Z karafy si několikrát dolije vodu s mátou a citronem. „Snažím se poslední dny dbát na pitný režim, v sobotu má být horko,“ poví sparťanská útočnice s jednačtyřiceti reprezentačními starty.
Ostatně, horko je na ženském derby pokaždé. Vždyť tento zápas většinou rozhoduje o titulu. „Poslední dva roky ho získala Slavia, teď věřím, že budeme slavit my,“ doufá Ringelová.
Sparta - Slaviav sobotu od 15 hodin |
V rozhovoru pro iDNES.cz mluví i o krátkém angažmá v Rakousku, důležitosti mentálního kouče či vztahu s rozhodčí Lucií Ratajovou.
Je tréninkový týden před derby jiný?
Jednoznačně. Jde o nesmírně důležitý zápas, který dá ráz zbytku sezony. Nechceme koukat přes zimu nikomu na záda. Derby je o aktuálním stavu jak fyzickém i psychickém. Někdo je před derby nervóznější, což může svazovat nohy, my máme ale řadu velmi zkušených hráček. Čím víc derby má člověk za sebou, tím víc si ho chce hlavně užít. Navíc když se hraje právě na Letné.
Slávistky letos obhájily double, jak na ně vyzrát?
Každá z nás by se měla snažit předvést svůj maximální výkon. Bez ostychu, se zdravým respektem k soupeři, ale s maximálním odhodláním uspět v každém momentu, v každém souboji. Hrát odvážně, tvrdě, disciplinovaně a chtít makat jedna za druhou.
Rošáda v ženském fotbale. Útočnice Kožárová míří do Sparty, Křivská do Slavie |
Může vám pomoct posila Tereza Kožárová, která přišla v létě právě ze Slavie? Dala gól i v posledním derby - květnovém finále poháru (1:2).
Posila je to velká především svým přístupem, schopností střílet góly a odhodláním nechat na hřišti vše. Určitě nám pomůže. Vždyť v nedělním zápase proti Brnu (12:0) dala hned dva hattricky.
Také vy jste se proti Brnu trefila, netradičně hlavou.
V tréninku se mi to dařilo a jsem ráda, že se mi gólová hlavička podařila přenést i do zápasu. Moje devíza je ale dostat míč do běhu a ostatním utéct.
Ligu hrál i váš táta Josef, za Hradec Králové. Bude v sobotu na Letné?
Bohužel ne. To je naše časté a ožehavé téma. Táta trénuje chlapy v 1. B třídě v Královehradeckém kraji a trochu mě mrzí, že kvůli svému fotbalu nevidí hrát mě nebo mé dva mladší brášky. Celou moji dosavadní kariéru buď sám aktivně hrál, nebo trénoval. Díky tomu přišel o spoustu mých velkých zápasů ať už na klubové nebo reprezentační úrovni. Ale maminka je naopak na stadionu vždy.
Markéta Ringelová v zápase proti Brnu
Do Sparty jste přestoupila z Hradce Králové v roce 2005. Tehdy se ženský fotbal u nás teprve rozvíjel. Můžete porovnat?
Co se týče ženského fotbalu na Spartě, ten udělal obrovský skok kupředu a to hlavně díky vedení, ve kterém máme velkou podporu. Pro popularizaci ženského fotbalu je potřeba, abychom byly vidět a to se, myslím, celkem daří. Jsme na billboardech, na sociálních sítích, v novinách, v televizi. V tomto směru šel ženský fotbal nahoru ve srovnání s předchozími roky.
Slýchala jste kdysi i obligátní „jdi ke sporáku“?
