Aneta Gáborová: Jste nervózní z nového školního roku? Nejste sami. Šest tipů pro pohodovější začátek školy, které ještě stihnete

Nová aktovka, bačkůrky, sešity, ale také slzy, strach nebo odpor. Nástup nebo návrat do školy po prázdninách může být pro děti i rodiče spojen se směsicí vzrušení a obav. Možná máte dítko, které se do školy těší a nástup do první třídy nebo návrat do školních lavic mu nečiní potíže. Pokud jsou pro vaše dítě změny a přechody náročné, je podle odborníků dobré nepodcenit přípravu. A to u dětí i dospělých.

Zdroj: Magazín Eduzín 27. 8. 2023

 

Meagan Rose Wilson, konzultantka, která rodinám pomáhá s efektivním plánováním, mluví o významu sebepéče pro rodiče a dospělé. Opět zde platí dnes už zprofanovaný pokyn z letadla, kdy v případě poklesu tlaku v kabině mají dospělí nejdříve nasadit dýchací masku sobě, až pak dětem. „Mám pocit, že se o tom často mluví, ale mnohem méně se tak skutečně děje. Když se jako dospělí necítíme dobře, ve své síle, těžko můžeme být v náročných situacích dobrou oporou pro naše děti,” píše konzultantka.

 

Základem je podle Wilson dostatek spánku. Dalším často podceňovaným faktorem je ranní rutina dospělého, která by mu pomohla se na den příjemně naladit. Pro každého bude vypadat jinak. Tu svou Wilson popisuje takto: „Po probuzení jdu do kuchyně, udělám si šálek čaje, deset minut poslouchám meditační aplikaci, projdu si plán dne a úkoly. Pak se budí děti a začíná společná ranní rutina, kdy snídáme a vypravujeme se do školy,” popisuje matka čtyř dětí. „Vyplatilo se mi investovat do obyčejného budíku namísto buzení mobilem. Nemám tak po ránu tendenci začít scrollovat na mobilu. Ten vytahuji, až když jsou děti pryč,” popisuje.

Tip 1. Pro nadcházejících sedm dní si dejte cíl, že odložíte veškerou elektroniku alespoň hodinu (lépe dvě) před tím, než půjdete spát, a zkuste se do postele dostat tak, aby vás čekalo alespoň osm hodin spánku. I týden dobrého spaní vám rozšíří kapacitu na případné náročné situace.

Připravte sebe na emoce svých dětí

 

Nástup nebo návrat do školy může být pro děti spojený se slzami nebo strachem. To je zcela normální. Věty jako „Nebreč!“ nebo „Vždyť se nemáš čeho bát, paní učitelka je hodná a najdeš si kamarády!” dětem nepomohou situaci zvládnout tak, aby se posilovaly jejich vnitřní sebehodnota a sebevědomí. Psycholožka Rebecca Kennedy v rozhovoru s maminkou šestileté dcery, která se bojí jezdit ze školy domů autobusem, vysvětluje, že často chceme, aby naše děti něco necítily, protože to pomáhá nám dospělým s naší emoční regulací. „Když má dítě strach nebo pláče, spouští to v rodiči nepříjemné pocity, které sám často nechce cítit. Může to být vina, strach nebo třeba pochyby,” popisuje psycholožka. Cestou je práce s myšlenkami a všímavostí vůči těmto pocitům u dospělého, ne stavění emocí u dítěte.

 

V náročné situaci pak dítěti podle Kennedy nejvíce pomůžou dvě věci: možnost projevit, co cítí, v přítomnosti rodiče, který emoce dítěte nerozporuje, ale naslouchá mu a pocity popisuje. Například: „Zní to, že se ti do školy vůbec nechce. Možná se bojíš, zda si tam najdeš kamarády?” a zároveň vyjádření důvěry v to, že dítě situaci zvládne. Například: „Jo, to dává velký smysl, strachovat se, jak to bude s kamarády. A zároveň věřím, že to zvládneš.” „Děti si vytváří své sebepojetí na základě toho, co cítí od dospělých. Pokud z rodičů cítí důvěru a jistotu, důvěřují si a jsou si jistější,” popisuje psycholožka. Kennedy zmiňuje, že jedna z velmi podceňovaných rodičovských strategií je příprava. „Je běžné se připravit na nějakou zkoušku nebo náročnou schůzku v práci, na situace s dětmi se ale paradoxně připravujeme velmi málo,” zmiňuje. 

Tip 2. Představte si situaci, kdy vaše dítě při loučení před školou pláče nebo se ráno odmítá obléknout. Stoupněte si před zrcadlo nebo si vemte do ruky mobil a nahrajte si, jak budete reagovat. Jak se u toho asi budete cítit? A co přesně řeknete s cílem dát průchod dětským emocím a zároveň vyjádření podpory?

