I tak je ale velká část tuzemských polí pravidelně zasažena degradačními procesy. Východiskem do budoucna je tak podle expertů snaha maximálně usilovat o dosažení co nezdravější a nejpestřejší zemědělské krajiny.
Podle posledního odhadu Českého statistického úřadu by měla letošní sklizeň základních obilovin činit přibližně 7,123 milionu tun. V rámci pětiletého srovnání jde o průměrné množství. Horší je to však s kvalitou, kterou podle Vladimíra Píchy, mluvčího Zemědělského svazu České republiky, negativně ovlivnilo jednak suché období v době tvorby klasů, jednak výrazně nižší kvalitativní úroveň přihnojení.
„Tropické teploty v průběhu července urychlily dozrávání a dvoutýdenní období srážek v závěru července znemožnilo sklizeň již zralých porostů. To se projevilo v dalším poklesu kvality a řada porostů již nesplňuje požadavky na potravinářské obilí,“ vysvětluje.
Nedostatek kvalitního organického hnojiva
Rozmarům počasí souvisejícím se změnou klimatu se čeští zemědělci přizpůsobují již více než 30 let. V rámci boje zejména s půdním suchem dochází k proměnám technologií zpracování zeminy, šlechtí se nové odrůdy rezistentnější vůči nedostatku vláhy.
Pěstováním meziplodin a využívání posklizňových zbytků hospodáři na svých polích rovněž usilují o maximální udržení organické hmoty v půdě, která následně dokáže o mnoho lépe odolávat vlivu extrémního počasí.
„Bohužel s poklesem stavů hospodářských zvířat z důvodu nedostatečné podpory ze strany státu i zákazníků často chybí ta nejkvalitnější organická hmota – statkový hnůj,“ dodává Pícha.
Důležitost organických hnojiv pro zemědělskou krajinu potvrzuje i Marek Kopecký z Katedry agroekosystémů Fakulty zemědělské a technologické Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (FZT JCU):
„Oproti roku 1990 se u nás snížil počet chovaného skotu o více než polovinu, u prasat je situace ještě horší. Je tedy zřejmé, že množství kvalitních organických hnojiv dostupných pro rostlinnou produkci významně pokleslo.“
Výživu rostlin je možné řešit hnojivy minerálními. Správné fungování půdního ekosystému jako celku je ale podle odborníka závislé mimo jiné na přítomnosti půdní organické hmoty. Právě její množství a kvalita následně ovlivňují i vodní režim půd.
„Základem v boji se suchem by měla být snaha zadržovat srážkovou vodu přímo v místě dopadu, tedy na poli. K tomu je zapotřebí půda s dobrými fyzikálními, fyzikálně-chemickými a biologickými vlastnostmi. V České republice je však velká část zemědělské půdy zasažena některým z degradačních procesů,“ doplňuje David Kabelka z Katedry agroekosystémů FZT JCU.
V případě výskytu přívalových srážek je u degradované půdy snížena infiltrační či retenční kapacita a dochází k nadměrnému povrchovému odtoku. Srážková voda tak z krajiny rychle odtéká, což problematiku sucha dále umocňuje.
Obnova původních krajinných prvků
Úhrny srážek, na rozdíl od množství organické hmoty v půdě, člověk aktivně ovlivnit nemůže. Proto je důležité vodu v krajině i dalšími cestami co nejefektivněji zadržovat. Český krajinný ráz v tomto směru negativně ovlivnily nevhodné zásahy z minulého století.
„Jmenovitě šlo o scelování pozemků, vysoušení rybníků, mokřadů a tůní, narovnávání vodních toků či likvidaci rozptýlené zeleně, ochranných pásů a větrolamů. To vše dnes bohužel jen akceleruje proces degradace zemědělské půdy,“ vysvětluje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis.
Samosprávy a zemědělská družstva tak stále častěji usilují o návrat přirozených přírodních prvků do své krajiny. Volba správných protierozních či retenčních opatření však vyžaduje předchozí podrobnou analýzu.
„Základem vypracování smysluplné koncepce je posouzení stávajícího stavu území a určení jeho nejproblematičtějších míst. Pro tyto účely se využívají zejména data získaná z leteckých snímků nebo také záběrů z termokamer.
S jejich pomocí lze odhalit, kudy voda ze zemědělské krajiny odtéká či která místa jsou vůči erozi nejvíce zranitelná. Na základě toho je následně možné navrhnout nejefektivnější opatření,“ doplňuje Zedníčková.
Podmínky se budou dále zhoršovat
Od roku 1961 se průměrná teplota v Česku zvedla o dva stupně celsia. Podle loňského výzkumu Akademie věd České republiky (AVČR) naroste tato hodnota v následujících třiceti letech o další dva stupně. Dále se tak bude zvyšovat míra odpařování vody z krajiny, čekají se rovněž delší a intenzivnější období veder.
„Bohužel současný stav je z pohledu degradace půdy a schopnosti bránit se suchu stále nedostačující. Výskytům sucha se ani v budoucnu nevyhneme. Proto bude nezbytné pokračovat v nastoleném trendu spočívajícím ve snaze o dosažení pestré zemědělské krajiny schopné odolávat klimatické změně,“ uzavírá David Kabelka.
Dobrý den. Pořád čtu co je potřeba udělat a stále se to nedělá. Stále jsou ekonomicky výhodné velké farmy příroda nepříroda. Malý zemědělec má spoustu starosti okolo zvířat a polí. A když mu ještě lidí a obec škodí je to těžký. Dotace jsou také dělaný složitě z snahy vytěsnit malé svou složitostí. A na placení poradce se musí vydělat taky. A ti co pro vás dělají služby vás natahují jak to jen jde. Inseminace krávy na popáté i když jste pokaždé ujišťován že je to ve správný čas je taky drahý. Pak vám i jatky daj vědět že pro tři ɓýky nebudou jezdit. Prostě samá podpora že všech stran. Tak jestli chcete mít přírodu v pořádku tak neničte malé farmy a nechte lidí co o farmařeni mají zájem, vydělat tolik aby se dalo z toho co vydělají žít. A plaťte zdravotní a sociální tak jako v Polsku za zemědělce. Dědové velké vzdělání sice neměli ale příroda byla určité v lepším stavu než dnes. Věděli kdy co dělat a čím hnojit. Podle kupy hnoje se hodnotil hospodář. Jedno z kritérií. Dnes se obce snaží selské grunty rozparcelovat a tím znemožnit obnovu sedláků a nově přistěhovaným vadí i Kohout natož chovat prasata. Obce budou noclehárny pro movité. Na tom se celostátně pracuje. A původním majitelům odejmout za laciný peníz pole. Každý rok několik nabídek na prodej půdy. A zvednuťím poplatků z nemovitostí bude tato lumpárna dovršena. Všem ročníkům a hospodářům přeji krásný den.
Opravují,,rolníkům “ ach ten zbytečně aktivní našeptávač