A víte, že ani ne? Odmalička jsem se pohybovala mezi kluky a často jsem je ve svých dovednostech převyšovala, takže si nic takového nedovolili. Ani z dospělosti si nic podobného nevybavuji. Vnímání ženského fotbalu se postupně lepší. Důležité je nebrat fotbal jako mužský sport. Nechápu, že tu potřebu někdo stále má. Jako bychom my ženy tvrdily, že třeba balet je ryze ženská záležitost. Mám pocit, že v jiných sportech se to tak extrémně neporovnává jako právě u fotbalu. Fyziologické parametry jsou přeci dané a z toho plynou určité rozdíly. Taková srovnávání pak mohou vést právě k té narážce o sporáku. Dnes už to může říct jen hlupák. Každopádně i navzdory těmto jedincům se daří ženskému fotbalu postupem času být profesionálnější. A zvlášť na Spartě. I to mě vlastně přimělo vrátit se zpět z Rakouska do Česka už po půl roce. Tam chyběl profesionalismus jak v servisu, tak v přístupu spoluhráček.
Co tím myslíte?
V rakouském Altenmarktu jsem měla velmi dobré platové podmínky, ale chyběl mi tam právě ten profesionální přístup. Disciplína, zodpovědnost, přístup, ambice... Po fotbalové stránce to tedy pro mě postrádalo smysl. Tenhle přístup jsem ze Sparty neznala a odmítla jsem se s ním ztotožnit.
Nenašlo by se přeci jen něco, co vám tato zkušenost dala?
Snad jen, že po psychické stránce jsem se naučila prohrávat. Mám na mysli ten proces prohrávání. Naučila jsem se pracovat sama se sebou v momentě, kdy člověk prohrává, je frustrovaný, přestává se soustředit na to, co je potřeba a začíná propadat pocitu, že něco nedokáže. Najednou jde váš výkon dolů. V tomto jsem se, věřím, zlepšila. Dokážu v tento moment nepolevit a naopak ještě přidat.
Sešívaná radost! Slávistky obhájily double, Spartu porazily na penalty |
Z Rakouska jste zamířila do Hradce, proč ne do Sparty?
Od vedení Hradce jsem dostala nabídku už loni v létě, ale o pár dní později, než jsem začala řešit Rakousku. Když to v Altenmarktu nevyšlo, byl pro mě Hradec jasnou volbou. I kvůli rodině. I přesto, že jsem dostala nabídku od všech ligových klubů z první poloviny tabulky. Bohužel se nám ale nepodařilo splnit cíl, kterým byl postup do první ligy. V nadstavbě nás porazily Pardubice. A po konci sezóny jsem dostala možnost zapojit se znovu do přípravy se Spartou.
Možná už jste ani v návrat nedoufala, ne?
Kdepak, stále jsem věřila, že se do Sparty vrátím. Odešla jsem v dobrém a po vzájemné dohodě. Sparta mi dokonce umožnila trénovat s B týmem či juniorkou během mého působení v Rakousku. Chci poděkovat trenérce Ivě Mocové, která se mi věnovala i individuálně.
Byla lákadlem i Liga mistryň?
Jednoznačně. Kdo si jednou zahraje Ligu mistryň, chce ji hrát znova. Být mezi nejlepšími kluby v Evropě. Navíc poslední roky se hraje skupinová fáze, což jsem nezažila a je to mým aktuálním snem. V létě jsme měli možnost hrát přátelák s Bayernem Mnichov, kam v létě z Chelsea přestoupila moje nejoblíbenější hráčka Pernilla Harderová. Ale byla s Dánskem na mistrovství světa a neměla jsem možnost si s ní zahrát, tak stále doufám, že to brzy přijde.
A co návrat do nároďáku? Myslíte i na něj?
Nároďák je samozřejmě nejvíc. Ale člověk by si ho měl hlavně zasloužit. Moje ambice a priority jsou tak nyní hlavně klubové. Chci podávat co nejlepší výkony ve Spartě a mít i dost času na sebe a své okolí. Někde v hlavě ale tuto myšlenku určitě mám.
Přemýšlíte už co dál? Po kariéře?
Momentálně pracuji na Karlově Univerzitě na Centru celoživotního vzdělávaní. Baví mě to, ale také bych ráda zůstala u fotbalu na Spartě a pomáhala mu růst, ať už jakýmkoliv způsobem. Generace přede mnou dokázala ženský fotbal na Spartě posunout hlavně na hřišti, ale jakmile hráčky skončily s aktivní kariérou, z fotbalového prostředí odešly. Což je velká škoda. Pokud chceme ženský fotbal rozvíjet, je potřeba, aby k tomu přispěly právě tyto zkušené hráčky. Prostor na zlepšení je podle mě opravdu velký. Napadá mě hned jedna zásadní věc.
