pařížské 1 v Praze, kde před zatčením bydlel, umístěna pamětní tabulka v rámci projektu Poslední adresa. Na Čestném pohřebišti pražského hřbitova v Ďáblicích je umístěn symbolický Peclův náhrobek a další pamětní desky ho připomínají v Řevnicích a Kyjově-Bohuslavicích. V roce 2017 vyšly v České republice vzpomínky na společný život An Milić Peclové s Oldřichem Peclem pod názvem Proč?


Pamětní deska v Řevnicích, kde Pecl často přebýval, vpravo přebal knihy vzpomínek jeho manželky Any (foto ÚSTR / Jakub Šafránek a archiv)


Připravil MARTIN VACEK




Související: