Skupina má navíc nový materiál, úžasnou projekci, podmanivou vizáž a neutuchající drive.

Předpůlnoční koncert na Fool Moon Stage umožnil nejen unikátní filmový i hudební zážitek se vším všudy, zároveň byl vhodnou rekapitulací členů vůči Ostravě samotné.

Vztah k ní si pěstují od raných devadesátek až dodnes. „Hrálo se nám výborně, skvělé publikum nám dodalo energii, kterou můžeme tavit dále. S Ostravou máme půvabné, překrásné vztahy. S Radkem Pastrňákem, kapelou Buty a jinými ostravskými elementy, s podivnými kluby, které k ní patří,“ říká saxofonista Petr Venkrbec.

The Nihilists se po více než patnácti letech vracejí na pódia

„Jedině nás mrzí, že je Ostrava tak moc daleko. Vždycky je to pro nás zásadní výprava, ale to je dost možná dobře,“ podotýká saxofonista, jemuž město imponuje průmyslovou podobou. „Já jsem také původně z industriálního města, z Pardubic, takže se toho nebojím a líbí se mi to. I když je to tu daleko tvrdší a k Ostravě jako městu přistupuji s velkým respektem. Všechno tu vypadá velmi opravdově.“

„Hele, upřímně – vždycky když jedeme do Ostravy, tak tu hrajeme,“ směje se vokalistka La Petite Sonja. „Máte tu jeden úplně úžasný klub. Jmenuje se Dock a tam hrozně rádi vystupujeme s Kill the Dandies! Ostravu máme strašně rádi. V minulosti jsme hráli třeba v Boomerangu. Tuším, že s Vladivojnou, to bylo skvělý,“ vzpomíná vokalistka na časy z dob zlatého věku Stodolní ulice.

„Dříve to byl sice s Nihilisty větší stres, ale teď, teď se mi hraje mnohem více v klidu. Minule, když jsme tu byli, nebránili jsme se úvahám, že bychom mohli mít v Ostravě byt. Protože Ostrava má své kulturní centrum, které funguje a žije. Mladí v něm dělají zajímavé věci. Zatím jsme to ale nestihli,“ říká s úsměvem energická blondýnka.

„Ostravě fandíme, je skvělá. Třeba areál, kde se dějí Colours, je naprosto fantastický. Hráli jsme tu víckrát a pokaždé jsme z toho omámení, co se děje kolem,“ přidává k poklonám moravskoslezské metropoli.

Nábřeží: magické místo

K vokalistce se připojuje skladatel Hank J. Manchini. „Ostrava je skvělá. I když je to strašně divné město, záludné. Stalinské. Přesto Ostravu miluju, všechno je tu součástí genia loci,“ povídá Hank. „Třeba na jednom místě v Ostravě mi hodili cikáni trumpetu do kanálu,“ vzpomíná.

Další vzpomínky se vážou ke klubovým vystoupením. „Ten klub na nábřeží, to je úplně magické místo. Všechno tam funguje, kavárničky, prostě paráda. Svého času byla skvělá Cihelna, klub z dřívější doby, tam nám vždycky říkali: ‚Nenechávejte si věci v autě…‘ Devadesátá léta, Cihelna a ta parta okolo, to bylo prostě to nejlepší.“

Z lásky k Ostravě se vyznává také hnací motor Nihilistů Moimir. „Můj vztah k Ostravě? Hned po revoluci jsme sem jezdili s kapelou Gun Dreams a koncerty na Cihelně s pořadatelem Herbertem Procházkou mi umožnily získat k Ostravě poměrně vřelý vztah,“ přiznává.

Na hudbě lidí z Ostravy je původ znát

„Než nás Herbi ubytoval, šli jsme do nějakého paneláku, kde nám říkal: ‚Tady je to všechno vaše, úplně v pohodě. Zakouřit si můžete na balkoně.‘ My jsme vylezli na ten balkon v 11. patře a tam nebylo zábradlí...“ popisuje a přidává další vzpomínku: „Pak nám úplně nefungovala elektrika a slyším najednou divné zvuky. Ráno se probudíme a kolem myšárna! Majitel choval hady a všude byly tisíce myší. Hned napoprvé s Ostravou a tak bytelný zážitek. Ale aby to nevyznělo blbě, Ostrava je prostě skvělé město.“

Ostravskou kulturu poznamenal Moimir Papalescu i nepřímo – vyprodukoval desky zdejších spřízněných kapel. „Moc rád mám lidi z Ostravy, se kterými spolupracuju, třeba členy kapely Schwarzprior. Na jejich hudbě je to znát, že pochází odtud. Jezdím sem i mimo koncerty. Ostravu jsem navštívil mockrát, třeba jsem tu zvučil kapele Tábor radosti, a pak jsem tu byl soukromě, třeba na The Cure,“ podotýká.

„A jak jsem říkal, třeba o Cihelně, tak Ostrava pro mě byla hodně velký inspirační zdroj i ve tvorbě. Hlavně ta cesta sem přes Suchý vrch v Orlických horách, kam se šplhá přes serpentiny,“ přidává další možný kolorit při cestách z Čech do Ostravy.