V pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové zavzpomínala na nedávné mistrovství světa v atletice chodkyně Tereza Ďurdiaková. Jak hodnotí zisk národního rekordu a 10. místa na šampionátu v Budapešti? Proč měla na závod připraveno sedmnáct lahví pro občerstvení?

Praha 19:41 7. září 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Desáté místo, český rekord o dvě minuty, jak s odstupem hodnotíš mistrovství světa?
Asi stejně jako po závodě, pro mě to byl neskutečný zážitek a ta desítka byl splněný sen a národní rekord byl jen třešničkou na dortu.

Podařilo se vyladit formu na den D, nebo se sešla životní forma a cítila jsi ji už před závodem?
Cítila jsem formu. Už před závodem jsem mluvila sebevědomě a měla jsem velký respekt. Věděla jsem ale, že jsem připravená a že určitě mohu bojovat na hranici národního rekordu. To, že to bude tak vysoko v pořadí, to jsem samozřejmě nečekala.

Jak jste plánovali taktiku? Dá se plánovat dopředu, nebo se musíš hodně dívat na to, co se děje na trati?
Taktika byla jednoduchá, chladit se co nejvíc, protože bylo velké teplo. Snažila jsem se držet skupinky, ve které jsem příjemně zakempila, a ta mi nesměla odejít, protože nerada chodím sama.

Máš nějaký plán na jaký čas jít, tak jak se to pak mění během závodu?
Nejsem už nejmladší, takže pocit svého těla dobře znám. Vyrazilo se poměrně rychle, byla jsem si toho vědomá, podívala jsem se na hodinky a proběhlo mi hlavou, ty jo, to je kurňa rychlé, a docela jsem se vystrašila. Věděla jsem ale, že se mi dobře dýchá a že je to super, tak jsem prostě jenom šla.

Závodily jste v podmínkách, které byly pro vytrvalce ne úplně optimální. Jaké bylo teplo během závodu?
V sedm hodin bylo příjemně. Byly tam velké stromy, které stínily trať a první dvě hodiny byly příjemné. Sice se led používal od začátku, ale teplo bylo přijatelné. Největší horko bylo až posledních 30 až 40 minut závodu, ale to už bylo teplo všem. Zpětně to hodnotím tak, že to byla pro mě velká výhoda, protože první skupinka si nastupovala, kolísání tempa bylo v řádech 20 vteřin a díky tomu teplu některé soupeřky odpadly z první skupiny. Já jsem se propracovávala do čelní skupiny v průběhu závodu.

Desáté místo z mistrovství světa a nový český rekord. ‚Šlo to samo,‘ radovala se chodkyně Ďurdiaková

Číst článek

Měla jsi před mistrovství světa porovnání se světem? A jaké závody jsi před šampionátem chodila?
Pro mě nebyla letošní sezona jednoduchá. Na začátku mě po návratu z Keni limitovalo zranění a bojovala jsem o splnění nominačního kritéria až do poslední chvíle. Podařilo se mi to, ale celý začátek sezony musím hodnotit negativně. Nebyl tam žádný výrazný úspěch.

Jaké závody jsou pro chodce těmi velkými závody?
Mistrovství Evropy nebo mistrovství světa družstev. Vždycky je to velký závod, kde se sejde úplně stejná konkurence jako na světovém šampionátu v atletice. Mezi větší závody taky patří Světové poháry.

Stihla sis užít město Budapešť i jako divák?
Musím říct, že se trochu stydím, protože před závodem jsem si vůbec netroufla navštívit město i památky. Po závodě jsem se snažila pomoci Moiře Stewartové na maratonu a ta únava byla tak obrovská, že se mi ani nechtělo nikde courat. Co se týče památek, tak budu muset Budapešť zopakovat. Rozhodně jsem se ale byla dívat na stadionu a povzbuzovat naše sportovce. Radka Jušku, Kubu Vadlejcha, to bylo super ta atmosféra.

Bylo skoro každý den vyprodáno. Byla na stadionu tak příjemná atmosféra pro všechny?
Říkala jsem trenérovi, že to je, jako když vezmete malé dítě na závody. Do atletiky jsem se dostala docela pozdě, takže jsem si užívala atmosféru na stadionu, která strhla každého diváka. Ta krásná atmosféra byla i u chodeckého závodu a maratonu.

