V roce 2020 v německém Mannheimu spadl z koně a následující měsíc strávil v kómatu. Poté, co se probudil, podle svých slov zhruba další měsíc příliš nechápal, co se kolem něj děje, trpěl výbuchy vzteku a pomalu se znovu seznamoval s vlastním životem.
“Myšlenky, že to nemá cenu, naštěstí tehdy nepřišly. Byl jsem furt na cestě domů, že se vrátím k ženě, k dceři, že budu chodit. Měl jsem strach. Byl jsem na vozíku měsíc a nevěděl jsem, jestli vstanu. Vážil jsem 45 kilo, neměl jsem svaly a nic nefungovalo. Potřeboval jsem pomoct na záchod a všude. Pak mě postavili na nohy a to byl neuvěřitelný pocit. Srovnatelný s tím, když jsem vyhrál dostih,” prozradil v rozhovoru pro Českou televizi.
Dokázal se sice vrátit do běžného života, do koňského sedla se už ale neodvážil. Zůstaly mu také některé následky úrazu, se kterými se potýkal až do konce života. “Jsem soběstačný, ale nejsem ten, kdo jsem byl před tím pádem. Jdu vyzvednout malou do školky, vrátím se s novinami bez dítěte,” uvedl jako příklad problémů, které mu komplikovaly každodenní fungování.
Čtvrt roku se léčil ze závislosti na alkoholu
I přes velkou snahu boj s depresemi nakonec prohrál, k čemuž podle dostupných informací přispěl také fakt, že se rozpadl jeho vztah s manželkou, se kterou měl malou dcerku. Zvolil si skutečně děsivý konec života, upálil se totiž ve svém autě zaživa.
Náznaky, že by k tragické události, přitom byly již v minulosti. Dříve se potýkal s nízkým sebevědomím a chmurnými myšlenkami, které řešil nepříliš vhodně zvýšenou konzumací alkoholu. V roce 2013 se dokonce ze závislosti léčil. V léčebně tehdy strávil tři měsíce. Tentokrát ovšem tolik štěstí neměl a sílu bojovat s vážným psychickým onemocněním v sobě nenašel.
Zdroje: 13. komnata, Blesk