Když vím, co se bude dít, bojím se míň

 

Byť se potřeba mít informace předem u dětí různí, obecně spíše platí, že více než informace samotné vzbuzuje úzkost jejich nedostatek nebo přemíra neznámých situací. Povídejte si o škole. Vyprávějte dětem o tom, jaké to bylo, když jste byli malí a nastupovali jste do školy.

 

Nebojte se s dětmi sdílet i to, že jste byli nervózní. Normalizujete tak, že je v pořádku se tak v nové situaci cítit. Ptejte se, na co se vaše děti ve škole těší a z čeho mají obavy. Přemýšlejte společně o tom, jak bude vypadat jejich třída. Když budete pozorně naslouchat, můžete dětem pomoci zveřejnit svoje obavy a nechat je postupně rozpustit.

Tip 3. Napište si společně seznam toho, co zůstane stejné a co se změní. Například: „Ráno společně vstaneme a dáme si snídani, to zůstane stejné. Oběd budeš jíst ve školní jídelně, to je nové.”

 

 

Rytmus může pomoci s ranním vypravením i domácími úkoly 

 

Pravidelný ranní rytmus pomáhá snižovat zmatek, zahlcení dětí i dospělých a šetří čas. „Mladší děti se učí napodobováním, takže pokud všichni v rodině prochází ranními činnostmi, jako je snídaně, oblékání, čištění zubů a česání vlasů ve stejném sledu, je pravděpodobnější, že děti budou následovat vedení svých starších sourozenců nebo rodičů,” píše odbornice na rodinné fungování Meagan Rose Wilson. V pravidelném rytmu se mnohem snáze ukáží místa, kde se mají děti tendenci „zaseknout” a dospělí pak mohou snáze nacházet řešení. Třeba zvládnout obávané čištění zubů u poslechu oblíbené písničky nebo si usnadnit výběr oblečení tím, že se nachystá už večer předem.

 

Stejný princip platí i pro návrat domů. „Doporučuji si pro každý den napsat, co všechno se doma musí stát mezi tím, když přijdeme ze školy, po to, než jdou děti spát. Od drobností jako vyndat krabičky na svačinu přes domácí úkoly, zametání v kuchyni po čas, kdy děti trošku vydechnou,” popisuje Wilson. „Potom si vezmu čas, kdy děti chodí spát, který by měl být pravidelně v podobný čas, a plánuji odzadu. Pokud se domluvíme, že domácí úkoly se budou dělat po svačině po návratu ze školy a stane se to součástí našeho rytmu, odpadá pak spousta dohadování o tom, kdy se úkoly budou dělat,” vysvětluje konzultantka. Upevnit denní rytmus pak mohou kartičky s jednotlivými činnostmi. Obzvláště u mladších dětí je vizuální opora velmi efektivní.

Tip 4. Vymyslete, jak bude vypadat vaše ranní vypravování do školy. Společně s dětmi pak vytiskněte nebo namalujte kartičky, které nalepíte na nějakém místě doma tak, aby byly všem na očích.

Trénujte

 

Kromě předvídatelného rytmu dne může se snižováním úzkosti nebo napětí pomoci i trénování. Zkoušejte si zabalit batoh nebo ranní vypravování ještě předtím, než začne škola. Můžete se společně vydat na cestu do školy, kterou budete každý den absolvovat. Ať už autem, autobusem, na kole, nebo pěšky.

 

Pokud cestu pojmete jako zábavu, dítě ji bude mít spojenou s pozitivními emocemi a prožitkem a bude vědět, co od cesty čekat. Stejně tak můžete trénovat, jak se přesně každý den rozloučíte. Bude to plácnutí, objetí, nebo pusa na obě tváře? „Může to znít neintuitivně, ale pokud budete s dítětem mluvit o tom, že společně pracujete na tom, aby odchody do školy byly pro vás i dítě příjemné, a všichni jste věděli, co čekat, dává to smysl a hlavně to funguje,” popisuje Rebecca Kennedy.

Tip 5. Společně s dítětem vymyslete, jak se bude do školy každý den dopravovat a tu cestu spolu podnikněte. Pokud se z prázdnin vracíte těsně před začátkem školního roku, prohlédněte si společně alespoň fotky cesty a školy na Google Maps.

Vnášejte svou přítomnost tam, kde být nemůžete

 

O strachu z odloučení od rodičů se mluví především u školkových dětí. Separace však může způsobovat úzkost nebo obavy i u mnohem starších dětí. Dospělí mohou pomoci udržet s dětmi vzájemné napojení, i když spolu fyzicky být nemohou.