Když pojedeš do San Francisca, ujisti se, že máš ve vlasech květiny. Když pojedeš do San Francisca, v létě tam bude plno lásky a milí lidé.

Věty, které jste si právě přečetli, jsou ze slavné písně San Francisco, kterou v roce 1976 napsal John Phillips a nazpíval Scott McKenzie. Kdyby měl Phillips autorské pnutí dnes, už by asi stejně optimistický nebyl. Když se Uber jedoucí z letiště začne blížit centru města, množství špinavých stanů obývaných bezdomovci připomíná do dálky se táhnoucí stanové městečko hrůzy.

Tohle je viditelný problém města ještě nedávno po střechy věžáků plného mozků, jejichž majitelé a majitelky pracovali pro největší technologické firmy světa. Další problémy jsou schované pod povrchem, ale s čím dál s větší intenzitou probublávají na porvch.

San Francisco pomalu odumírá a jestli se nic nezmění, reálně hrozí, že ho požere jeho vlastní úspěch posledních tří dekád.

Začněme tím hlavním, lidmi. Ti totiž mizí – vloni se počet obyvatel města oproti dubnu 2020 snížil o sedm a půl procenta. Větší sešup žádné z amerických měst nezažilo. Aktivita v centru San Francisca, měřená na základě používání mobilních telefonů, pak byla od letošního jara o víc než dvě třetiny nižší než před pandemií. Další nelichotivé prvenství v soutěži amerických měst.

Tenhle exodus má samozřejmě důvod. Několik důvodů. A startovním výstřelem byla pandemie.

„Liberální Kalifornie měla během pandemie velmi přísné podmínky. Oproti tomu třeba Texas, který je víc republikánský a pravicový, lidem na osobní svobodu tolik nesahal. Příliš se tam nenosily roušky a jen se snížil povolený počet lidí v restauracích,“ přibližuje americké reálie expert na umělou inteligenci Filip Dvořák, který se do San Francisca přistěhoval v roce 2013 a v posledních deseti letech tam v součtu strávil čtyři roky života.

(v počtech úmrtí na covid-19 jsou paradoxně právě Kalifornie i Texas na prvních dvou místech mezi americkými státy, Kalifornie má však o devět milionů více obyvatel, pozn. red.)

„Oproti tomu San Francisco striktně vyžadovalo dodržovat omezení, což vedlo k tomu, že se lidé izolovali ve svých domech a bytech. Fungovaly jen rozvážkové služby a to ještě pod velkou kontrolou. Nikoho to moc nebavilo, tudíž se spousta lidí přesunula třeba do Mexika nebo Kolumbie,“ dodává zakladatel startupu Filuta AI, který sám část pandemie strávil v Česku, Texasu a mexických přímořských městech.

Kaliforňané se tedy rozutíkali a velké korporáty, jako například Google nebo Facebook se přepnuly do módu, kdy nechaly zaměstnance za stejné platy pracovat odkudkoliv. Spoustě z nich pak k návratu zpět do Kalifornie, potažmo do Silicon Valley, logicky chyběla motivace.

„Můj odhad, kolik lidí se vrátilo po pandemii do San Francisca, je někde kolem čtyřiceti procent. Je to vidět na zaplnění kanceláří i v rámci mé osobní bubliny,“ vypočítává Dvořák.

Problém nicméně začal mnohem dřív. S nástupem technologických firem se San Francisco silně gentrifikovalo: v době největšího boomu ve městě čtvrtletně přibývalo čtyřicet až padesát tisíc lidí, které živily technologické firmy. Na město, které nemá ani milion obyvatel obrovské číslo.

Vysoké platy takzvaných techies se postaraly o vysoké nájmy, což běžné obyvatele, kteří od technologický obrů nedostávali statisícové roční platy, odsouvalo víc a víc na okraj. Nejdřív z jedné čtvrti do druhé a následně i do jiných měst vzdálených dvě, tři hodiny jízdy.

„Kamkoli člověk do města vyrazil, všude byli jen techies a na ně navázání právníci, účetní nebo lidi z HR. Kouzlo spočívající v míchání kultur a povolání ze San Francisca zmizelo,“ vzpomíná Dvořák. Vzhledem k tomu, že se některé oblasti v blízkosti centra stávají synonymem pro kriminalitu a nepořádek, bylo nevyhnutelné, že někteří začali město označovat za další Detroit.

Ocelové město je přitom případovou studií úpadku amerických měst. Z kdysi nejbohatší metropole v zemi je dnes jedno z nejchudších a nabízí se tak otázka, jestli by se historie mohla opakovat. Novinář Justin Fox v analýze pro Bloomberg ale uklidňuje, že něco takového nehrozí, byť řada jevů je nebezpečně podobných.

Kdysi svobodomyslný průmysl, založený na startupech, který dozrává, konsoliduje se a rozptyluje svá pracovní místa po celé zemi i po světě? Shoda. Obrovská ekonomická propast mezi těmi, kdo mohou získat dobrou práci v hlavním odvětví, a všemi ostatními? Shoda. Vysoké daně a náklady na pracovní sílu ve srovnání s jinými regiony? Shoda. Bytová krize? Shoda.

Historie se ale podle Foxe nikdy neopakuje zcela přesně a v tomto případě se mnoho detailů neshoduje. „San Francisco bylo ikonickým a významným městem dávno před technologickým boomem, který ho v posledním čtvrtstoletí proměnil. Nikoliv místem definovaným dominantním průmyslem, jakým byl a stále je Detroit. Jeho fyzickou realitou není postindustriální špína, ale jedny z nejúchvatnějších městských scenérií na světě,“ uvažuje Fox.

„Problémy s kriminalitou jsou skutečné, ale obecně nejsou smrtící,“ uklidňuje žurnalista, vycházející například z počtu vražd, který je na poměry velkých amerických měst nízký. Drobnější kriminalita je ale nepříjemná a i Filip Dvořák přiznává, že do některých čtvrtí, například Tenderloin nebo SoMa by dnes už po setmění nevstupoval.

Město dále trápí krize komerčních nemovitostí. Do kanceláří přichází málo lidí a například agentura Bloomberg uvádí, že hodnota těchto nemovitostí v centru města klesla až o děsivých osmdesát procent. Někteří větší majitelé raději odešli, než aby pokračovali ve splácení úvěrů.

„Komerční nemovitosti v San Franciscu jsou jedna velká bublina. Po pandemii je to problém většiny velkých měst, ale tady jsou na tom asi nejhůř. Majitelé zkrátka nejsou schopni sehnat nájemníky do prestižních lokalit, kde dřív pracovaly tisíce zaměstnanců největších firem typu Uber, LinkedIn nebo Airbnb,“ potvrzuje Filip Dvořák.

Ovládni AI!
Vydání Forbesu Ovládni AI!

Lepší je oproti tomu situace v oblasti rezidenčního bydlení. Po techies, kteří se nevrátili, zůstaly volné byty a domy, které mají majitelé problém znovu pronajmout – a když se jim někdo upíše, už ne za ceny jako před nástupem pandemie. Hodnota typického domu nebo bytu se za poslední rok snížila o třináct procent a nájemné sice za poslední rok mírně vzrostlo, ale pořád zůstává nižší než před covidem-19.

San Francisco má spoustu přezdívek. Jednou z nich, která se ale poslední době příliš nepoužívala, je „Město, které ví, jak na to“. V roce 1911 ho takto označil prezident William Howard Taft, který chtěl vyjádřit obdiv, jak rychle se San Francisco vzpamatovalo po zemětřesení a požáru z roku 1906.

Posledních pár let to však vypadá, že San Francisco spíš neví. Pořád je ale ve fázi, kdy není pozdě se vše potřebné znovu naučit.