Česko-slovenské slovo týdne: sloup vs. stĺp

Pár slov o slově sloup

Sloupy mohou sloužit k lecčemus. Většinu užití zdárně podchytila má slovenská tandemistka, ale jedno přece jen opomněla. Najdou (či spíše v minulosti se našli) lidé, kteří si na ně stoupnou – a stojí.

Jako ten pověstný solný sloup, chtělo by se utrousit uštěpačně. Fascinuje mě nemálo tohle poslání sloupostojců (povoláním to asi nazvat nelze); ale fajn, proti gustu…

Jen bych se tam nahoře poněkud nudil. A nudné by bylo asi i sledování takového sloupostání, ať už přes stream, nebo ve filmu (jakýpak by to asi byl žánr?). Snad jen kdyby se role sloupostojce byl druhdy zhostil Václav Sloup? Protože kdyby si byl takový Sloup na sloup stoup…

Čech o slově stĺp

Závidím vám Slovákům nadevše dlouhé ĺ. A když říkám dlouhé, tak ho pěkně dĺĺĺĺhé také myslím! V příštím životě bych se rád stal fonetikem a měřil délku tohoto dlouhého konzonantu.

A ač nejsa Slovákem, mohu si ho přesto vychutnat, poválet po jazyce – vždyť mazlit se se slovenskými slovíčky mi nikdo zakázat nemůže. (V češtině to zní nepatřičně, zvláštně emfaticky – říkat kupříkladu: pllllch, vllllk či mlllž.)

Ze všech nejraději mám asi toto čtyřpísmenné, bez jediného vokálu, na něž cizinec bude zajisté hledět s podezřením – jak se tohle dá vůbec vyslovit!? Dá – a je to, aspoň mým uším, chór přímo andělský.

Ovšem tento základní tvar posloužil za základ dalším neméně půvabným odvozeninám. Tak především stĺpček, ten (jazykový) právě teď čtete. A kdo že ho napsal? Kdo jiný než stĺpčekár. Nuže tím jsem se stal ještě v tomto životě. Báječně, odškrtnuto – ale ještě mi v hlavě straší ten fonetik.

Michal Škrabal, lexikograf a korpusový lingvista, ředitel Ústavu Českého národního korpusu

Niečo o slove stĺp

Keď vyslovím slovo stĺp, to dlhé ĺ mi predovšetkým asociuje predstavu stĺpa vysokého, vysokánskeho až tak, že musím vyvrátiť hlavu a pozrieť sa, kde sa končí, ergo kam čnie… Naozaj až do oblakov!

Keď prídem bližšie a opriem sa, je to bezpečné – veď v slove sú iba spoluhlásky – ten stĺp je naozaj pevný, udrží ma. Asi ako soľný stĺp, čo si matne pamätám zo soľnej bane, vyzeralo to tam impozantne ako v katedrále pod zemou.

Najkrajšie sa, samozrejme, opiera o stĺp v korintskom (či iónskom, dórskom) štýle, lebo čo nádhernejšie ako antiku sme vymysleli? Ďalšia asociácia vedie k Lótovej žene, čo sa nedovolene obzrela na skazu a zrejme mala klasickú stresovú reakciu zmrznutia, veľmi výraznú, keď to až do frazeologizmu dotiahla.

Oči vyvrátené stĺpkom si neviem predstaviť (až takú fantáziu nemám), ale niekto ich tak videl, keď sa obrazné pomenovanie ujalo, napríklad na situácie, keď sa niekto extrémne potrebuje oddeliť od reality, má meravý pohľad a upiera ho niekam do oblakov.

O stĺpy sa opiera zvonka a tie vnútorné opory voláme piliere; asi sme ich potrebovali rozlíšiť, preto nepovieme stĺp môjho presvedčenia, ale pilier môjho presvedčenia.

Zaujímavé. A nakoniec krásne znejúce zložené slovo stĺporadie. Škoda že nemám nijaké v okolí, tak rada by som ho bežne používala, prechádzajúc sa pod klenbou a popíjajúc nejaký chutný teplý nápoj.

Slovenka o slove sloup

Český sloup – ten v mojej predstave nestojí, aspoň nie pevne, a už určite nie dovysoka. Hneď mi skáče zvuková podoba so slovesom loupat a na kúsky nalúpaný sloup padá mäkko niekde do bažín.

Nič to, postavíme znova, a lepšie, veď stavbári potrebujú prácu! A keď nám spadnú vnútorné opory, tak aj psychológovia.

Elena Tomková, poradenská psycholožka