Trať vašeho chodeckého závodu byla vybraná jak? Byla podobná jako pro maratonce?
Většinou je to skoro stejná trasa jako na maratonu, ale s výjimkou občerstvovacích stanic, které musí být každý kilometr nebo dva. Okruh na trati nemůže být delší, kvůli hodnocení rozhodčích.

Diváků bylo tedy na trati v ulicích hodně?
Ano, šlo poznat spoustu českých fanoušků, kteří mě hnali do cíle po celou dobu závodu.

Vidíš sama u sebe nějaké rezervy, kde bys mohla být rychlejší?
Rezerv je mraky, já jsem začala s chůzí strašně pozdě. Dá se pracovat na technice, postupně si zvykají svaly, nebývám tolik zraněná, lépe regeneruji a pracuji s tělem. Rozhodně cítím možnosti posunout se dál.

Jak vzniká plán pro chodkyni o tom, jak bude občerstvovat? Je to o počasí, nebo má každý svůj režim?
Bylo zajímavé sledovat třeba Moiru a mě. Každá jsme měly jinou koncepci. Já měla gely, nechala jsem to na trenérovi a poprosila ho, že chci vypnout hlavu, aby udělal vše za mě a to, co mi podá, tak vypiju a sním. Zajímavé je, že jsem měla potřeba mít 17 lahví, protože to je pro mě šťastné číslo. Předem jsem si pořídila 17 flašek, polovinu vylila, ale musela jsem jich prostě mít 17.

Co před startem snídáš, když je start v sedm hodin ráno?
Já propaguji vždy rýži. Je to bezezbytková strava už tři dny do závodu a eliminuji tak problémy s trávením.

Takže tři dny před závodem jen rýže a bez masa?
Snažím se, ale občas si maso dám, protože ho mám ráda. Třeba vařené kuře a podobně, ale rýže s kompotem je záruka úspěchu.

Co si po závodě dopřeješ, když se zklidní žaludek?
Před závodem vždycky sním o KFC kyblíku, už jsem tím populární, jak o něm vždy mluvím. Jakmile ale závod skončí a můžu si na něj zajít, tak tu potřebu už nemám a většinou skončím u pizzy, která je mé oblíbené jídlo.

Jsi u chůze necelé čtyři roky, což je dost málo. Dělala jsi i jiné sporty, ale k chůzi jsi přešla z maratonu. Co na tom bylo nejtěžší?
Jsem poměrně flexibilní už od akvabel a trenér očekával, že ten pohyb pro mě bude naprosto přirozený. Opak byl ale pravdou, moc mi to nešlo, bojovala jsem s technikou. Dokonce jsme zkoušeli mě opít, ale to taky nezabralo. Musela jsem to vychodit, trénovat v pomalém tempu a naučit se to, jako když se to učí malé děti.

Potřebovala ses pro techniku chůze víc uvolnit? Ten pohyb v pánvi je skoro až taneční.
Ano, přesně tak. Ten pohyb je taneční, člověk musí být dobře protažený. Rusko a Japonsko je známé tím, že mají flexibilitu na úrovni baletních mistrů.

Musela ses učit techniku, ale mentálně jsi nebyla u tohoto sportu opotřebovaná. Mohlo to být výhodou?
Měla jsem obrovský tah na bránu hlavně v začátku. Každý posun byl, jako když malé dítě postavíte na start a zajde si osobní rekord. Co závod, to osobák. Když jsem na mistrovství republiky porazila naši stálici Anežku Drahotovou, to mě odstartovalo do chodecké kariéry a neskutečně nakoplo v boji o olympijské hry v Tokiu.

Tvým trenérem je Ivo Piták. Všichni chodci, kteří u nás dobře chodili, tak byli jeho svěřenci. Je u nás tato atletická disciplína tolik úzkoprofilová?
Ivo Piták dovedl na olympijské hry mnoho sportovců. Zázemí v Česku pro chůzi je poměrně malé, v atletických klubech nejsou trenéři, kteří se tomu věnují. Je problém vůbec sehnat mladé sportovce, kteří by chůzi chtěli dělat a je to škoda, protože náročnost pro pohybový aparát je menší než na běhu. Trenér dokonce už asi před 20 lety testoval, že už při klusu je o 50 procent větší náročnost na pohybový aparát než při chůzi.

Ve kterých zemích je chůze populární a mají silnou závodnickou základnu?
Dříve to byla Čína, Japonsko a Rusko. Nyní je zajímavé, že se čínské závodnice vytrácí a do popředí jdou Evropanky z Itálie, Španělska. Ze světa pak Peru a Kolumbie.

