Světová válka očima Romů a Sintů. „Politici používají nacistickou terminologii i dnes,“ říkají autorky nové databáze
Nezájem, zdroj frustrace i zrcadlo vztahů mezi romskou a neromskou částí společnosti – i tak nad přehlížením romského utrpení přemýšlí autorky nové databáze, která přináší přímá svědectví Romů a Sintů z druhé světové války. Projekt zároveň upozorňuje na důsledky genocidy, pronásledování a přetrvávající diskriminace, které romské komunity zažívají dodnes. „Při studiu genocidy je hlas obětí klíčový. Pokud nepracujeme se svědectvími, jediným zdrojem se stávají archivní dokumenty, které jsou často psané z pohledu pachatelů, což je hrozné,” říkají o absenci romské perspektivy ve výkladu našich dějin historička Kateřina Čapková a romistka Renata Berkyová.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Proč hlasy Romů a Sintů v české historii chybí.
- Jak nacistické represe dopadají na romské komunity i desítky let poté.
- Co válečná zkušenost romských obětí holokaustu vypovídá o diskriminaci a rasismu v Česku.
- Jak se v rodinách s válečnou zkušeností předává odkaz těch, kteří nepřežili.
- V čem akademičky vidí paralely mezi svědectvími z druhé světové války a aktuálním konfliktem na Ukrajině.
- A čemu připisují, že jsou čeští politici i dnes schopní ve vztahu k Romům používat nacistickou terminologii, aniž si to uvědomují.
Databázi s více než stovkou svědectví o konkrétních osudech českých a slovenských Romů a Sintů poznamenaných válkou a nacistickými represemi jste spustili při příležitosti letošní připomínky mezinárodního dne holokaustu Romů, tedy 2. srpna. Jak projekt, který se bude věnovat výlučně perspektivě a zkušenostem romských přeživších, vznikl?
Kateřina Čapková: Osobně jsem se k romským dějinám dostala přes studium židovských dějin. Překvapilo mě, že v případě svědectví Romů a Sintů o druhé světové válce neexistuje na celém světě platforma, kde by je bylo možné ve větším počtu a na jednom místě najít. Při studiu genocidy je přitom hlas obětí klíčový. Fakt, že je na tom holokaust Romů z výzkumného hlediska tak špatně, podle mě obecně reflektuje zanedbanost daného tématu a náš nezájem o něj. Přitom pokud nepracujeme se svědectvími, jediným zdrojem se stávají archivní dokumenty, které jsou často psané z pohledu pachatelů, což je hrozné.
V případě holokaustu Romů mi to přijde o to horší, že jakkoliv byli Romové a Sintové internováni, zabíjeni a vražděni z rasových důvodů, v dobových dokumentech jsou neuvěřitelně dehonestováni. Nepíše se o nich jako o Romech a Sintech, ale používají se ponižující výrazy jako „asociál“ nebo „osoba práce se štítící“.
I dnes je to ale bohužel aktuální – není to tak dávno, co dva senátoři pronesli o Romech nehorázné výroky, které se až nepříjemně podobají tomu, jakým způsobem se o nich mluvilo za druhé světové války. Politici si asi neuvědomují, že používají nacistickou terminologii, a částečně je to možná i proto, že ve výzkumu holokaustu hlas Romů dostatečně nezaznívá. Jejich svědectví jsou přitom stěžejní, protože nabízí perspektivu obětí a dodávají jim důstojnost. Romské oběti jsou dodnes kriminalizovány, což je ve srovnání s holokaustem Židů velký rozdíl. Romové musí neustále čelit tomu, že holokaust Romů a jejich genocidu někdo zpochybňuje. Zároveň se v naší společnosti neustále objevují stejná předsudečná tvrzení, kterými jsou označováni dokonce i potomci obětí nacistických represí.
Takže i proto vznikla naše databáze.
Všímaly jste si podobností mezi svědectvími z minulosti, které jste s vaším týmem do databáze zpracovávali, a dneškem často? V čem to pro vás bylo nejvýraznější?
Renata Berkyová: Propojeností jsem si všímala častěji, protože to vnímám také jako Romka. Když čtu některá svědectví, velice dobře poznávám rodinné prostředí nebo třeba kulturní vzorce, ve kterých jsem byla sama vychovávaná. Tuším taky, co všechno muselo být pro Romy ohromně ponižující při přijímání do koncentračních táborů nebo během života v nich.
Zároveň si ale uvědomuju podobnosti rovněž s dnešní situací Romů, které souvisí s
