Článek
S automaty se dnes sice ještě nepotkáváme na každém kroku, nicméně dost často, aby dost ovlivňovaly naše životy. Je nesporně pravdou, že nám pomáhají, usnadňují nám život, zlepšují pracovní podmínky a v lecčem za nás zaskakují. Vystupují jako heslo, vize i realita. Ne vždy ovšem jde o setkání pozitivní. Nevěříte?
Jedním z takových jsou tzv. výherní automaty. Jejich název je nesprávný a zavádějící, neboť ve skutečnosti jde o proherní automaty. Málokdo z obhospodařujících činitelů zmíněnou skutečnost přizná, ale právě tak jsou nastaveny. Povznášející pro řadu lidí není zjištění, že kvůli zavedení automatů přicházejí o práci. A že šetří čas? Možná, ale čím více a častěji je používáme, tím ho máme méně. Dále se jedná o prodejní automaty. Když se ohlédnu na svoji zkušenost, opět nic moc. Prvně jsem se s nimi setkal před mnoha lety v cizině, kdy mě jako kluka z vesnice, kde chyběl vodovod, televizi vlastnil málokdo a často vypadával elektrický proud, značně udivily. Žhavá novinka a potvrzení, že člověk opustil zaostalou domovinu a dorazil do skutečného světa. Otec se ho jako hlavní autorita rodiny tehdy jal obsluhovat a i když uměl skoro všechno, u automatu neobstál. Tolik se těšil na „cizí“ kávu, ale kelímek dopadl nakřivo a jemu za drahý peníz zůstalo jen několik milimetrů tekutiny na dně. Pochopitelně radost neměl. Cizina v jeho očích mírně poklesla…
Druhé setkání se odehrálo o nějakých 10 let později na Slovensku. Přepadla mě žízeň a automat mi přišel vhod do cesty. Raná zkušenost sice způsobila napětí a přinesla mírné obavy, ale nedostatek tekutin v těle se silně hlásil a navíc bylo všude s ohledem na pokročilou dobu zavřeno. Tentokrát kelímek dopadl dobře, ale měl vadu materiálu a kvůli prasklině ve spodní části protékal. Takže po otcově vzoru jsem se ani já příliš nepoměl. Něco se zlomilo a uvedeným přístrojům jsem se pro jistotu dlouho vyhýbal. Dokonce i jízdenky na MHD jsem raději kupoval u živého prodavače.
Až nedávno přišlo setkání třetí. V rámci návštěvy našeho hlavního města jsem doprovázel známé. Zatímco jsem jim ukazoval, co je dobré a zajímavé v sídle českých králů vidět a co by si neměli nechat ujít, jejich malá holčička z chození dostala žízeň. Maminka ji průběžně odbývala, že musí něco vydržet. Vysvobozením se pro ni stal automat. Malá návštěvnice se k němu vrhla, aby ukojila svoji potřebu napití. Ač mnohem mladší než já, o hodně v dané oblasti zručnější a zkušenější. Že by se mohla potkat s nezdarem, ji vůbec nenapadlo. Úmyslně jsem nezasahoval a čekal. Předpokládal jsem, že dnešní technika je dokonalejší, ale tušil jsem, že zrada se může vyskytnout i tentokrát. Předtucha se žel vyplnila. Automat nenasytně spolkl 12 korun českých a nic nenásledovalo. Děvčátko své pití nedostalo. Zklamaně hledělo na přístroj, jemuž tolik důvěřovalo a který jí už tolikrát předtím posloužil. 12 korun není sice vysokou částkou, ale jistě člověk nemá radost, když o ni zbytečně a navíc cizím zaviněním přijde. Její otec „opustil“ místní památky a jal se zkoumat příčiny neúspěšného úkonu. Akce netrvala dlouho. Posléze se ukázalo, že stroj měl před námi více návštěvníků a jeho zásoby - prostě došly.
Nevím, jestli přístroje mají morálku, spíše asi ne, ale měl by ji mít člověk, který je konstruuje a obsluhuje. Pak by mělo být pravidlem, že stroj bude signalizovat, že je obrazně řečeno na konci sil. Svůj stav nám hlásí benzínová nádrž, rychlovarná konvice, mobilní telefon, bankovní konto, proč ne také prodejní automat? Není tomu tak. Holčička smutně protáhla obličej a pozorně naslouchala tatínkovu vysvětlování. Prohra ji asi moc nezasáhla. Přesto si možná příště vzpomene, že ne vždy se dá / novodobým / automatům věřit. Jsou sice konstruovány a instalovány, aby uspokojily zákazníky, ale především aby přinesly zisk. A kde jde o zisk, tam jdou leckdy pozitivní morální zásady stranou. Možná v ní záporná zkušenost nevyroste, protože dnes je strojů kolem nás tolik, že případné negativní setkání bude jen jedním z mnoha desítek úspěšných obsluh.
Přesto - měli bychom automatům věřit? Já si přes nesporný vědecký, technický a technologický pokrok myslím, že ne naprosto. Leckdy jsme na ně žel zcela odkázáni. Třeba když za nás vyrábějí potraviny, řídí dopravu, tisknou dokumenty, upozorňují na změny atd. Jsou i další případy, kdy významně ovlivňují náš život, například při statistickém zpracování údajů o hospodářském vývoji ČR. Pomocí automatů jsou vyhotovovány podklady a údaje v činnosti mnoha organizací, podniků a firem. Na automaty spoléháme doma, na pracovišti, při přesunech z místa na místo a v řadě dalších situací. Zanedlouho proběhnou volby a spolu s nimi i automatizované zpracování jejich výsledků. Myslíte, že se na ně můžeme zcela spolehnout? Leccos kolem sebe už přijímáme automaticky.
A poznámka úplně na konec. Neměli bychom nechat situaci a procesy zajít tak daleko, abychom se sami jako lidé stali automaty. Nemyslím jen člověka jako součást pracujícího stroje či dokonce jako jeho součástky! Upozorním na stavy a dění, kdy myslíme na minulost a na budoucnost, nežijeme v přítomnosti a pohybujeme se jako duchem nepřítomní. Leckdy navíc s očima upřenýma na displej…