Kde trénuješ? Nejčastěji prý na cyklostezkách?
Ano, Brno je má běžná destinace, ale ráda jezdím za trenérem do Krkonoš, protože potřebuji, aby mě viděl a na pracoval na technice.

Proč vlastně netrénujete na atletickém oválu?
Ta náročnost zatáček pro jednu nohu je velká, a pokud tam trávím víc času, tak dojde k přetížení jedné nohy a je náročné pak regenerovat.

Olympijský sen se ti splnil v Tokiu, ale asi to kvůli covidu úplně nebylo to pravé, co by si sportovec představoval. Jak velkou motivací je dostat se na tu další do Paříže?
Okolo olympiády je neuvěřitelné vše okolo. Fasujete oblečení, těšíte se na společný odlet, pro mě bylo vše nové a užila jsem si to. Neviděla jsem mnoho z olympijské vesnice, nemohla se radovat s ostatními sportovci z jejich výkonů. To určitě hodnotím negativně. Ale na druhou stranu ten klid pro přípravu, že nemůžete být s nikým na pokoji, takže máte svůj pokoj, můžete se vyspat, lehnout si kdy chcete, protahovat se, to je bezva.

A co ta Paříž za rok?
To je výzva. Už jsem se posunula výkonnostně a chtěla bych konečně předvést výkon, na který budu hrdá a budu na něj vzpomínat. Kvalifikovaná ale zatím nejsem, takže boj je ještě přede mnou.

Drahotová měla zvýšenou hladinu testosteronu. ‚Látky tělo produkuje přirozeně. Nedopovala,‘ říká právník

Číst článek

Na jakých tratích se vlastně závodí?
Teď je to takové složité. Závodila jsem na 20 kilometrů v Tokiu, následně jsem přesedlala na 35 kilometrů kvůli zkušenostem z maratonu a nyní se budu zase vracet na tu dvacetikilometrovou. Na olympiádě už nebude trať na 50 kilometrů, ale bude tam přidaná štafeta. Bude se střídat muž a žena na desetikilometrové trati, takže deset půjde muž, deset žena, deset muž...

Máme v Česku kvalitní chodce, kteří by mohli jít štafetu na olympiádě?
Bude to obrovský problém. Máme tři muže a dvě ženy, ale i tak se kvalifikovat bude těžké. Muž se musí na 10 kilometrů pohybovat okolo 40 minut a žena okolo 44 minut, abychom se kvalifikovali mezi 24 týmů.

A individuální ženský závod bude na 20 kilometrů?
Ano, jednoznačně bych chtěla být připravena na tuhle trať.

Kdy a kde je potřeba plnit nominační kritéria?
Můžu se tam kvalifikovat přes ranking, stačí mi dva slušné závody na úrovni mého osobního rekordu, nebo jít přes ostrý limit, který se zpřísnil na 1:29:20 oproti minulé olympiádě, kdy to byla 1:31:00.

Takže tím, že jsi šla na mistrovství světa 35 kilometrů, tak jsi ani neměla šanci limit na olympiádu plnit?
Přesně tak, je to škoda. Na druhou stranu jsem na tom rychlostně dobře, takže stačí, aby mi přálo štěstí a prodala jsem to.

Splnila sis v Budapešti sportovní sen, nebo koukáš někam ještě výš?
Samozřejmě splnila a trenér nechápe, že se neraduji tolik, jak bych se z toho výsledku asi radovat měla, ale já hrozně sním o velké medaili. Je mi jedno, jestli je to Světový pohár, Evropský pohár nebo mistrovství Evropy či olympiáda, ale je to tak velký sen, který si netroufnu říct, jestli se mi podaří splnit.

Tušíš, kde jsou tvé sportovní limity, co se týče výkonnosti?
Vždycky dokážu po závodě odhadnout, kolik si myslím, že je ještě rezerv. Při závodě na mistrovství světa jsem věděla, že bych byla schopná ještě tři minuty stáhnout. Bohužel v můj neprospěch hraje to, že 35 kilometrů se na mistrovství Evropy nejde, takže opravdu budu muset zrychlovat a soustředit se na 20 kilometrů.

