Přejít k hlavnímu obsahu
Na novince Basic Living dné odhaluje realitu života a konkrétní svízele víc než na debutu. | Foto: Paulína Maťová
Na novince Basic Living dné odhaluje realitu života a konkrétní svízele víc než na debutu. | Foto: Paulína Maťová
Vojtěch Tkáč -

dné: Život může být ok, i když se nedějou velké věci

Letmé pocity a každodenní momenty. Producent Ondřej Holý se vrátil s novým řadovým albem Basic Living. Jako dné tak po téměř sedmi letech navazuje na ceněný debut These Semi Feelings, They Are Everywhere. Deska je znovu plná jemných beatů a ambientních ploch, k motivu běžného žití ovšem přistupuje z jiné strany. Křest novinky proběhne 14. září v rámci koncertní série Pulz v Paláci Akropolis a 19. září v brněnském Kabinetu múz, kde dné zahájí už XIII. ročník hudebních cen Vinyla. Jak nahrávka vznikala a co pro Ondřeje symbolizuje?

Existuje něco, co tě fascinuje na každodennosti?

Nevím, jestli mě na tom něco fascinuje. Já pořád Basic Living čtu spíš jako běžné žití než každodennost. Asi jsem tím termínem myslel, že i když se nedějou velké věci, tak život může být ok. Plus mi to zní dobře.

Máš pocit, že These Semi Feelings, They Are Everywhere a Basic Living se běžnému žití a letmým pocitům věnují podobným způsobem?

Je to podobné v té absenci naléhavosti a dramatu. I když Basic Living skrz názvy odhaluje tu realitu života a konkrétní svízele víc. These Semi Feelings to dělalo skrytě a obalovalo je navíc bublinkovou fólií.

Mezi vydáním první a druhé řadové desky uběhlo necelých sedm let. Věnoval ses primárně jiným projektům, nebo se práce na novince protáhla?

V roce 2020 jsem měl půlhodinové demo. Při bližším poslechu mně tam ale víc než polovina věcí nesedla. Něco bylo příliš smutné, něco příliš utahané nebo temné. A takové emoce se mi nechtělo předávat. Dalo by se říct, že celou tu dobu jsem piloval akordy a melodie tak, aby přenesly přesně ten pocit, co jsem chtěl. A vyšlo mi to na 20 minut, co dávají dohromady smysl. Mimo to jsem dělal hudbu pro film a televizi, což je pro mě mnohem snazší, protože můžeš následovat obraz. Například dokument Nic jako dřív (2018), krátký film Ostrov Svobody (2022) nebo seriál ČT Pět let (2022).

V souvislosti s debutem jsi mluvil o překonávání tvůrčí krize. Setkal ses s něčím podobným i nyní?

Ne. Jen mi vše přirozeně dlouho trvá.

Album doplnilo pár hostů a spoluautorů. Řadí se FVLCRVM mezi producenty, kteří tě už delší dobu baví či inspirují?

FVLCRVM je super producent, ale na album jsem si ho vybral primárně kvůli hlasu. Jeho barva v civilnější poloze tam krásně sedla. Obecně tam vždy šlo o to, že jsem si něco vymyslel a jen jsem potřeboval, aby mi to někdo přenahrál na nástroj nebo zazpíval. Žádné kreativní spolupráce tam neprobíhaly. Na to bych se chtěl zaměřit až teď.

Jaký je příběh za přebalem s umyvadlem plným ledu?

V roce 2017 jsem si po koncertě v Bratislavě všiml ledu v umyvadle na záchodech a vyfotil ho rychle telefonem. Když jsem pak přemýšlel o obalu na album, tato fotka se mi pořád vracela. Spojil jsem se s fotografkou Julii Hrnčířovou a nafotili jsme ji spolu znovu u mě doma. Ty ledy se mi líbily vždy čistě vizuálně, význam pro mě nenesou.

Některé tvé předešlé nahrávky v čele se skladbou Asos Model Crush jsou velmi úspěšné na streamovacích platformách. Vytváří v tobě jistý tlak, aby ses úspěchu vyrovnal s novou hudbou, kterou vydáváš?

Bylo by to fajn, ale při tvorbě jsem od toho oproštěný. Plně se soustředím na to, co chci předat. A když mám hotovo, tak si říkám, že by bylo příjemné, kdyby se to někomu líbilo. Teď je navíc situace s playlisty o dost jiná než v roce 2016. Vychází desetkrát víc hudby a každý si sní o tom, že vybouchne v playlistech. Těch míst ale tolik není. Třeba já mám teď po třech měsících od vydání nějaký menší pohyb na Apple Music, ale Spotify playlistově v podstatě mlčí. Bez spojky musíte mít dnes velké štěstí.

Myslím, že jsi jediným, nebo alespoň jedním z mála, českých hudebníků, kteří za jedno album vyhráli současně ceny Anděl, Vinyla i Apollo. Vnímal jsi to tehdy jako ultimátní uznání a potvrzení, že to děláš správně? Nebo na ocenění tolik nehledíš a zajímají tě jiné ukazatelé?

Album jsem vydal v listopadu a nominace začaly chodit rovnou v prosinci. Bylo to s tím časově tak svázané, až jsem to vnímal skoro automaticky. Teprve později mi došlo, jak vzácné to vlastně bylo. Tehdy jsem to vnímal jako potvrzení, protože jsem se dlouho hledal a nebyl jsem si jistý, že vůbec album dokážu udělat. Dalo mi to dobré pocity. Ceny beru v podstatě jako milou věc, co se ti může stát. Nikdy jsem necítil potřebu se vůči nim vymezovat.

Na co se můžou těšit fans, kteří přijdou 14. září na křest do Paláce Akropolis?

Na albu mám dva singly se zpěvem. Zatím jsem je naživo hrál s hlasem ze záznamu, protože jsem se sám necítil, ale nefunguje mi to. Ten element zpěvu je lepší předat naživo. Takže v Akropoli si dám premiéru. Taky budu mít na prodej vinyly i merch včetně kšiltovek a triček. Jako host vystoupí kapela Dým, ty mají samý bangery. O afterparty se postará můj kamarád DJ Mutuju aka Papi Eros.

Máš už v hlavě další přání, která bys chtěl uskutečnit okolo nové desky?

Mám, ale vždycky si je radši pokusím splnit, než se zasnívat předem v rozhovorech. Pak třeba nic nevyjde a trapas.

Tagy Dné Pulz Vinyla

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Vojtěch Tkáč | Foto: Pavla Hartmanová
Jsem moderátor Radia 1 a spoluautor hudebně obsedantního magazínu …
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY