Román The Stars at Noon napsal Američan Denis Johnson v polovině osmdesátých let poté, co se vrátil z cesty po Nikaragui a Kostarice. V Nikaragui tehdy vládli levicoví sandinisté, kteří v roce 1979 odstavili od moci klan Somozů.
K demokratickým poměrům měla tehdejší Nikaragua daleko, volby se konaly bez účasti opozice a v těch prezidentských v roce 1984 (kdy se odehrává děj románu) vyhrál Daniel Ortega. Tentýž Daniel Ortega, který je i dnes v čele Nikaragui poté, co zvítězil ve volbách v roce 2021 a nastoupil ke svému pátému funkčnímu období.
Jinak řečeno: rozhodnutí mladé Američanky odjet do Nikaragui a prožít tam dobrodružství při hře na novinářku je podobně špatný nápad nyní, jako byl tehdy. Filmovou hrdinku Trish poznáváme v mizerné situaci, kdy si zavařila reportáží o tajných popravách odpůrců režimu, nemá pas ani americké dolary, které by jí pomohly dostat se ze země, a rychle jí ubývá spojenců. Přežívá zejména díky ochotě poskytovat sexuální služby, které jí přinášejí jakous takous ochranu ze strany místního podporučíka nebo finanční příspěvky od jiných mužů.
HVĚZDY V POLEDNEUSA, Francie 2022 Režie: Claire Denisová Premiéra 31. 8. |
Takto se Trish seznámí s tajemným Angličanem Danielem DeHavenem, který jako by vypadl z románu Grahama Greena; do Nikaragui přijel údajně ve službách těžařské společnosti, spíš má ale nějakou tajnou agendu. Jak se však ukáže, Trish má před ním ve znalostech místních poměrů a intrik solidní náskok a opakovaně mu vytrhne trn z paty. Dopadne to, jak musí, Trish a Daniel se do sebe zamilují, i když jejich vztah zůstává asymetrický a Daniel si ponechává poněkud povýšený a zároveň slabošský odstup.
Zároveň se rapidně vyostřuje politická situace a horká půda v hlavním městě donutí milence k dramatickému útěku, čímž ovšem v příběhu rozhodně neubude agentů, naopak. Těžko si představit, že by takový příběh dopadl úplně dobře, každopádně Trish, která už ztratila iluze téměř o všem, si může ke svým prohrám přidat také deziluzi z lásky.
Erotika jako zbraň
Denis Johnson odvyprávěl v roce 1986 svůj román z pohledu hlavní hrdinky (tehdy si to ještě muži mohli celkem bez obav dovolit), nyní se jeho předlohy právem chopila žena, renomovaná francouzská režisérka Claire Denisová. Ta ráda konfrontuje publikum s rozličnými nepohodlnými pravdami: ať se to týká tragické situace v zemích třetího světa zmítaných nenávistí a terorem (jako ve filmu Sama v Africe z roku 2009), nebo komplikovaných zákoutí ženských emocí a sexuality.
Hvězdy v poledne daly filmařce dobrou příležitost představit divákům další ženskou hrdinku potýkající se s nástrahami extrémně nehostinného prostředí. Autor knižní předlohy se netajil tím, že situaci v Nikaragui chápe jako obraz pekla, mimo jiné prý proto své postavy ani nepojmenoval. Filmová hrdinka jméno má, ale peklo zmiňuje i ona, když podává mlhavé vysvětlení své motivace odjet do země, kde na každém rohu stojí někdo se samopalem a uniformu nosí i obsluha ve fastfoodu.
Do hlavní role obsadila Claire Denisová výraznou herečku Margaret Qualleyovou (dcera Andie MacDowellové na sebe upozornila mj. rolí troufalé členky Mansonovy sekty ve filmu Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu), která hrdinku obdařila patřičnou vyzývavostí i uvěřitelnou zranitelností.
Snímek oficiálně uváděný jako romantický thriller by snesl i přívlastek erotický, odhalenými a milostnými scénami se nešetří a hrdinčina faktická profese prostitutky je pro příběh zásadní. Nejde ovšem jen o samoúčelné lákadlo pro voyeurské obecenstvo (to by ke Claire Denisové opravdu nesedělo).
Hvězdy v poledne ve skutečnosti nesou zřetelné feministické poselství, ukazují nenásilné „ženské zbraně“, které hrdince zbývají, když se chce zachránit ve světě promořeném perverzními maskulinními hrami a všudypřítomným násilím. To, že se jí za to dostává odsudků, je součást zvrácené logiky, kterou se tento příběh snaží narušit.
Filmu se sympatickou ambicí by nicméně neškodilo, kdyby svou věrohodnost čerpal i jinde než v podstatě jen ve sbírce stereotypů, které člověku automaticky vytanou na mysli, když se řekne Střední Amerika (nebo zamilovaná prostitutka). Háv tajuplné nekonkrétnosti je sice zpočátku působivý, ale ve výsledku halí jen rozpaky nad agendou zúčastněných postav včetně té hlavní. To, že jsou ony stereotypy možná z velké části pravdivé, na věci moc nemění.
