Článek
Román Ostrov modrých delfínů je založen na skutečném příběhu o indiánské dívce jménem Juana Maria (v románu použito jméno Karana), která žila bezmála dvě desetiletí, zcela osamocena na ostrově San Nicolas, který leží na západním pobřeží USA. Dobrodružný román napsal americký autor Scott O'Dell v roce 1961, za což získal ocenění Newbury Medal a Německou cenu za literaturu pro mládež.
Román se odehrává v první polovině 19. století na ostrově San Nicolas, který je vzdálen asi devadesát kilometrů od pobřeží Kalifornie. Žijí na něm indiáni kmene Nicoleño. Jednoho dne se u ostrova objeví aleutští lovci tuleňů a mořských vyder, kteří chtějí indiánům zaplatit dohodnutou cenu za ulovené vydry. Následně došlo mezi nimi k boji.
Bílí misionáři pak připlouvají evakuovat domorodé obyvatelstvo, aby ochránili zbývající členy kmene, ale Karanin bratr zůstává na ostrově a ona skočí z lodi, aby s ním zůstala.
Karana zůstane na ostrově sama, jejího bratra roztrhá smečka zdivočelých psů. Tak žila další dvě desetiletí. Chytala ryby, postavila si přístřešek. Příběh o přežití mladé domorodé dívky je velmi inspirativní a zároveň neskutečný.
Skutečný příběh Juany Marie
Příběh domorodé dívky není smyšlený. V 19. století žili indiáni na ostrově San Nicolas, který leží kousek od pobřeží Kalifornie. Dlouhých 18 let, od roku 1835 do roku 1853, žila na ostrově žena, jejíž skutečné jméno bohužel není známo. Ostrov San Nicolas obývalo kolem deseti tisíc domorodců z kmene Nicoleño. Tajemná dívka jménem Juana Maria byla poslední přeživší z kmene.
Její krajané byli z ostrova vyhnáni v roce 1835, když dorazil konkurenční kmen z Aljašky. Následoval konflikt a asi tucet zbývajících Indů z ostrova bylo kvůli vlastní bezpečnosti převezeno na kalifornské pobřeží. V den, kdy loď přijela vyzvednout domorodé obyvatelstvo, zasáhla ostrov San Nicolas silná bouře. Domorodci byli rychle naloděni na loď. Jen jedné dívce se nepodařilo z ostrova odplout s ostatními, tou byla právě Juana Maria.
Dodnes není zcela přesně jasné, co se tehdy přesně stalo. Možná zůstala na ostrově záměrně a zvolila si život, na který byla zvyklá, nebo to možná byla nehoda. Jedním z předpokladů je, že možná nebyla sama, jak je popsáno v románu. Během následujících 18 let námořníci šířili o ostrově příběhy, kde zůstala tajemná dívka. Mnozí ji hledali, ale bez úspěchu.
Nakonec ji v roce 1853 našel prodejce kožešin George Nidever, když šel po stopách v písku. Když ji poprvé spatřil, vypadala bezstarostně.
Tehdy bezejmenná žena žila v obydlí, které si sama vybudovala z velrybích kostí - něco mezi jeskyní a chatrčí. Archeologové později našli rybářské háčky, harpuny a misky na mušle.
Když byla Juana Maria nalezena, bylo jí asi 50 let a byla jediným přeživším z kmene Nicoleño. Následně byla převezena na pobřeží, kde žila s Nideverem a jeho manželkou v Santa Barbaře. Nedokázala se však domluvit, protože neznala jazyk.
Pouhých sedm týdnů po příjezdu na pevninu Juana Maria zemřela na úplavici v Garey v Kalifornii. Než zemřela, otec Sanchez ji pokřtil španělským jménem Juana Maria.
Archeologické stopy
V roce 1939 archeologové objevili chýši Juany Marie, ta byla postavena z velrybích kostí na nejsevernějším konci ostrova San Nicolas, nejvyšším bodě ostrova.
V roce 2012 archeolog námořnictva Steven Schwartz ve spolupráci s Vellanowethem a jeho studenty z Kalifornské státní univerzity v Los Angeles, našel a odkryl zasypané zbytky dávno ztracené indiánské jeskyně, kde mohla žít i Juana Maria. Archeologický výzkum v jeskyni byl však zastaven na žádost federálně uznávaného kmene indiánů Pechanga Band of Luiseno Indians, který si nárokuje kulturní příslušnost ke starověkým obyvatelům ostrova.
(pozn. autora: Použité zdroje: Wikipedia - Juana Maria, Wikipedia - Ostrov modrých delfínů, Wikipedia - Scott O'Dell a Wikipedia - Pechanga Band of Indians).
