Kyjev - Z Orichiva, města u fronty na jihu Ukrajiny, v němž původně žilo asi 14.000 obyvatel, zbyly už skoro jen samé ruiny, uvedla agentura Unian ve své reportáži. Město, o které se bojovalo už v březnu loňského roku, v poslední době v podstatě neustále čelí náletům. Orichiv totiž leží blízko oblasti, kde ukrajinská armáda vede protiofenzivu. Ukrajinské síly se snaží frontovou linii od města oddálit, to ale ruským náletům nezabraňuje.
"Letí KABy (ruské řízené bomby)! Schovejte se, letí rychle!" bylo první, co od místních lidí uslyšel novinář Unian. Posléze byl vyzván, stejně jako všichni ostatní, kteří s ním v tu chvíli byli ve dvoře, aby sešel do sklepa pod bytovkou. Ten je upravený jako kryt a jsou v něm postele, zásoby vody a jídla na několik dní.
"Žijeme v bytech a tady se schováváme a trávíme tu noci. A teď je to tak, že tu trávíme noci pořád. Večer létají bomby neustále," vypráví Volodymyr, který zařídil úkryt pro lidi z pětipatrové bytovky, v níž v současnosti žije už jenom sedm lidí.
Podle místních úřadů už bylo zničeno 80 procent města, ruské síly ho ale dál ostřelují. Zkáze podlehl i takzvaný bod nezlomnosti, místo kam si lidé mohou přijít pro vodu, teplé jídlo nebo si dobít telefon. Při červencovém útoku na tuto výdejnu humanitární pomoci zahynulo sedm lidí a dalších nejméně 13 utrpělo zranění, informoval tehdy šéf Záporožské oblasti Jurij Malaško.
Ve městě už skoro vůbec nefungují dodávky elektřiny, vody ani plynu, jde tu ale mobilní internet. I tak se ve městě najdou tací, kteří každý den vstanou a jdou do práce. Jedním z nich je Volodymyr, který vyrábí komponenty zemědělské techniky. Ve městě stále funguje několik podniků, kromě toho také policie nebo záchranáři.
Voda a potraviny se přivážejí, vysvětlila novináři Unian Volodymyrova sousedka Marija. "Nedávno dávali pomoc od OSN: mouku, máslo, cukr, sůl, nějaké konzervy. V balíčku bylo všechno, co je potřeba. V podstatě, aby člověk neumřel hlady," popsala. Na Orichiv před válkou Marija vzpomíná jako na krásné a bohaté město, ve kterém by člověk chtěl žít a kde byl dostatek práce.
