Když se sejdou staří přátelé na obvyklém posezení, čeká asi málokdo nějaké skandální odhalení. To by ovšem nesměly být na světě mobily a hlavně lidská zvědavost. Tentokrát je řada na plastickém chirurgovi Roccovi a jeho ženě Evě, aby připravili pohoštění. V jejich útulném obýváku se postupně uvelebí další příchozí. Je to mladá temperamentní dvojice Cosimo a Bianca a o něco starší manželé Lele a Carlotta. Poslední dorazí Peppe, který jediný si nepřivede partnerku. Každý z nich je ovšem vybavený mobilem.
Nebezpečný, fanfarónský nápad hostitelky Evy, že navzájem budou ten večer sdílet všechny zprávy a telefonáty, se vlastně nedá odmítnout. Nikdo přece nemá co skrývat. Nemůže to ale dopadnout jinak než zjištěním, že všichni jsou do něčeho namočeni. Začínají přicházet zprávy a hovory s hlasitým odposlechem. A kostlivci skrytí v privátních skříních vypadávají pomalu ven. Situace je řekněme pikantní, ale přesto, nebo právě proto je vlastně fádní. To, co jednotliví aktéři skrývají, se týká jejich nevěr nebo sexuální orientace. Zřídka narazíme na nějaký motiv, který by se tomuto až příliš srozumitelnému tématu vymykal. A to je vlastně škoda.
Inscenace se většinou pohybuje v bezpečném terénu konverzační komedie na lechtivé téma. Ale jsou momenty, kdy přece jen nasvítí postavy z méně očekávatelné strany. Téma utajované homosexuality je zajímavé v tom smyslu, že přinejmenším u jedné z postav překvapivě rychle aktivuje netoleranci a nesnášenlivost. Také motiv Carlottina alkoholismu a jeho následků patří k těm zajímavějším, protože se dotkne tématu obětování sebe sama pro milovaného člověka. Bohužel nakonec vyzní trochu nevýrazně, jako by se hra nedokázala úplně rozhodnout, co si s tímto motivem počít.
Trochu rozpačitě působí i závěr inscenace, kdy se nám předvede, co by se stalo, kdyby se společnost ubránila pokušení zahrát si vabank se svými tajemstvími. Bylo by všechno v pořádku jen proto, že by se nic neprozradilo? Hra naznačuje, že nikoliv.
Díky hereckým výkonům hra šlape vcelku hladce. Milan Šteindler dává roli trochu nabručeného Peppeho překvapivou citovou hloubku. I Petr Vacek jako Lele dokáže poutat naši pozornost nejednoznačností své postavy a tím, jak se nám postupně její charakter otvírá. Ostatně i Kristýna Hrušínská postavu Carlotty postupně modeluje a více ji poznáváme teprve na konci příběhu. Ondřej Kavan s přehledem zvládnul roli na první pohled úspěšného a dámami oceňovaného vylepšovatele ženských vizáží a spolu s Barborou Kodetovou v úloze jeho ženy Evy vytváří pohledný pár. Také oni se však na konci ukážou být někým jiným. Ovšem úplné překvapení to zase není.
Scéna Jana Balcara představuje obývák současné slušně situované rodiny. Elegantně jsou řešeny oddělené prostory, jakými jsou balkon a příslušenství. Někdy si postavy přece jen potřebují sdělit něco „mimo záznam“.
DIVADLO: NAPROSTÍ CIZINCI
Autor: Paolo Genovese
Režie: Matěj Balcar
Scéna: Jan Balcar
Kostýmy: Lucie Halgašová
Zvukový design: Ladislav Greiner
Hrají: Barbora Kodetová, Ondřej Kavan, Patricie Pagáčová / Zuzana Žáková, Radomír Švec, Kristýna Hrušínská, Petr Vacek, Milan Šteindler, Johana Jedličková
www.divadlonajezerce.cz
