Tři demokratičtí ministři Gottwaldovy vlády tento zpackaný pokus o atentát ze září 1947 přežili. Ministr zahraničí Jan Masaryk jen o půl roku. Smrt jej dostihla 10. března 1948 pod okny jeho bytu v Černínském paláci v Praze. Tato smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Další z adresátů bombového balíčku, ministr spravedlnosti Prokop Drtina, se pokusil tři dny po únorovém puči v roce 1948 o sebevraždu. Skok z okna přežil s těžkými zraněními. Ještě v březnu byl však zatčen a v komunisty vykonstruovaném procesu odsouzen. Propuštěn byl až v roce 1960. Dožil v ústraní, ještě stihl podpořit Chartu 77, zemřel v roce 1980. Petr Zenkl byl v době atentátu prvním místopředsedou Gottwaldovy vlády. Po únoru 1948 se mu podařilo emigrovat. Stal se hlavou československého politického exilu (v letech 1949–1974 byl předsedou exilové Rady svobodného Československa se sídlem ve Washingtonu, D. C.). Zemřel v roce 1975 v Severní Karolíně.
Stopy vedly ke komunistům
Po odhalení atentátu se rozběhlo policejní vyšetřování. Zároveň bylo vedeno nezávislé vyšetřování orgány ministerstva spravedlnosti. Policie, tehdy již v područí komunistů, nebyla schopna nic vyšetřit. Spíše nechtěla. Měla k tomu dobrý důvod. Velmi brzy se totiž v hostinci v obci Krčmaň (okres Olomouc) místní truhlář Jan Kopka „pochlubil“, že kdyby chtěl, mohl by říci, kde byly krabice na „voňavky“ vyrobeny. Do hospodské debaty se vložil i místní předseda MNV Josef Štěpánek. Pochlubil se, jakou odvedli dobrou práci. Vyšetřování tak velmi rychle ukázalo, že zhotovení krabic nařídil krajský sekretariát KSČ v Olomouci a třaskaviny vložil do krabic komunistický poslanec Jaroslav Jura Sosnar. Ten byl v listopadu 1947 zbaven imunity a spolu s ostatními zatčen. Při domovních prohlídkách bylo nalezeno velké množství zbraní.
Komunistický komplot
Ministr Prokop Drtina podal v tehdejší sněmovně 21. ledna 1948 vysvětlení celé záležitosti. Jeho vystoupení bylo hodnoceno jako největší událost v obnovené československé sněmovně. V něm mimo jiné uvedl: „Je prokázáno na základě výpovědí svědků a doznání některých obviněných, že koncem července 1947 byly zhotoveny v Krčmani u Olomouce tři dřevěné krabičky, přičemž zúčastněné osoby věděly a znaly, k čemu jich bude použito. Věděly totiž, že mají být v těchto krabicích umístěny pekelné stroje, kterými má být spáchán atentát na tři československé ministry… Ve vyšetřovací vazbě jsou prozatím pro podezření z účasti na tomto zločinu zmíněný již Jan Kopka, stolař v Krčmani, jeho manželka Božena Kopková, Alois Zapletal, domovník v domě krajského sekretariátu KSČ v Olomouci, Josef Štěpánek, strojvedoucí a předseda MNV v Krčmani, Vlasta Kučová, učitelka v Olomouci-Řepčíně, a mladistvý stolařský učeň zaměstnaný u Kopky. Proti uvedeným osobám bylo zavedeno přípravné vyšetřování pro zločin pokusu úkladné vraždy na třech členech vlády.“ Proces s atentátníky měl být zahájen v březnu 1948.
Po únoru 1948 se karta obrátila
Komunisté po únorovém převratu udělali z „krčmaňského případu“ jeden z prvních politických procesů, kterým chtěli dokázat, že národní socialisté připravovali protikomunistický puč. Velkou aktivitu v tomto směru vyvíjel nový ministr spravedlnosti Alexej Čepička (pozdější zeť komunistického prezidenta Gottwalda). Ten byl shodou okolností v době pokusu o atentát předsedou krajského výboru KSČ v Olomouci. Vyšetřovatelé a ti, kteří se na vyšetřování případu podíleli, skončili ve vězení. Dva z nich v tomto vězení zemřeli, třetího z nich poznamenal několikaletý pobyt v komunistickém kriminále fyzicky i psychicky. Ministr spravedlnosti Prokop Drtina zastřešující nezávislé vyšetřování strávil ve vězení 12 let. Praví pachatelé samozřejmě spravedlnosti unikli.
Zdroj: wikipedia, totalita.cz
KAM DÁL: Rok 1948. Pole bílý, Gottwald sílí
