Ladislav Pazdera na "Chiaroscuro" sice debutuje, za sebou už ale má celou řadu úspěchů. Je držitelem mnoha mezinárodních ocenění, spolupracuje s prestižní Drážďanskou státní operetní filharmonií. Klasická kytara zůstává v základu jeho hudby, inspiruje se ale i world music nebo jazzem. A to je přesně to koření, které dodává tomuto počinu šťávu.

Původem pardubický kytarista je jako hráč velmi pokorný a skromný. Je dalek exhibicím, ctí míru toho, co je ucho schopné na jeden zátah zpracovat. Věřím, že má repertoár i schopnosti, které by jedním rázem vydaly na dvě hodinová alba. Jeho prvotina svou stopáží ovšem jen lehce přesáhne příjemnou půlhodinku. I tak na ní najdeme spoustu nálad, hudebních barev i sofistikované rafinovanosti - ale, ani to někdy úplně nestačí.

Jedenáct převážně autorských skladeb spojuje citlivost a skvělá práce s atmosférou a dynamikou. Jemné, jakoby ve vzduchu se vznášející brnkání v "El Color Del Mar" tu střídá ohnivé "Recuerdo" nebo exotická "A Girl from Istanbul". "Just The Two Us", původně z pera Billa Whitherse, baví svou lehkostí a suverénním proplétáním kytarových tónů, "Sirocco" postupně mohutní a daří se mu velmi jednoduchými prostředky vytvářet pocit velmi silného napětí a očekávání. Stejně jako příchod větru, který dal tomuto kusu jméno.

Chválu si též zaslouží výborná produkce, která je bohatá na detaily a dobře zaznamenává specifika akustické zvukové krajiny.

Na druhou stranu, i na této krátké ploše mají kompozice občas tendenci ukolébat a mysl občas začne létat všude možně, jen ne ve světě, který před něj muzikant předkládá. "Chiaroscuro" je náladová deska. Nejen tím, že sama obsahuje spoustu nejrůznějších nálad a barev, ale i tím, jak moc se podvolí posluchači samotnému a čím ho pomyslně "zaháčkuje".