30. 8. 2023
Polní maršál Helmuth von Moltke starší, vojenský architekt sjednocení Německa a jeden z nejslavnějších vojáků historie, by okamžitě pochopil stav věcí v tomto létě ukrajinské nespokojenosti. Poté, co Kyjiv a jeho západní podporovatelé nafoukli vyhlídky na jarní protiofenzívu proti Rusku, protiofenzíva dosud nezaznamenala významný pokrok. Moltke by neuspokojivé výsledky připsal skutečnosti, že ukrajinská armáda čelí nepříteli, který vede nejsilnější formu války.
Strategický útok spojený s taktickou obranou.
Moltke předkládá svou logiku lapidárně: "Taktická obrana je silnější [forma války], strategická ofenzíva je efektivnější forma – a jediná, která vede k cíli." Jinými slovy, aktér, který se zmocní nebo obsadí nějaký objekt nebo část území, a pak ho takticky brání, se připravuje na strategický a nakonec politický úspěch. Hovorově řečeno: Něco popadněte a držte to a nuťte svého nepřítele, aby přišel a vzal si to zpět, zatímco bojuje ve skličující nevýhodě. Pro německého mudrce zkrátka vedení útoku obranou razí cestu k triumfu.
Výhodu má Rusko. V loňském roce ruská armáda přešla do strategické ofenzívy a obsadila území nárokované vedením v Moskvě. Po překvapivé sérii zvratů na východě loni na podzim armáda strávila měsíce přípravou husté a propracované hloubkové obrany, aby bylo pro ukrajinské síly obtížné a nákladné, ne-li nemožné, získat zpět ztracené území ve východní a jižní části Ukrajiny. To je takticko-obranná složka ruského plánu. Mise je splněna: Letošní léto bylo pro ukrajinské bojovníky těžkou dřinou.
Doporučil by tedy Moltke Ukrajině zoufalství? Znamená jeho logika, že obránce – okupant sporné nemovitosti, v tomto případě Rusko – vždy vyhraje?
Ale kdepak. Uprostřed víru války je osudové předurčenosti jen málo. Prosazování moltkeovských metod sice zkresluje výsledek ve prospěch Ruska, ale v análech vojenské historie bylo mnoho obránců zbaveno geografického prostoru. Zbavit se zkušeného obránce prostě vyžaduje od dobře vybaveného, vynalézavého a temperamentního útočníka něco navíc. Vezměme si příklad blízký domovu: Jižanskou Konfederaci během americké občanské války. Unie chtěla nejen porazit Konfederaci, ale zrušit její politickou existenci jako nezávislého národa, stejně jako Rusko doufalo, že svrhne ukrajinský politický režim a dosadí místo něj jiný, podřízený Moskvě.
To znamenalo porazit jižního nepřítele a sesadit jeho vládu.
Konfederace dosáhla svého strategicky ofenzivního cíle tím, že se spojila, aby se odtrhla od Unie. Odtržení jim zanechalo úkol držet sporné území z pozice s interními obrannými liniemi, zatímco síly Unie se pohybovaly kolem kontinentální a námořní periferie. Jižanští generálové byli zběhlí v pohybu po obranném perimetru na vnitřních liniích, aby čelili ofenzivě Unie, které byly vzájemně nekoordinované v prostoru a čase. Teprve když prezident Abraham Lincoln vyzval své generály, aby se včas soustředili a udeřili na periferii Konfederace současně, podařilo se unijním silám prorazit konfederační obranu.
Lincoln usoudil, že konfederační polní velitelé nikdy nemohou otupit úplně každý ze série útoků, které se snášely na různá místa podél perimetru současně. Armády Unie by někde podél linie zaznamenaly průlom do konfederačního zázemí. A tak to dopadlo, i když ne bez let vyčerpávajících bojů a statisíců mrtvých. Námořnictvo Unie spolupracovalo s armádou, aby Konfederaci vyrvalo kontrolu nad jižními řekami, což umožnilo americkým silám pohybovat se podle libosti. Nakonec generál George Tecumseh Sherman dokázal pochodovat k moři přes Georgii, zničit většinu válečného potenciálu Jihu a zároveň sklíčit obyvatelstvo.
Takže pro Ukrajinu není vše ztraceno, navzdory neuspokojivým letním výsledkům. Vítězství není předurčeno pro stranu, která spojuje strategický útok s taktickou obranou. Válka není tak prostá.
Jak překonáte výhody, které má taktický obránce? Admirál Sir Tony Radakin, britský náčelník štábu, popisuje ukrajinskou strategii jako "vyhladovět, protahovat a udeřit". Hladovění znamená útočit na ruské logistické uzly a "komunikační linky", což znamená dopravní trasy, které dopravují munici a sklady na okupovaná území a jednotky obsazující frontové linie. Zbavte lidi toho, co potřebují k životu a boji a oslabíte ruské sevření ukrajinského území. Taktika vyhladovění také dává Ukrajině nepřímý způsob, jak se dostat na okupovaný Krym. Pokud se ukrajinským silám podaří postoupit dostatečně daleko k Azovskému moři na jihu, dostanou zásobovací linii spojující Krym s Ruskem pod raketovou dělostřeleckou palbu.
Přerušte tuto zásobovací linii a ruští velitelé na západě se ocitnou před dilematem. Mohou si vybrat mezi evakuací poloostrova a západního pobřeží Azovu a přípravou armády a civilního obyvatelstva na zimní strádání.
Protahovat znamená využít roztažené obranné linie Ruska. Moltkeho velký předchůdce Carl von Clausewitz sžíravě varuje před tím, co nazývá "kordonovou válkou". Kordon je přímka a přímka je tvořena nekonečně mnoha body v řadě. Je těžké být silnější než nepřítel na nekonečně mnoha místech na bojišti. Snaha udržet všechny body podél prodloužené linie ztenčuje síly obránce a zároveň umožňuje útočníkovi shromáždit převahu bojové síly někde podél linie, aby prorazil. Pokud je Clausewitz donucen k kordonové válce, radí velitelům, aby udržovali linie krátké a poskytovali dostatečnou palebnou podporu pro případ, že by nepřítel hrozil proražením linie. Rusko si nemůže dovolit luxus udržovat své obranné linie krátké, pokud se nerozhodne vzdát se území za nimi. A pokud ukrajinské síly dokážou vyhladovět svého protivníka a připravit ho o palebnou sílu přerušením jeho dodávek, mohla by obranná linie zcela zkolabovat.
Pokud fáze hladovění a protahování zabere, Ukrajina vytvoří příležitost udeřit hluboko na území pod kontrolou Rusů. Je tedy Ukrajina připravena na vítězství? To se teprve uvidí. Americká občanská válka naznačuje, že útok, bez ohledu na to, jak je důvtipný, stále potřebuje váhu počtů a schopností, aby pronikl do nepřátelského zázemí a vyhrál válku. Rozuzlení 1. světové války, které se často objevuje v komentářích k rusko-ukrajinské válce, rovněž ukazuje, že masa je nezbytná. Bylo zapotřebí amerických vojáků, kteří dorazili na bojiště v roce 1918, aby umožnili Spojencům zvítězit. Vyhladověte a protáhněte linie, jak chcete, ale potřebujete lidskou sílu a palebnou sílu, abyste dosáhli jakéhokoli taktického úspěchu.
Vyhlídky stále favorizují Rusko, a to jak z Moltkeovy logiky, tak z důvodu mohutné demografické, ekonomické a vojenské převahy Ruska nad Ukrajinou. Ale bojovníci jsou lidé a lidské bytosti jsou všechno, jen ne neomylné. O silných je známo, že promarňují své výhody a vytvářejí podmínky pro vítězství slabých. Minulé výkony naznačují, že Rusko by se mohlo vydat stejnou cestou k hanbě.
Teď není čas na to, abychom kolísali.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse