Gabrieli, máte za sebou druhou sezonu v zámoří. Jaká byla?
Užil jsem si ji. Musím říct, že byla opravdu super. Začátek se mi povedl a o Vánocích pak přišlo vydařené mistrovství světa, kde jsme získali medaili. Tu jsem si vždycky přál mít takhle doma pověšenou a povedlo se mi toho dosáhnout právě letos. Nakonec jsem se ještě po návratu do Kelowny snažil pomoci týmu postoupit do play off, což se nám nakonec povedlo. Bohužel jsme ale vypadli hned v prvním kole, s tím se ale teď nedá nic dělat. Celkově bych sezonu hodnotil kladně, jak jsem říkal, užil jsem si to a ničeho nelituju.
Jaká byla tato sezona v porovnání s tou předchozí, bylo něco jinak?
Musím říct, že jsem se tam teď opravdu cítil jako doma. Často se to takhle jen říká, ale teď to byl fakt. Už jsem znal všechny lidi a možná mi taky pomohlo, že jsem tam přišel rovnou z toho letního mistrovství v Edmontonu. Cítil jsem se vážně dobře a to se také promítlo v mém sebevědomí. Více jsem si na ledě věřil a více si toho dovolil, to se pak během sezony ukazovalo. Oproti té první sezoně jsem také věděl, co mě tam bude čekat a jak se tam hraje. Měl jsem tak všechny předpoklady pro to, abych letos byl úspěšný.
Při zápase kanadské WHL proti týmu Everett Silvertips
foto: Kelowna Rockets
A dojem jste musel zanechat velice dobrý, byl jste jmenován kapitánem týmu...
Snažím se být lídr a jít všem příkladem. Byla to pro mě obrovská čest, stát se kapitánem. Moc si toho vážím a jsem za to rád. Asi se to pro ně ukázalo jako ta nejlepší volba a já se od té doby snažím jít příkladem i mimo led, abych mladším hráčům ukázal, jak se správně chovat.
V draftovém manuálu pro skauty jsem se dočetl, že vaší hlavní předností je střela. Souhlasíte s tím?
Asi bych to jako svoji přednost neuvedl, nemůžu o sobě říct, že bych byl nějaký Stamkos. (úsměv) Určitě vystřelit umím, ale jako úplnou přednost to neberu. Myslím si třeba, že dobře hraji na puku a umím ho podržet třeba v rohu, pomocí obratu se dostat ze sevření a nějak to pro spoluhráče rozdat. Jednou z mých předností je také hokejová inteligence.
Na draftu to sice nevyšlo, ale dlouho vás to nemuselo mrzet, protože jste se dostal na development kemp Tampy Bay. Jaké to tam bylo?
Super zkušenost, užil jsem si to. Během toho týdne nás nějak extra nedřeli, bylo to spíše zaměřené na techniku. Ti trenéři tam byli hlavně pro nás a snažili se nám pomoci. Také jsme se tam mohli rozkoukat a vidět, jak to v takové organizaci chodí. V září tam vlastně odlétám zpátky na další kempy, kde se pokusím zabojovat o smlouvu. Zatím se tady proto připravuji s týmem a snažím se pořádně potrénovat, aby se to povedlo.
S Alešem Čechem na juniorském šampionátu v Halifaxu
foto: Martin Voltr
Jaké jsou vaše další plány po kempu?
Zatím úplně nevím. Můj plán, který teď aktuálně mám, je v září se tam vrátit v nejlepší kondici a ukázat jim, že na to mám.
Jak si užíváte návrat do známého prostředí a vůbec tu možnost se tady připravovat?
Moc si toho vážím. Každý den se tady snažím připravit se dobře na září, zároveň třeba trochu napomoct v přípravě kluků tady. Jak už se říkám, vážím si toho, že mě sem vůbec pustili (smích), a že tady můžu být.
Už jste to nakousl na začátku... Jak vzpomínáte na juniorský šampionát v Halifaxu? Už vás přebolel ten finálový zápas s Kanadou?
Už to skoro bylo pryč, ale teď jsem se díval na finále Hlinky a tam se klukům z osmnáctky stalo úplně to stejné. Začíná se z toho stávat takové české prokletí. Nedá se nic dělat, příště už je určitě dostaneme. Vzpomínám na to dobře, jak jsem už říkal, vždycky jsem doma chtěl medaili. Je to úspěch nejen pro nás, ale vůbec pro celý náš hokej, že se to po nějaké době zase povedlo. Byla tam super parta a hned teď bych se tam rád vrátil, kdyby to takhle šlo.
Děkujeme za rozhovor.