Rudolf podivín
Padne-li jméno Rudolf II., nejspíš se nám vybaví v roli podivínského římského císaře a také našeho českého krále Jan Werich, který si ho zahrál ve filmu o pekaři a slavném Golemovi, kde je to takový milý podivín, který se zajímá o alchymii a umění. V tom film nelže, ale ví se, že Rudolf byl duševně nemocný, trpěl záchvaty těžkých depresí až šílenství, údajně i pohlavními nemocemi.
Z filmu známe i hraběnku Stradovou, a to už jako zralou ženu poněkud rázné povahy, před kterou Rudolf prchá a ona se ho pod královský baldachýn snaží dotlačit. Takže, jak to s nimi bylo?
Kateřina znalá umění
Anna Marie Stradová, známá jako Kateřina (?1579-1629) měla italské kořeny. Její otec Ottavio Strada byl malíř a funkci Rudolfova antikváře převzal po svém otci Jacopovi de Strada. Tento italský učenec, sběratel starožitností, numismatik a historik byl správcem Rudolfových uměleckých sbírek, které na Pražském hradě sám založil. A tak se díky rodině krásná a divoká Italka dostala do Prahy. Rudolf, jak se ví, se manželskému chomoutu zuby nehty bránil, to se však nedá říct o náruči žen, obzvláště mladých a nezkušených panen. Jednou z nich byla i Kateřina…
Hraběnka Kateřina Stradová
Kateřina Rudolfa v Kristových letech okouzlila, když jí táhlo na třináct. V té době se stala jeho milenkou a zůstala jí až do jeho smrti (1612). Proč si císaře doslova omotala kolem prstu nebyl pouze její půvab, jeho pozornost si udržela i jako bystrá a vzdělaná žena se zájmem o umění – a zcela jistě i ovládala i „umění milovat“.
Portrét císaře Rudolfa II., 1603, detail dobové rytiny.
Když ženské zbraně selžou
Své slabosti pro mladé dívky Rudolf ani v pozdním věku odolat nedokázal. Z celkem věrohodných pramenů se ví, že si nechával za tučný honorář vodit mladé vesnické dívky přímo na hrad. Před svou hraběnkou, což byl titul, který jí sám udělil, to samozřejmě neutajil. Stradová byla sice velmi žárlivá, ale jeho výstřelky, ač s nelibostí do jisté míry trpěla. Žárlivých výčitek ho sice neustřelila, ale na druhou stranu věděla, že navzdory tomu, že dala Rudolfovi šest dětí si byla vědomá, že by si hysterickými scénami nepomohla. Navíc, že by mohla o přízeň náladového panovníka přijít a tím ztratit své postavení u dvora. Její „pochopení“ byl i jeden z důvodů, proč ji Rudolf nezatratil.
Ale i pohár trpělivosti jednou přeteče a tou pověstnou poslední kapkou měla být až nebývale velká náklonost, kterou císař začal projevovat jedné mladičké dívce. A tak se hraběnka rozhodla jednat a svou sokyně odstranit z cesty, jak se proslýchá. Údajně uplatila Rudolfova velitele osobní stráže, který měl se svými muži vniknout do domu její rodiny a zabít ji. Později prý měl hraběnku za své mlčení i vydírat. Možná se dokázala postarat svým sokyním o peklo na zemi, možná dokázala důkladně zamést i stopy krve na rukou, aby si udržela císařovu přízeň, ale prameny ji přímo jako vražedkyni nezmiňují.
Zdroje: epochaplus.cz, www.prozeny.cz, www.reflex.cz