Jaké jsou další sporty, které tě baví a ve kterých by si mohla být dobrá?
Děláme si s trenérem legraci, že se stále nabízí cyklistika. Cyklistický trenér Ivo Piták špatně nese, že mu teď na kole nechci jezdit, tak kdo ví, třeba se budu ještě koukat po cyklistice na dráze. Ale už taky přemýšlím o dítěti, takže asi spíš ne.

Dělala jsi i zimní sporty, tak jaký je důvod, proč si skončila u těch letních?
Asi by mi zimní sporty vyhovovaly, ale nikdo mě k tomu nevedl a v Brně ty možnosti úplně nejsou, takže je to hlavně z časových možností.

Terezo, je ti 32 let. Co jsi kromě sportů na vrcholné úrovni ještě stihla?
Jsem strašně nepoužitelná. Když sportuji, tak mám pocit, že dokážu dělat jen tohle, a je pro mě nesmírně těžké věnovat se něčemu dalšímu. Vystudovala jsem vysokou školu obchodní hotelovou se zaměřením na cestovní ruch a hotelnictví. Studovala jsem taky dva roky sportovní fakultu v Bratislavě, ale protože jsem se pak vrátila do Brna, tak se mi už pak na studium nepodařilo navázat.

Jak si zvládala studovat i sportovat naplno? Co jsi musela třeba upozadit?
Byla jsem zvyklá trénovat dvoufázově už od 9 let. Akvabely se zdají jako rekreační sport, ale my jsme se tam pohybovaly úplně v pohodě na 25 hodinách týdně. V triatlonu také, ráno jdete na každý den na šestou hodinu plavat, odpoledne vás čeká další fáze, popřípadě třetí v posilovně. Jsem na to zvyklá, ale se školou to bylo náročné. Byla jsem unavená po ranním plavání, chtělo se mi spát, hlavně na střední škole jsem někdy usnula v lavici. Některé okamžiky byly až komické.

Ty máš slovenské kořeny a pohybovala ses na pomezí České a Slovenské republiky. Co ti tohle přinášelo za pozitiva?
Můj otec je Slovák ze Zlatých Moravců. Tatry miluju, jezdím tam pravidelně, na Slovensku jsem studovala. Zvažovala jsem dokonce během triatlonové kariéry změnit občanství, protože olympijský sen byl obrovský a probojovat se tam za Slovensko byla o něco snazší.

Vidíš nějaké zásadní rozdíly mezi českým a slovenským sportem?
Asi bych se do toho nechtěla úplně pouštět. Je neuvěřitelné porovnávat české a slovenské chodce. Mají málo atletů a to, na jaké vlně tam jedou, je neuvěřitelné. My zase máme víc dobrých atletů, takže buďme rádi za to, co máme.

Když máš volno, jak ho ráda trávíš? Odpočíváš někdy?
Když mám volno po sezoně, tak je těžké mě v tom volnu udržet. Pořád mám tendence jít s někým sportovat. Na druhou stranu, když trénuji, tak nevyhledávám sportovní aktivity a lehnu si, pustím si seriál, vezmu knížku, občas vezmu do ruky i vyšívání. Cokoliv, u čeho ležím v posteli a nemusím se hýbat, je pro mě dokonalé.

Co momentálně vyšíváš?
Momentálně Pierota. To je taková obrovská figurína, kterou bych si ráda vystavila v bytě na zeď?

Co tě čeká v následujících týdnech a kdy začne příprava na další sezonu?
Mám to ve hvězdách. Po extralize budu zvažovat, jestli budu pokračovat v sezoně, nebo ji ukončím. Je varianta pokusit se o ostrý limit či boj o rankingové body, ale zatím to nemám rozhodnuté. Bude záležet na tom, jak půjde regenerace po mistrovství světa.

Jak dlouho si dopřáváš volno po konci sezony a kde trávíš zimní část?
Zjistila jsem, že je pro mě nejlepší odjet do tepla. Momentálně miluji Egypt, a když se vrátím, tak přijedu s formou nebo neskutečně odpočatá s energií do přípravy. Budu vyhledávat ležící dovolenou, kde nemusím dělat téměř nic, maximálně plavat. Co se týče přípravy v zimě, tak jsem loni vyzkoušela Keňskou republiku a byla to neuvěřitelná zkušenost. Nemůžu říct dobrá, ani špatná. Měla jsem tam čtyřicítky horečky, zažívací problémy, opravdu jsem se bála, co se mnou bude a jak se dostanu do Česka. Poznamenalo to závod na jaře, kdy došlo ke zranění. Takové destinace asi už volit raději nebudu.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít