Recenze: Špatný seriál nezachrání ani embargo. Přeplněný pokoj je chaos

Na seriál Přeplněný pokoj (The Crowded Room, 2023, Apple TV) celosvětově nevyšlo mnoho recenzí. Tvůrci to totiž recenzentům nezjednodušili: chtěli, aby o ději a tématech, okolo kterých se seriál točí, nevyzradili skoro nic. Showrunner Akiva Goldsman vyloženě oslovil kritiky v dopise, ve kterém je o tajnosnubnost prosí. Většina recenzentů tak lomila rukama nad tím, že nemůžou skoro nic napsat, naznačovala, že seriál má zásadní vady, ale vlastně je moc nemohla rozebrat.

Šalamounsky vyřešil tohle „spoilerové“ dilema Ben Travers na serveru IndieWire, který rozdělil svou recenzi vejpůl: první část splňovala požadavky tvůrců, ve druhé vyzrazoval o něco více, byť se stejně snažil potenciálnímu divákovi nic nezkazit.

O základním problému Přeplněného pokoje se ale bez vyzrazení jedné z hlavních premis psát nedá a díl, který ji odkryl, byl odvysílán už téměř před dvěma měsíci. Mně osobně většinou vyzrazení zásadních zvratů příliš nevadí, ale rozumím tomu, že mnohým divákům ano – pokud jste jedním z nich, doporučuji přestat číst, byť se stejně jako Ben Travers pokusím neprozradit příliš.

Navíc ani samotní tvůrci seriálu nejsou příliš důslední v jejím tajení: už úvodní titulky přiznávají, že show je volně inspirována knihou The Minds of Billy Milligan od Daniela Keyese. Ta vyšla letos i v češtině pod méně mlhavým názvem: 24 osobností Billyho Milligana. Pojednává o skutečném (a v USA poměrně slavném) zločinci, který byl na konci 70. let zadržen kvůli sérii znásilnění.

Proslavil se především proto, že ho u soudu jeho obhájci hájili kontroverzní cestou za pomocí diagnózy disociativní poruchy identity. Zjednodušeně řečeno tvrdili, že zločiny spáchala oddělená část Milliganovy rozštěpené osobnosti a měl by být léčen (a studován), nikoliv zavřen do vězení. Děj seriálu Přeplněný pokoj se od reálného života Billyho Milligana velmi liší. Sdílí s ním ale právě tuto obhajobu a diagnózu.

Milligan byl prvním obžalovaným v USA, jehož obhájci se pokusili o takto komplikovanou cestu – žádným právním zástupcům se do té doby klienta na základě údajně rozštěpené osobnosti osvobodit nepodařilo. Nicméně středobodem kontroverze je samotná diagnóza disociativní poruchy identity, o jejíž validitě se v odborných kruzích vedou spory dodnes. Hlavní problémy Milliganovy kauzy v základních obrysech dobře nastiňuje předloňská čtyřdílná dokusérie Netflixu.

Lékaři, kterým se dostal Milligan do rukou, mohli skutečně narazit na nejfenomenálnější případ disociativní poruchy identity. Druhou variantou nicméně je, že je Milligan převezl a rozštěpenou osobnost jen předstíral. To neznamená, že by nemohl trpět jinými poruchami. Psychiatři, kteří studovali jeho mysl, mohli mít tendenci přehlížet prozaičtější varianty Milliganovy vychýlenosti — taktéž ze subjektivních důvodů – senzační případ rozhodně neškodil jejich profesní slávě.

Aktuální seriál Přeplněný pokoj několikrát naznačuje, že by se mohl vydat cestou problematizace samotné diagnózy. Psychatričika Rya Goodwin (Amanda Seyfried) se na počátku děje ocitá v kariérní slepé uličce a záhadný pacient/vězeň, jí spadne do klína jako potenciální vysvobození. Některé z vedlejších postav psychiatričce dokonce chvilkově vmetou do tváře, že se případu drží ze zištných důvodů. Celá tato dějová linka ale víceméně vyšumí. Je to škoda – z přeplněného Pokoje by bylo daleko zajímavější dílo.

Přes cavyky, jaké tvůrci Přeplněného pokoje nadělali s nevyzrazováním klíčového faktu rozštěpené osobnosti, vyznívá tento zvrat v seriálu dost naprázdno. Není ani překvapvivý, protože pozornému divákovi dávno došlo, že mnohé postavy žijí jenom v Dannyho hlavě. Chaos nedomyšlených scénáristických rozhodnutí paradoxně místy podporuje sugestivní atmosféru Přeplněného pokoje, díky které u seriálu možná vydržíte.

Vedle ní je ale nejviditelnějším tahákem výkon Toma Hollanda (který je divácky známý především jako aktuální Spider Man) v roli hlavní postavy „rozštěpeného“ Dannyho Sullivana. Holland, který musel plynule přepínat mezi několika zcela odlišnými postavami (a seriál také koprodukoval), po natáčení prohlásil, že si od hraní musí dát roční pauzu.

Kromě náročnosti role (respektive rolí) měla údajně Hollanda vyčerpat i kritika, která se s Přeplněným pokojem příliš nemazala. U sledování se totiž neubráníte otázce: co vlastně má být jeho pointou? „Seriál Přeplněný pokoj jsem tvořil s jediným cílem: vyvolat empatii k lidem, kteří trpí duševním onemocněním,“ psal ve zmíněném dopise kritikům showrunner Akiva Goldsman. Seriál měl být původně zamýšlen jako antologie – každá nová sezóna by se věnovala jinému typu psychických potíží.

V tuhle chvíli to nevypadá, že by platforma Apple TV měla zájem v projektu pokračovat a jestli chtěl Goldsman vyvolat sympatie, mohl si rozhodně vybrat lepší zdrojový materiál než komplikovaný případ Milligana. Ten zaslouží problematizovat, ale ani to Přeplněný pokoj nedělá. Samotné zobrazení „přeplněného pokoje“ Dannyho mysli, ve které se přetahují jednotlivé části jeho osobnosti, je sice relativně zábavné, ale rozhodně nijak objevné.

Ironií osudu tak seriál trpí stejnými potížemi, jaké by chtěl zobrazovat: radikální krizí identity. Chvíli se tváří jako další z řady děl s velkými zvraty jako Fight Club nebo Obvyklí podezřelí, na moment jako retro adolescentní romance, chvíli jako bezmála špionážní thriller, jindy jako procesní drama. Tvůrci mezi přístupy bez většího smyslu přepínají a stejně jako v případě ztvárněného Dannyho to nakonec k ničemu dobrému nevede.