Trest smrti oběšením vykonával popravčí se dvěma pomocníky, kteří byli od roku 1954 vybíráni z řad personálu pankrácké věznice a nebyli často střídáni. Protože tuto činnost prováděli nad rámec svých služebních povinností, náležela jim zvláštní odměna za každou vykonanou popravu. Ta se pohybovala v osmdesátých letech okolo 1 700,- Kčs pro popravčího a jeho pomocníci si přišli na 1 100, - Kčs (v roce 1988 byla průměrná mzda 3 431,- Kčs). Trest smrti oběšením se prováděl v takzvané cele smrti. V místnosti byla do zdi zasazena trubka, na které byla zavěšena krátká oprátka a pod ní propadliště s poklopem, který se otvíral pákou z vedlejší místnosti.
Na poslední přání a duchovní útěchu vězni čekali marně
Odsouzení k trestu smrti byli přesunuti do speciální cely, kde čekali na popravu. Po roce 1954 bylo ustoupeno od dřívějších zvyklostí před popravou, pokud jde o tzv. poslední přání v podobě objednaného jídla a pití a duchovní útěchy. Podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním byl při výkonu trestu smrti přítomen soudce, prokurátor, náčelník věznice a lékař. Poprava se připravovala před rozedněním. Odsouzený byl spoután a přiveden do cely smrti, kde musel přítomný lékař konstatovat, že je odsouzený výkonu popravy schopen. Potom byl rozsudek vykonán a tělo odsouzeného bylo uloženo do rakve, kterou odvezli do krematoria v Motole. Tam došlo ke zpopelnění, popravčí převzal urnu a na Pankráci byla zničena. Urna se nevydávala.
Popraveno bylo v Československu 1 207 odsouzených
Československá republika převzala trest smrti z rakouského právního řádu a zůstal zachován i v pozdějších úpravách trestního práva až do roku 1990. Celkem bylo v letech 1918 až 1989 v Československu popraveno na 1 207 lidí (číslo nezahrnuje popravy za německé okupace; jen v pražské pankrácké věznici bylo popraveno gilotinou přes tisíc lidí). Nejvíce poprav se uskutečnilo od května 1945 do konce roku 1948, kdy bylo popraveno na 750 osob, z toho přes 730 na základě takzvaných retribučních dekretů. Podle nich mimo jiné mimořádné lidové soudy soudily „nacistické zločince, zrádce a jejich pomahače“. Z politických důvodů bylo nejvíce lidí popraveno v letech 1948 až 1953, a to v téměř 190 případech. Mnohdy šlo o zinscenované procesy a justiční vraždy, jako například v případě političky Milady Horákové.
Dva vrahy zachránil listopad 1989
V průběhu 80. let minulého století bylo popraveno celkem 19 odsouzených. Posledním popraveným v Čechách byl 2. února 1989 pětinásobný vrah Vladimír Lulek. Na Slovensku se poslední poprava konala 8. června stejného roku v Bratislavě. Popraven byl Štefan Svitek za to, že umlátil sekerou manželku a dvě dcery. Posledními v Čechách odsouzenými k trestu smrti pak byli Jaroslav Malý a Zdeněk Vocásek. Oba ale oprátce unikli z rozhodnutí prezidenta Václava Havla. Jaroslav Malý zavraždil tři lidi, které si náhodně vybral. Zastřelil pár důchodců a matku novorozeněte. Po uvěznění stačil ještě další osobu zabít ve věznici. Z doživotního trestu, na který byl trest smrti změněn, si odpykal jen dva roky a spáchal sebevraždu. Od roku 1987 je ve vězení dodnes Zdeněk Vocásek, který byl odsouzen za dvě vraždy. V roce 1987 kvůli penězům ubil invalidního důchodce a o tři měsíce později zavraždil dalšího starého muže. I když opakovaně žádal o podmínečné propuštění, soud jeho žádosti vždy zamítl.
Trest smrti má více odpůrců než zastánců
Trest smrti byl v Československu zrušen přijetím novely trestního zákona, v němž byla do té doby ustanovení o trestu smrti obsažena. Zrušení trestu vstoupilo v platnost 1. července 1990, rozsudky smrti vynesené před tímto datem byly změněny na doživotí. V lednu 1991 byl zákaz trestu smrti zahrnut do Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. V témže roce se Československo připojilo k dohodě Rady Evropy, která zakazuje vynášet a vykonávat tresty smrti. Všechna tato ustanovení přejala jako nástupnický stát v roce 1993 i Česká republika. Nejvyšším možným trestem je nyní podle trestního zákoníku, který je účinný od ledna 2010, doživotí. Výjimečným trestem se pak rozumí i trest odnětí svobody od 20 do 30 let.
V Česku převažují odpůrci trestu smrti nad jeho zastánci. Podle posledního průzkumu CVVM s trestem smrti souhlasí 42 procent lidí, zatímco 51 procent je proti. Nejvíce Čechů se pro tento trest vyjádřilo v letech 1992 a 1994, kdy s jeho obnovením souhlasily zhruba tři čtvrtiny dotázaných. V dalších letech počet zastánců trestu smrti kolísal a od roku 2011 jejich podíl setrvale klesá. Proti poslednímu průzkumu v roce 2019 je jich nyní o osm procentních bodů méně, naopak odpůrců trestu je o deset procentních bodů více.
Zdroj: GŘ Vězeňské služby ČR, advokatnidenik.cz, ct24.cz, irozhlas.cz
KAM DÁL: Na popravu se prodávaly vstupenky: Jednookého masového vraha popravil opilec