Ano?
Hodně se podceňuje práce s mentální stránkou fotbalistek, s psychikou. Máme odborníky na tělo, pomáhají nám s řadou problémů, ale co hlava? Vždyť právě ta hraje ve vrcholovém sportu - a v ženském obzvlášť - důležitou roli. Možná tu nejdůležitější. Myslím, že by kluby měly začít brát na toto větší zřetel a více spolupracovat s mentálními kouči. Nikoli formou skupinové přednášky, protože každý na to může mít jiný pohled, ale spíš osobním sezením s každou z hráček. Mít prostě tu možnost, jít si uvolnit nejen hamstringy, ale i duši, či mozek. Já třeba spolupracuji s Honzou Mühlfeitem, což je podle mě jeden z nejlepších ve svém oboru.
A jak si čistíte od fotbalu hlavu?
Na koni. Zatím nemám vlastního, protože bych na něj neměla tolik času, ale jednou budu. A bude se jmenovat Spartakus.
Jak jinak. Mimochodem, máte na těle řadu tetování, je nějaké spojené i se Spartou?
Není, ale jednou na něj nejspíš dojde. Razím heslo, že vše, co se mi vryje do srdce, chci mít vryté i pod kůží. A Sparta je moje srdeční záležitost. Je jen potřeba najít ten správný čas a motiv.
Taky jste si během mistrovství světa žen vyzkoušela roli televizní komentátorky.
A moc mě to bavilo. Ve finále jsem sice fandila Anglii, ale když jsem viděla celkové statistiky turnaje - přihrávky, střely, dribling - Španělsko bylo ve všem lepší. Titul si zasloužilo.
Sledovala jste šampionát víc i proto, že tam byla jako pomezní rozhodčí vaše partnerka Lucie Ratajová?
Jistě, na některé zápasy jsem koukala jen kvůli ní a najednou vše vnímala z její pozice rozhodčí. A říkala si: Tohle byl ofsajd, teď zvedni praporek. Myslím, že turnaj zvládla skvěle. Trochu mě mrzí, že o ní nebylo u nás víc slyšet, mám pocit, že je tu nedoceněná. Vždyť patří mezi nejlepší rozhodčí na světě. Má za sebou tři mistrovství světa, tři Eura, dvě olympiády. Je to obrovská osobnost se zkušenostmi, které u nás nemá asi nikdo. Přesto zůstala taková, jaká je. Laskavá, svědomitá a obrovsky pracovitá a zodpovědná. Prožíváme navzájem své kariéry, podporujeme se, občas jsem při jejích zápasech nervóznější než při svých. Jen se bojím, že se na tribuně s někým pohádám.
Už se vám to stalo?
Nedávno na Bohemce začal na Lucku někdo křičet, že odmávala ofsajd, který být prý neměl. Tak jsem vzala telefon, našla televizní vysílání a ten záběr ukázala pánovi: Podívejte, ofsajd. Jsem na ni pyšná, jakým způsobem vše zvládá a jak neustále dokazuje svou kvalitu a že už ji i hráči a funkcionáři respektují.
Inspirujete se navzájem?
Je velká výhoda, že vidím fotbal ještě jako hráčka a Lucka už z pozice rozhodčí. Třeba u penaltových situací a celkově faulů. Předáváme si své zkušenosti. Je výhoda znát dobře pravidla, která se neustále mění. Člověk pak není na hřišti za blbce a může argumentovat, což občas dělám, třeba právě při derby.
A vybavíte si své nejpovedenější derby?
Rok 2015. Vyhrály jsme na Strahově 4:1, já dala první gól a byly na mě dvě penalty. Na tento zápas asi nikdy nezapomenu. Mimochodem, Lucka byla tenkrát shodou náhod na lajně.
